Campiglio Dolomiti di Brenta - lyžování
Centrem lyžařského komplexu, pojmenovaného Campiglio Dolomiti di Brenta,
je prominentní hotelové letovisko Madonna di
Campiglio na úpatí Brenty, mohutného a okouzlujícího
skalního hřebene plného věží a komínů, který je neokoukatelnou kulisou
zdejších sjezdovek. V půlkruhu kolem Madonny se rozprostírají poměrně
rozmanité terény, ovšem kvůli jejich rozlehlosti s četnými přejezdy a
plochými úseky.
Na jihovýchodních svazích Madonny směrem k Marillevě v lokalitě Pradalago
převažují kratší, cvičné a pohodové modro-červené terény, jedinou
výjimkou je přívětivá černá Amazzonia z vrcholu Pradalaga zpět do
města. Červenější tratě a krátký závodní slalomák stékají po
jižních svazích v lokalitě Cinque Laghi, která byla nově rozšířena o
dvě nové sportovní tratě z vrcholu Pancugolo. Právě odtud vede i
propojovací kabinková lanovka na okraj sousedního areálu v Pinzolu –
samotný přejezd zabere dobrou čtvrthodinku. Dvě velmi sportovní tratě má
na svém severním svahu Monte Spinale, vyrůstající přímo z města –
černou Direttissimu a dlouhou okružní červenou Direttu se dvěma černými
„zkratkami“. Nejvýše položené a sněhově nejspolehlivější holé
pláně na severozápadně orientovaném a dvouapůltisícovém Passo Grosté
nesou velmi frekventované, nenáročné a bohužel jen středně široké
sjezdovky.
Všechny tratě jsou přístupné expresními lanovkami a vzájemně do
půlkruhu provázané spojovacími cestami, mosty a tunely. Výjezdy lanovkami
jsou však kvůli rozloze areálu často zdlouhavé, kabinka na Grosté je
jednou z nejdelších v Alpách.
Nejoblíbenějšími ubytovacími středisky jsou hotelová
Folgarida a apartmánová
Marilleva, jíž dominují uniformní komplexy přímo
na sjezdovkách. Jejich mírnější, středně široké a přehledné sjezdovky
stékající po severních svazích zalesněného hřebene s dvoutisícovými
vrcholky Monte Spolverino a Monte Vigo uspokojí spíš méně nebo středně
náročného lyžaře – a mnoho rekreačních lyžařů tu spolu se
začátečníky a školkami sjezdovky pomalu šněruje. Naopak krásné a
terénně členité černé sjezdy – jeden do Folgaridy, druhý Marillevy –
bývají poloprázdné a smlsne si na nich i zcestovalý lyžař.
Hlavní tratě jsou obsloužené expresními kabinkami a sedačkami, na
vrcholovém hřebeni spojujícím Folgaridu a Marillevu se ale dá na
posledních exemplářích hrkavých „šprušlových“ sedaček ještě
zavzpomínat na 70. léta, kdy areál vznikal. Z hlubokého údolí Val di Sole
je vrcholový hřeben pohodlně zpřístupněn dlouhou kabinkovou lanovkou od
železničního terminálu v Daolase.
Sjezdovky v sousední Madonně jsou z ubytovacích středisek dosažitelné za
půl hodiny, přejezd do Pinzola už ale zabere více než hodinu.
Pinzolo má nejskromnější rozsah tratí a leží
až na okraji brentského lyžařského komplexu, o to je ale lyžařsky
vděčnější – z vrcholu Doss del Sabion se do všech světových stran
spouštějí poctivé, různě dlouhé a poloprázdné sjezdovky s pestrým
profilem. Nic to ale nemění na tom, že je pro vícedenní pobyt poměrně
malé a s časově náročným přejezdem do sousedních lokalit.
Z vyhlídkového dvoutisícového vrcholu Doss del Sabion klesá do řídce
zalesněné kotliny Grual nenáročná prostorná a postupně se větvící
červená trať, po západním svahu směrem k Pinzolu se pak lesem vine
pohodlná, zčásti serpentinovitá červená s přímou černou závodní
variantou. Z louky Malga Cioca na západním úbočí se pak řítí až do
údolí členitá a proměnlivá černá trať Tulot, jedna z nejkrásnějších
v celé Itálii. Po zalesněném hřebeni nejvíce přivráceném k masivu
Brenty, přístupném krátkou sedačkou z kotliny Grual, klesá příjemná
červená trať. Na tu navazuje kabinka Campiglio Express, která odtud klesá a
zase stoupá do oblasti Cinque Laghi v Madonně.
Údolí Val di Sole a Rendena pod Brentou tvoří učebnicově rodinnou oblast s přívětivými terény i praktickým ubytováním, ale s nadprůměrně rozsáhlým areálem. Superskipas platí nejen od Folgaridy po Pinzolo, ale i v nedalekém Tonale anebo v Peju, malém lázeňském středisku s jedinou a zároveň ojedinělou sjezdovkou z 3 000 m n. m. Typický rodinný návštěvník oblasti nejspíš všech možností nevyužije, ale může...