Pitztaler Gletscher

Pitztaler Gletscher - lyžování

Nejvýše položený rakouský ledovec – Pitztal – má „výškovou“ výhodu. Jeho sjezdovky rolují stále ještě z velké části po skutečném ledovci, a mají tak typický ledovcový charakter – jsou přehledné, široké a rovné jako letištní dráha. Jedinou proměnnou zdejších tratí je, že občas změní sklon – od nejplošší namodralé přes všechny odstíny červené až po rudou.

Nejsportovnější jsou červené tratě stékající hlavní kotlinou podél kabinky Wildspitz z vrcholu Hinteren Brunnenkogel (3 440 m), naopak ty nejmírnější poklidně plynou kolem horní sekce kabinky Mittelberg, přitvrdí teprve od mezistanice dolů. I sportovnější tratě jsou ale proložené plochými pasážemi, zvláště na dojezdech k lanovkám. Pravidelný a akorátně svižný sklon má přímá ledovcová magistrála podél dlouhého vleku Brunnenkogel.

Pitztal je příjemně rozmanitý a přitom kompaktní ledovcový areál, jehož vadou je snad jen přístupová „roura“ v podobě Gletscherexpressu, podzemního vagónu pro 200 stlačených osob, který pendluje ve čtvrt- až půlhodinových intervalech. Ani zpět do údolí nevede žádná oficiální sjezdovka, jen užší a klikatější nouzová trať mezi skalami, která bývá otevřena zhruba od ledna do jara. Od svého otevření v 80. letech si Pitztalský ledovec vždy vydržoval unikátní lanovky – hitem bylo ve své době i proklínané metro, tehdy nejrychlejší lanovka na světě, stejně jako někdejší Pitz-Panorama, nejvýše položená lanovka v Rakousku, nevšedně koncipovaná jako oběžná s několika skupinami „vyhlídkových“ kabinek. Majstrštykem je i nová 8místná kabinková lanovka Wildspitz s architektonicky jedinečnými stanicemi lanovek, jako by splývajícími s ledovcovou krajinou. Obě dnešní kabinkové lanovky nahoře na ledovci jsou moderní, prostorné a s velkými okny – do Wildspitzbahn si lyže berete dovnitř, do stojanů zapuštěných v podlaze, v Mittelbergbahn zůstávají, jak je zvykem, venku. Pohodlná je i krytá 6sedačka Gletschersee, která slouží hlavně pro přesun od Mittelbergu zpět do centra areálu. Všechny sjezdovky jsou dostupné moderními pohodlnými lanovkami s jedinou výjimkou, jíž je dlouhý vlek Brunnenkogel – kotva je sice „nepohodlná“, zato spolehlivě jezdí i ve větrném počasí, a zajišťuje tak alespoň částečný provoz areálu.

I přes vysokohorskou polohu sjezdovek od 2 685 do 3 440 m n. m. by už lyžování na Pitztalském ledovci v podobě, v jaké ho známe, neexistovalo – nebýt „hospodaření“ se sněhem. Ledovcové splazy totiž ustoupily zhruba do třetiny svahu, dojezdy tak vedou výhradně po morénách. Nenahraditelné jsou především sněhové depony – zásoby technického sněhu a firnu z minulé sezóny, uskladněné na obřích hromadách a přikryté plachtami. Ty se na začátku sezóny rozhrnou jako základové „koberce“ dojezdů sjezdovek. Po několik týdnů v roce pomáhá i izraelský vynález Snowmaker, schopný vyrábět sníh při jakékoliv venkovní teplotě – má však extrémní spotřebu energie a není mobilní, takže se dá využít prakticky jen na sjezdovce Gletschersee, na jejímž začátku v malé hale stojí. Právě kvůli vysokým účtům za elektřinu se pitztalští pustili do stavby údajně největší solární elektrárny v Alpách, kde díky nadmořské výšce dosahují více hodin slunečního svitu než kdekoliv v údolí.

Velká a vlastně jediná samoobslužná restaurace se sluneční terasou (Kristall) se nachází u výstupu z metra, na vrcholu ve 3 440 m je jen malá kavárna s přídomkem „nejvýše položená“ – má stejně jako stanice lanovky jednoduchý moderní design s velkými panoramatickými okny a dřevěnými „štokrlemi“. Specialitou Pitztalu je i vlastní „ledovcová“ cukrárna, nejvýše položená v Alpách – najdete ji v restauraci Kristall u metra. Původním záměrem bylo hlavně dopřát lyžařům čerstvé sladkosti i na ledovci, postupně se z cukrárny stala i kuriozita, a tak si sem na „dortíček“ rádi zajedou i nelyžaři. Do přípravy laskominek samozřejmě výrazně zasahuje počasí, zejména tlak vzduchu, ovlivňující nejen bod varu, ale i nadýchanost.
V apres-ski „deštníku“ si můžete dát Nuss Schnaps – hořce nasládlý likér, který mají dovoleno pít i muži.