St. Anton am Arlberg / Arlberg

St. Anton am Arlberg / Arlberg - lyžování

Sankt Anton (1 304 m) je z celé oblasti Arlbergu jednoznačně nejrušnějším střediskem, a to nejen kvůli vyhlášenému aprés-ski, ale i ubytovací kapacitě a dopravní dostupnosti z okolí. I tady mají navrch strmější sjezdovky, i když s přehlednějším „dálničním“ profilem. Nároční freerideři tu otevírají jednu z nejbohatších pokladnic volného terénu v Rakousku – pohoří Arlberg je francouzsky rozlehlé a dobře obsloužené lanovkami, přitom nadprůměrně obohacované sněhem. Zato rekreačně ladění lyžaři tu zdaleka tak nadšeni být nemusí.

Oblý a holý vrchol Galzig (2 185 m) je „kronplatzovitého“ charakteru, takže po jeho temeni proudí široké a modře značené dálnice. Ovšem poměrně mírný je svah jen zpočátku. Čím dál, tím více se propadá, takže na jeho východní úpatí se řítí už jediná trať – širokánská, zato superprudká černá Kandahar-Galzig. Jediná návratová trať stéká poměrně úzkým údolím, což místy výrazně limituje její šířku – z mírumilovné dálnice se postupně stane průjezd soutěskou, v dolní třetině se sice rozšíří, ale přibude i „červenějších“ úseků.
Druhým domovským kopcem je Kapall (2 330 m), jehož hlavním posláním je na svém jižním svahu „nést“ závodní tratě z mistrovství světa 2001, které pak už spíš jen doplňují modré „šněrovačky“. Z vrcholu tak padá strmá a široká černá direttissima, kterou objíždí dostatečně široká modrá „cesta“. Od úrovně mezistanice se černá trať vnoří se do lesa a brzy jím proklouzne na dlouhý, široký a strmý hang, který končí až na dně údolí. Alternativní červená trať je rovněž spíš sportovní, dostatečně široká, ovšem více zatáčející a sklonově proměnlivá. Obě páteřní tratě doplňují i „nouzové“ úzké modré, které velmi pomalu šňěrují lesem do údolí.
Nad tím vším se „o patro výš“ vypíná Valluga (2 811 m), čistě freeridový vrchol, který vysoko přečnívá všechny ostatní lyžařsky dostupné hory v Arlbergu. Lyžaři bez průvodce se dostanou nejvýše na „předvrchol“ Vallugy, kam je z Galzigu velmi vzdušně vynese visutá kabina, letící snad stovky metrů nad terénem. Běžní sjezdovkoví lyžaři se mohou moderní kabinkou nechat vynést na velmi ostrý a rozeklaný hřeben Schindler Spitze (2 660 m), odkud se širokým žlabem spouští prostorná červená sjezdovka. Modře značené tratě pokračují stranou do St. Christophu (1 800 m) a Stubenu – na to mají ovšem místy poměrně „brutální“ sklon.

Stuben (1 407 m) byl donedávna reliktem dávných lyžařských časů s dlouhými hrkavými dvousedačkami a „hubenými“, o to však strmějšími sjezdovkami. O 1 000 výškových metrů nad Stuben se dvě obstarožní dvousedačky sunuly půl hodiny, než svah od sezóny 2016/17 obsluhuje moderní 10místná kabinka. Horním patrem old-schoolového lyžařského centra se prosmýkají dvě červené tratě – jedna přímá a dostatečně široká (Seelehang) a jedna klikatější a užší (Albona). Do údolí pak vedou v podstatě jen úzké cesty, ač značené jako sjezdovka. V kotlině na opačné straně vrcholového hřebene slouží ještě jedna stará dvousedačka, již obíhají dvě subtilní, členité a točivé červené sjezdovky s krátkým plochým dojezdem. Kousek od horní stanice této sedačky (Albonagrat) stojí malá horská chata s jednoduchou horskou kuchyní, zato střídmými cenami a krásným výhledem.

Klidnější, ale poměrně moderní oázou St. Antonu je Rendl (1 304 – 2 634 m), rozkládající se na opačné straně města než všechny ostatní lyžařské lokality. Jeho lákadlem jsou sportovní tratě i větší klid. Nástupní kabinka přitom byla při modernizaci přiblížena centru města, a to jen pár kroků od páteřní kabinky Galzigbahn.

Od sezóny 2016/17 je v provozu nová kabinková lanovka Flexenbahn ze Stubenu do Zürsu, která tak propojuje celou oblast Arlbergu do jednoho obřího lyžařského komplexu.

St. Anton je proslulý i divokým aprés-ski, začínajícím již na sjezdovce a pokračujícím v barech ve městě.