Campiglio Dolomiti di Brenta

Campiglio Dolomiti di Brenta - lyžování

Centrem lyžařského komplexu, pojmenovaného Campiglio Dolomiti di Brenta, je prominentní hotelové letovisko Madonna di Campiglio na úpatí Brenty, mohutného a okouzlujícího skalního hřebene plného věží a komínů, který je neokoukatelnou kulisou zdejších sjezdovek. V půlkruhu kolem Madonny se rozprostírají poměrně rozmanité terény, ovšem kvůli jejich rozlehlosti s četnými přejezdy a plochými úseky.
Na jihovýchodních svazích Madonny směrem k Marillevě v lokalitě Pradalago převažují kratší, cvičné a pohodové modro-červené terény, jedinou výjimkou je přívětivá černá Amazzonia z vrcholu Pradalaga zpět do města. Červeé sjezdovky a krátký závodní slalomák stékají po jižních svazích v lokalitě Cinque Laghi, kam padají také dvě sportovní tratě z vrcholu Pancugolo. Právě odtud vede propojovací kabinková lanovka na okraj sousedního areálu v Pinzolu – samotný přejezd zabere bezmála půl hodiny. Dvě velmi sportovní tratě má na svém severním svahu Monte Spinale, vyrůstající přímo z města – černou Direttissimu a dlouhou okružní červenou Direttu se dvěma černými „zkratkami“. Nejvýše položené a sněhově nejspolehlivější holé pláně na severozápadně orientovaném a dvouapůltisícovém Passo Grosté nesou velmi frekventované, nenáročné a bohužel jen středně široké sjezdovky.
Všechny tratě jsou přístupné expresními lanovkami a vzájemně do půlkruhu provázané spojovacími cestami, mosty a tunely. Výjezdy lanovkami jsou však kvůli rozloze areálu často zdlouhavé, kabinka na Grosté je dokonce jednou z nejdelších v Alpách.

Nejoblíbenějšími ubytovacími středisky jsou hotelová Folgarida a apartmánová Marilleva, jíž dominují uniformní komplexy přímo na sjezdovkách. Jejich mírnější, středně široké a přehledné sjezdovky stékající po severních svazích zalesněného hřebene s dvoutisícovými vrcholky Monte Spolverino a Monte Vigo uspokojí spíš méně nebo středně náročného lyžaře – a mnoho rekreačních lyžařů tu spolu se začátečníky a školkami sjezdovky pomalu šněruje. Naopak krásné a terénně členité černé sjezdy – jeden do Folgaridy, druhý Marillevy – bývají poloprázdné a smlsne si na nich i zcestovalý lyžař.
Hlavní tratě jsou obsloužené expresními kabinkami a sedačkami, jen na okrajovějších svazích se dá na posledních exemplářích hrkavých „šprušlových“ sedaček ještě zavzpomínat na 70. léta, kdy areál vznikal. Z hlubokého údolí Val di Sole je vrcholový hřeben pohodlně zpřístupněn dlouhou kabinkovou lanovkou od železničního terminálu v Daolase.
Sjezdovky v sousední Madonně jsou z ubytovacích středisek dosažitelné za půl hodiny, přejezd do Pinzola už ale zabere více než hodinu.

Pinzolo má nejskromnější rozsah tratí a leží až na okraji brentského lyžařského komplexu, o to je ale lyžařsky vděčnější – z vrcholu Doss del Sabion se do všech světových stran spouštějí poctivé, různě dlouhé a poloprázdné sjezdovky s pestrým profilem. Nic to ale nemění na tom, že je pro vícedenní pobyt poměrně malé a přejezd do sousedních lokalit časově náročný.
Z vyhlídkového dvoutisícového vrcholu Doss del Sabion klesá do řídce zalesněné kotliny Grual nenáročná prostorná a postupně se větvící červená trať, po západním svahu směrem k Pinzolu se pak lesem vine pohodlná, zčásti serpentinovitá červená s přímou černou závodní variantou. Z louky Malga Cioca na západním úbočí se pak řítí až do údolí členitá a proměnlivá černá trať Tulot. Po zalesněném hřebeni nejvíce přivráceném k masivu Brenty, přístupném krátkou sedačkou z kotliny Grual, vede poměrně nenáročná červená trať. Na tu navazuje kabinka Campiglio Express, která odtud klesá a zase stoupá do oblasti Cinque Laghi v Madonně.

Údolí Val di Sole a Rendena pod Brentou tvoří učebnicově rodinnou oblast s přívětivými terény i praktickým ubytováním, ale s nadprůměrně rozsáhlým areálem. Superskipas platí nejen od Folgaridy po Pinzolo, ale i v nedalekém Tonale anebo v Peju, malém lázeňském středisku s jedinečnou sjezdovkou z 3 000 m n. m. Typický rodinný návštěvník oblasti nejspíš všech možností nevyužije, ale může...