Aletsch Arena

Aletsch Arena - lyžování

Aletsch Arena je slunečná horská terasa s lučnatými terény, nad níž se zdvihá členitý skalnatý hřeben, jenž vrcholí ve 2 200 m na západním a ve 2 900 m na východním okraji. Turistická letoviska Riederalp, Bettmeralp a Fiescheralp s hotely, apartmánovými rezidencemi, rekreačními chatami a chalety jsou uhnízděná na terase ve výšce okolo 2 000 m a z údolních obcí Mörel, Betten a Fiesch do nich stoupají kabinové a kabinkové lanovky – naopak vzhůru nevedou silnice, takže ve střediscích vládne romantický klid, zato je však komplikovanější transport zavazadel. Na lyžích lze sjet až ke dveřím hotelů a rezidencí, takže se lyžuje bez časových ztrát způsobených dojížděním.

Bezlesé svahy mezi hřebenem a letovisky na hranici lesa jsou pokryté více než 100 km tratí. Jednotlivé lokality – Riederalp, Bettmeralp a Fiescheralp – jsou propojené dlouhými přejezdovými tratěmi a cestami. Jihovýchodní, slunci vystavené svahy nabízejí hlavně pohodové lyžování, přičemž nejsilnějším zážitkem jsou panoramata, která výrazně převyšují lyžařskou atraktivitu tratí. Nejfrekventova­nějším cílem pohledů je pochopitelně evropský unikát, nejdelší alpský ledovec Aletschgletscher. Impozantní pohled na Aletschgletcher se otevírá z vrcholového hřebene, zvláště z Bettmerhornu a Eggishornu, ale velkolepý výhled vyplňuje i jižní obzor s Domem, Monte Rosou, Matterhornem, Weisshornem i Mont Blancem.
Poblíž letovisek se rozpínají školní lyžařská hřiště a cvičná louky, což je velmi praktické, pokud jste na rodinné dovolené. Z nejnižších pahorků Hohfluh a Moosfluh nad Riederalpem se jižními svahy s rozbrázděnou „měsíční“ krajinou proplétají mírnější a klikaté tratě, z vyššího a skalnatějšího Bettmerhornu nad Bettmeralpem stékají o něco náročnější sjezdy a nejstrmější terén se nachází ve zvlněné kotlině pod nejvyšším Eggishornem, kterou stékají červené tratě se sportovními pasážemi do Fiescheralpu. Široké, dlouhé a učebnicově modré až lehce červené tratě se roztékají podél krytých sedaček Schönbiel a Wurzenbord nad Bettmeralpem.
Přímé, přehledné úseky vedené po spádnici a bez traverzů se omezují na kratší svižná svah Riederfurka na okraji Riederalpu, na mírnější Wurzenbord nad Bettmeralpem a na svahy nad Fiescheralpem. Tratě mají četné, často subtilní a křižující se varianty se splývajícím charakterem – lyžař se ve snaze sjíždět po „hlavních“ tratích občas cítí trochu ztracen.
Nejpanoramatičtější tratí Alp je hřebenová trať z Eggishornu, z níž jsou výhledy na obě strany – jižním směrem na walliské čtyřtisícovky, severním směrem na Aletschský ledovec.

Celý areál je protkán moderními a pohodlnými lanovkami, jejichž standard je vysoko nad švýcarským průměrem. Konsorcium lanovek a vleků je díky ideálnímu rodinnému charakteru oblasti ekonomicky velmi úspěšné. Kuriozitou je horní stanice kabinkové lanovky Moosfluh, která se v důsledku odtávání permafrostu posunuje, což je způsobené tím, že svah přiléhající k Aletschskému ledovci „sjíždí“ – v plánu je výstavba nové sedačkové lanovky, která bude ukotvena ve stabilní půdě.

Aletsch dostává velký příděl sněhu od jihu, neboť horské masivy východně od Simplonpassu jsou výrazně nižší, takže hlavní horskou bariérou je právě oblast Aletschského ledovce.

Oblast je mimořádně atraktivní i pro nelyžaře. Hřebenové a vrstevnicové zimní vycházkové stezky nebo trasy pro sněžnice vedou až do blízkosti Aletschského ledovce. Pozoruhodnou stavbou je secesní „zámeček“ v sedle Riederfurka – okolo r. 1900 jej nechal postavit vysoce postavený anglický státní úředník bez toho, že by si prohlédl projekt. Těžký materiál na stavbu nosili z údolí místní muži i ženy. Zámeček pak sloužil jako místo divokých party anglické elity, místo navštívil i Winston Churchill. Nyní je ve vlastnictví Arta Furrera, charismatického horského vůdce a majitele zdejších hotelů.

Aletschský ledovec je ohromná zvrásněná ledová řeka, kterou můžete nejlépe pozorovat z hřebenových partií stejnojmenného lyžařského areálu. Dokonalou podívanou nabízí vrchol Eggishorn (2 926 m), z něho můžete shlédnout ledovec najednou téměř celý od jeho „prameniště“ pod Eigerem po jeho patu u konce údolí. Výhledy na ledovec jsou pochopitelně atrakcí, kterou by bylo nerozumné nevyužít, místa s výhledy jsou proto i na jiných vrcholcích či výběžcích hřebene. Chcete-li si Aletschský ledovec dokonale prohlédnout, neexistuje lepší možnost než právě ze zdejších sjezdovek.

Pakliže se chcete pokochat největším ledovcem i z druhé, západní strany, je tu středisko Blatten a jeho druhé patro jménem Belalp. Podél Rhôny musíte dojet až do Natters a pak vystoupat serpentinami nahoru.
Neskutečně klidný kout Alp je zajímavý z mnoha důvodů, mezi které nepatří snad jen jediný – rozsah. Jeho 55 km tratí na Alpy není moc. Každý ale nehledá jen lyžařské nekonečno – mimochodem alespoň dočasné přepnutí z režimu „zarputilá jízda“ do „pohodového kochače“ můžeme z vlastní zkušenosti rozhodně doporučit. Belalp je tu právě pro ty druhé. Nabízí očistný relax ve slunečné lázni s lyžováním coby součástí procedury. Koncentrace klidu je tu až nezvykle hustá, a to jak na tratích, tak i v obou vesničkách. Noční život v Belalpu se smrskává na jeden místní bar, který končí kolem půlnoci, ráno pak atmosférou připomíná český venkov. Snad jen ty slepice chybějí…
Lyžování v Belalpu ale samozřejmě uspokojí každého normálně lyžujícího smrtelníka. Už jen to, že se lyžuje až do výšky 3 100 metrů mluví za sebe. Tratě dominují široké modro-červené, a díky nízkému zalidnění svádějí k rozmáchlému carvování. Některé jsou tobogánovitě členité, jiné zase ostré a prudké. A všude mezi nimi jsou plochy pro řádění v prašanu.

Zimní příjezd obnáší cestu celým údolím Rhony od západu nejprve po dálnici a poté po hlavní silnici bez výrazného stoupání. U nástupních stanic lanovek v údolí se nacházejí velká záchytná a zpoplatněná parkoviště, výše je možné pokračovat jen lanovkami.