Aprica Lyžování a lyžařské středisko

Aprica - lyžování

Aprica zaujímá české návštěvníky svou lyžařskou všestranností, klidem a především příznivou cenou pobytu, pro kterou absolvují i poměrně zdlouhavý příjezd. V kdysi výlučně italském středisku, oblíbeném především obyvateli Milána pro výuku lyžování, je tak dnes výrazná česká a polská „stopa“.

Lyžařský areál nad ubytovacím letoviskem Aprica se rozprostírá na jediném, severně orientovaném z větší části zalesněném svahu, rozčleněném do tří lokalit, které mají svůj vlastní charakter a jsou vzájemně velmi dobře propojené přejezdovými cestami ve vrcholových partiích i na úpatí.

Baradello (1 162–1 972 m) je nejpřívětivějším svahem pro méně zdatné, kteří jej šněrují po velmi mírné, přehledné a poměrně široké sjezdovce Superpanoramica, která je perfektně „vysoustružena“ do svahu v mnoha serpentinách. Přímo po spádnici z Baradella ovšem míří i poměrně strmé a velkoryse široké sjezdovky, jež několikrát lehkou Superpanoramicu protínají. Svah obsluhuje moderní, rychlá a krytá 4sedačka s mezistanicí pro nástup.

Palabione (1 181–2 300 m) je centrální a zároveň největší svah, jehož dominantou je „náměstí“ širokých červených sjezdovek, obsloužených bohužel pomalou nekrytou 4sedačkou, jíž místní děti přezdívají „freddovia“ (ve volném překladu „zmrzačka“ místo „sedačka“). Z města je Palabione dobře přístupné klasickou 6místnou kabinkou. Nad tímto „náměstím“ je ještě jedno lyžařské patro s vlekem, který vystupuje z lesa do kamenité horské pustiny, jež je oproti jednotvárnému lesu jednak krajinovým zpestřením, jednak poskytuje trochu prostoru i pro „výlet“ mimo sjezdovku. Zpět do centra Apricy z Palabione lesem stékají dvě lehčí červené sjezdovky, místy klikaté a se strmějším dojezdem.

Magnolta (1 214–2 060 m), situovaná na západním konci střediska, je nejklidnějším svahem se dvěma zcela rozdílnými tvářemi – nahoře přívětivou v podobě velmi milé a vyhlídkové modré sjezdovky, směrem do údolí pak jde o tvář soustředěně sportovní, neboť trasu přístupové kabinkové lanovky přímo kopíruje dlouhá černá sjezdovka v podstatě bez odpočinkových míst. Jako výletní vyhlídková sjezdovka se dá využít i vrchní propojka mezi Palabione a Magnoltou. Magnoltu zpřístupňuje moderní 10místná kabinka, na niž nahoře navazuje nová, avšak pomalá 4sedačka.

Zcela bezproblémové jsou vrchní přejezdy mezi jednotlivými lokalitami, ty spodní jsou celkově plošší, ale „průjezdnosti“ areálu velmi pomáhají.

Na východní straně střediska se rozkládá cvičná louka, jejíž svah má jednak velmi jemně odstupňovaný sklon, jednak je vybaven od pojízdných koberců přes dětskou pomičku až po sedačkovou lanovku, takže začátečníci tu mohou na jednom místě absolvovat všechny své lyžařské pokroky.
Pro nejmenší je v dětském parku i dráha pro snowtubing, rovnováhu si mohou hravou formou cvičit na lyžařských „odrážedlech“.
Výuková zóna přiléhá přímo k hotelové zástavbě, což znamená absolutní pohodlí bez časových ztrát i pro ubytované rodiny s malými dětmi. Jedním krátkým přejezdem je cvičná zóna propojená jak s centrální lokalitou Palabione, tak s Baradellem a její „supermodrou“ panoramatickou sjezdovkou.

Občerstvení na svazích nabízejí velké prosté restaurace, pizzerie i malé útulnější chatky, jednou z nejmalebnějších je nová, v tradičním stylu postavená Baita Alpe Magnolta s krbem. Typickým místním předkrmem je sciatt – obalované smažené sýrové koule, v nichž nechybí ani špetka grappy a piva. Jako digestiv se kromě známé grappy podává také Braulio, místní bylinkový likér, připomínající becherovku.

V Aprice můžete kromě italských barů a ristorante navštívit irskou hospodu Keller. Volný čas lze v Aprice využít také k bruslení – ledová plocha se nachází přímo v městečku.

Cesta do Apricy je z Česka zdlouhaváa kromě dálnic vede také přes horské průsmyky. Při cestě přes Brenner se z dálnice sjíždí mezi Bolzanem a Trentem a pokračuje se údolím Val di Sole přes téměř dvoutisícový průsmyk Passo Tonale do Edola a odtud znovu vzhůru do Apricy. Alternativně lze jet přes Švýcarsko a jeho dvouačtvrttisícový průsmyk Passo Bernina. Dojezdový čas velmi závisí na provozu a povětrnostních podmínkách a z Prahy se obvykle pohybuje mezi 9 a 10 hodinami.

Pod nástupními stanicemi lanovek se nacházejí malá bezplatná parkoviště, ubytovaní hosté je však vesměs nepotřebují – dojdou pěšky nebo si počkají na skibus.