Bansko aktuální report z 13. - 20.03.2021

Sjezdovky:

Areál proklamuje 75 km sjezdovek, což ve skutečnosti na svahu není. Odhadoval bych to někde na úrovni 50 km, což ale na týdenní lyžování v podstatě stačí. Areál trpí zásadní nevýhodou v tom, že se v podstatě jedná o jeden kopec. Stabilita počasí taky nepatří mezi silné stránky areálu. Zažili jsme naprosté azuro, horké dny, velmi mrazivé dny, větrno až vichrno, mlhu a husté sněžění, které nám ale zase přineslo krásný krémový prašánek. No, neberte to to na jaře. Horní část kopce nabízí extrémně široké pravidelné dálnice s modrým a červeným profilem. Ty občas vlivem větru bývají zavřené. Střední část jsou stále velmi široké sjezdovky v lesnatém porostu. Jednotlivé sjezdovky jsou dlouhé okolo jednoho až dvou kilometrů. Modré sjezdovky mají občas prudší pasáže, které holt ultra začátečníci musí nějak "překonat". Zdatnější lyžaři využijí část areálu, kde jsou černé sjezdovky využívané i pro závody Světového poháru. Mě nejvíc bavila horná část černé sjezdovky, které jsme díky profilu říkali obří "U-rampa". Celkově je areál solidně propojený lanovkami. Některé dopravní prostředky bych si představoval rychlejší nebo s větším komfortem (kryty apod.), v době návštěvy bylo všechno v podstatě bez front. Z areálu vás do města došoupe oranžová nekonečná sjezdovka-cesta "jednička".

Sněhové podmínky:

Celý kopec se tyčí do výšky 2 700 m n. m. a horní stanice posledních vleků je nad výškou 2 500 m n. m. To je zárukou kvalitního sněhového podkladu. Musím pochválit i místní úpravu, protože každé ráno byl každý metr všech sjezdovek velmi dobře upraven. Takže kdo vstane (a opravdu se to vyplatí), ten si užije výborný prašanový "mančestr".

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Slabé místo celého areálu je gondola z města. 8místný, spíše 6místný "bonbon", vás velmi pomalu vyveze od centrálního parkoviště uprostřed městských hotelových budov do střední části areálu. Celá cesta trvá asi 20 minut. No aspoň si zkontrolujete materiál a seřídíte lyžáky a vyčistíte brýle či do sebe kopnete ranní plechovku po včerejší kocovině. Dle místních bývá ranní fronta v exponovaných částech sezóny i několikahodinová. Nicméně do srdce sjezdovek se dá dojet i pohodlně taxíkem. Doporučuji milovníkům adrenalinové jízdy s Dačií. Cena na auto je 30 leva. Areál je obsloužen 4-, 6- a 8místními sedačkami velmi slušně. Žádné složité přejezdy nebo přechody.

Zalidněnost:

Občerstvení a aprés-ski:

Nejsme parta závodních lyžařů, občas je prostě nutné se podívat do ski barů. Zvlášť oblíbený se nám stal bar Bla-bla, ležící na uzlu u dolních stanic lanovek Siligarnik a Tudorka. Nabídka a ceny jsou ve všech barech stejné. Cenově letos vystřelily mimo balkánskou realitu: panák Jamesona 9 leva (1 leva = 14 Kč), pivko 7 leva, polévka 8 leva, kafe 7 leva... No masakr, ale stejně jsme tam proseděli hodně času. Lidi jsou tam opravdu velmi přátelští. Na konci sezony žadonili o platbu cash a tvářili se, že najednou neumí přijímat karty. Což nás zmátlo, ale pak jsme se jim přizpůsobili. Velmi zábavné bylo seznamování, na které jste nepotřebovali žádnou jazykovou výbavu. Odhadl bych 90 % lyžařů, potažmo obyvatel hotelů, byli Češi.

Doprava do střediska a parkování:

Do Banska jsme cestovali autem z Jindřichohradecka. Cesta i s krátkými pravidelnými pauzami zabrala asi 15 h tam a 20 h zpátky. Cesta je od Vidně až na posledních 50 km po dálnici a tak velmi pěkně ubíhá. Pomalejší jízda vás čeká za bulharskými hranicemi, kde se dálnice teprve staví. Je třeba počítat s nemalými náklady za dálniční poplatky. Cesta přes Rakousko, Maďarsko, Srbsko a Bulharsko vyjde tam i zpět na necelé 2 tis. Kč na auto. Krom ČR jsou všude poctivé hraniční kontroly kvůli evidenci vašich osobních údajů a důkazu, že jde jen o tranzit. Cestou zpět jsme vinou malého počtu celníků na hranicích zůstali v součtu asi 5 hodin navíc.