Jakou jste kdy čekali nejdelší frontu? [článek]

V moderní a zrychlené lyžařské době si jen zřídka opravdu postojíte ve frontě na lanovku. Chcete-li si zavzpomínat na doby, kdy čas se vlekl pomaleji, zkuste některou z „prověřených“ lokalit. Svědci dokládají, že se i ve 21. století dá čekat hodinu.
Odkaz na článek

Velká Rača 80.let – legendární nástup na semaforovou Tatrapomu – čas jednoho čekání fakt nevím, ale ten had organizovaný poctivým dřevěným plotem byl vždy VELMI dlouhý…chtělo to praxi, ale pak se dalo v těch 180ti stupňových zatáčkách dosti získat;) Výjezd nahoru, něco přes kilometr (cca 1300 metrů koukám) dolů a nanovo. Mockrát za den.

Fronty byly dříve zcela běžnou součástí lyžování a součástí „dovedností“ byl i způsob jejich „překonávání“… Asi všude byl, třeba v různých drobných obměnách, možný systém lahev=zadem (na Ještědu to byl např. štamgastvstup…). Ve Špindlu v dávnodřevních dobách jednosedačky existoval drsněšílený „přelezplůtek­systém“… Nejobtížnější (pro nedomácí) bylo asi předběhnutí legendárnědlou­hatananánské rokytnické fronty (ta kdyby se nekroutila po dojezdových loukách mohla mít svůj konec klidně u výstupu z vleku). Byly to boje-nervy… – dnes už naprosto nepředstavitelné… – byla to krása .

A taky se opravdu hodně chodilo pěšky, o čemž se šířit nemohu, protože tomu by nikdo nevěřil…

Odpovědět na otázku jaké nejdelší nebo nejdéletrvající fronty jsem se zúčastnil neumím – vím, že nebyly výjimkou fronty dvouhodinové.

Umím ale odpovědět na otázku jakého nejméně efektivního „lyžařského“ tréninku jsem se zúčastnil. Byl to trénink sjezdu na TanvaldŠpičáku – v osm jsme se dostali vlakem pod kopec, pak do 15.hod. jsme sešlapávali směrem nahoru stopu v cca 30cm sněhu, tam jsme cca 15min poobědvali přinesené chleby a sjeli ve stopě cca 5m široké „ve sjezďáku“ dolů a běželi stíhat vlak do Liberce… – i to bylo krásné . Nevím, zda si dnešní sjezdaři za nějakých padesát let na nějaký trénink vzpomenou…

>> #3, oblouk, 20. 11. 2014 16:59:27

Ty brďo,je s podivem jaký vychytávky v těch Albrechticích mají.Dnes skoro pravidelný déšť při závodech(debatovali jsme jinde) a dříve skvělé tréninky.Mě sice nepotkalo šlapání ,které zmiňuješ.,nicméně trénink na DH jsem tam absolvoval taky senzační.Nejdříve vystát frontu na kotvu(probíhala oprava),pak čekat až se uráčí rozhodčí vybatolit z hospody(v průběhu opravy se byli ohřát a doplnit tekutiny), pak odjeli dva lidi následovala dlouhá pauza, dva lidi dlouhááááá pauza,jeden a konec.Prostě nádhera.Celej den na kopci a prd.No ale všude je něco 

„Nejdelších“ front bylo v době předrevoluční hodně.

Jeden kolega tehdy k eliminaci front používal vaťák. Celkem mu to fungovalo. Zajel přímo k vleku, chvíli pokecal s vlekařem a jel. Lidi ve frontě ani neremcali, brali ho za inventář vleku.

>> #5, Boryš, 21. 11. 2014 23:53:05

Nejdelší frontu jsem vystál před sportem na juniorské kolo Favorit – dvě odpoledne, protože ten první den ho nepřivezli. Od té doby fronty bytostně nesnáším a být třetí ve frontě u pumpy ve mně vyvolává stres, ale teď vážně :

O frontách v českých skiareálech už tu byla řeč, ale ono to venku v prázdninových termínech také nebylo úplně OK. Začalo to frontami na Sella Rondě v době než vyměnili lanovky, jednou se poštěstilo ve vychvalovaném Fissu, kde náměstí mezi lanovkami bylo plné tlačících se lidí a vůbec nebylo jasné kam, Obergurglem, když se podělal přivěšovací mechanismus lanovek v mezistanici, sobotní návštěvou St.Antonu, kde po vystání fronty u kasy + fronty na ještě nezrekonstruovaný Galzig Bahn jsme si mohli klidně koupit už kratší skipas a vyvrcholilo ještě v kombinaci se zaparkováním asi kilometr od lanovky na Pitztalu. To je asi vítěz, protože než jsme k metru v lyžácích došli, tak nás předjelo asi 20 autobusů, které vyklopily lidi přímo do fronty, skibus pochopitelně nikde.

Skol, pro milovníky low coast akcí typu Livigno Free Ski dopolední fotečka pouhá. Pro lingvisticky laděné lyžaře dobrá zpráva, za malou chvilku jste se naučili obstojně „po polski“.

>> #6, bohous357, 22. 11. 2014 06:50:03

Já mysel fronty na vleky. Třeba taková Ramzová s Poláky, nebo Zahrádky na Chopku s Maďary, to bylo celkem výživné. Na Koliesku na sedačku se stávalo taky pěkně dlouho, jen to předbíhání tam neměli tak jednoduché. Na Chopku to bylo obecně „zajímavé“, když zafoukalo.

Když jsi vzpomenul Favorita (kolo), já na něj stál tři dny, moje máma předtím dva, protože jsem měl zkoušku. Ráno od ca 4 hodin. Měl jsem nakonec štěstí, přivezli dva, já byl třetí, ale jeden přede mnou nestál na kolo, ale na šicí stroj.

Tak nějaké fronty jsem si zažil, ale delší než hodinu to určitě ne. To by mi pak bylo líto ten kopec sjet dolů.

>> #7, brumla, 22. 11. 2014 14:25:47

To je slabý – vlevo podle plotu je ještě spousta místa … a naučil by ses i polské nadávky 

NO kdo chce zažít frontu v česku tak at jede do Červené vody v sobotu…10 minut nahoru lanovkou, 3 minuty dolu na lyžích a 30 min čekání…Pak když si spočteš cenu permanentky a počet jízt tak je to na jednu jízdu dražší než celý Alpy… Ale na druhou stranu když jsou lidi ochotní jim to dát proč ne…

Chuťovka je Pitztal a takové ráno v Saas Fee chce taky trpělivost a po otevření i pevné nervy.

>> #11, david…, 22. 11. 2014 16:14:24

To je fakt. Byl jsem tam jednou na slevu ze Snow a nikdy více. Foto Brumly je skoro jako odtamtud. Maji (měli) tam dobře seštelované otáčení kamery, aby ten chumel nebylo vidět.

>> #8, Boryš, 22. 11. 2014 14:41:38

„Měl jsem nakonec štěstí, přivezli dva, já byl třetí, ale jeden přede mnou nestál na kolo, ale na šicí stroj.“

Tak to je klasika s dobrým koncem.

Brácha takhle jednou šel po ulici v pátek odpoledne a před obchodem s nábytkem viděl stát pár lidí. Zeptal se co se děje a rovnou se postavil do fronty. Večer nám zavolal a přivezli jsme mu něco k jídlu a teplé oblečení a v sobotu se úspěšně zapsal do pořadníku na nábytek…

>> #3, oblouk, 20. 11. 2014 16:59:27

Oblouku,perfektny post,Admin ZAARCHIVOVAT.

O dvadsat rokov nebudu mladi ludia ani tusit,ze niekedy bola doba,ked si si musel naslapat a upravit petstometrovy svah na obrak,aby si lyzoval.

To by ti mladi potrebovali na precitnutie,a nie pozerat v televizii na to,jak sa vyvazaju lyziari na helikopterach na svah.

Oblouku,na tomto

A taky se opravdu hodně chodilo pěšky, o čemž se šířit nemohu, protože tomu by nikdo nevěřil

sa rehocem uz petnast minut.

Ja osobne,som najdlhsiu radu na vlek zazil 25 decembra po neznej revolucii tu u nas na madarskej hrude,ked na tristometrovom vleku bola dvestometrova fronta.Do tristvrte kopca.

Asi mi to prislo take divne,lebo zamlada sme boli,jak sa teraz hovori VIP,a mali sme vsade osobitny vchod.

caute Harry

>> #7, brumla, 22. 11. 2014 14:25:47

Tak to by snad bylo lepší, lehnout si na mokrou mez za Loudilkou .....  

Já si zase vzpomínám na nekonečnou frontu v Říčkách, která vedla od pomy obtáčela smrk mezi dojezdy modré a červené a s několika meandry končila v polovině dojezdového hanku na modré. Naštěstí mě bylo 14 a nestyděl jsem se při předbíhání jako teď. :)

>> #13, Boryš, 23. 11. 2014 00:17:53

jo, kdo měl ale kamaráda v lyžařské škole tak s ní běhal jakoby klient dopředu…udajně to prý ale už zatrhli tak nevím, nemám chut to testovat … Holt je to tak, když je to nejbližší středisko od Olomouce. Přeci jen na Dolní Moravu se jede o 30 min dýl…

>> #15, Harry, 23. 11. 2014 17:58:02

To je fakt. My jsme zase v Petříkově před 30 lety celý den krumpáčem a lopatou rozbíjeli muldy na svahu odshora až dolů. Že to byla práce zbytečná není ani zapotřebí dodávat 

>> #19, Martin_B, 24. 11. 2014 18:13:37

…což ovšem byla standardní příprava trasy každého závodu… Namátkou si vzpomínám třeba na asi nejhorší zážitek z přípravy i vlastního závodu AM ČSSR cca 1971 na černé ve Špindlu – trasa za povinné účasti závodníků „upravena“ odshora dolů mezi metrovejma boulema… Myslím, že Ivan by mohl potvrdit legendární blití v cíli.

Ale s frontama to nemá moc společnýho – snad jen, že jsme asi tak na hodinku zcela zablokovali přístup veřejnosti na jednosedačku…

Já si celá 90. léta pamatuji velké fronty na Tanvaldském Špičáku, jezdívala jsem nejvíc černou a stíhala jsem kolečko za hodinu – s oblibou říkám, že 5 minut vlekem nahoru, 5 minut dolů a 50 minut ve frontě, i když přesně to samozřejmě nikdo neměřil, ale k té hodině to bylo. Z toho novějšího si vzpomínám třeba na sobotu 17. listopadu 2007, asi to byl první lyžařský víkend té zimy a bylo totální inferno v Herlíkovicích – přikládám fotku, vypadá to jako ukázkový rychle postupující had, ale o něco větší fronta byla z druhé strany a ani se to nehnulo. Z těch nejnovějších pak středa 25. ledna 2012 Ischgl-Samnaun a ranní výjezd z údolí – to je ta druhá fotka, nebo třeba pondělí 4. března 2013 kabina na Klein Matterhorn, tam mi ale přijde, že musí být fronta snad vždycky…

>> #16, korsičan, 23. 11. 2014 18:55:08

To rozhodně ne! Když lehnout, tak jedině na prosluněnou vysokohorskou terasu někde za větrem schovanou, s pivkem v ruce a spoře oděným dámským doprovodem. Fotku snad ani nebudu přikládat. Ostatně si jí asi budeš umět najít sám, když mě znáš :).Je tomu i obráceně? Já netuším.

>> #22, brumla, 25. 11. 2014 10:32:46

Třaba takto…

>> #23, Martin_B, 25. 11. 2014 11:53:45

Ja, das ist supa…!

>> #22, brumla, 25. 11. 2014 10:32:46

Tak, ani tak. To byla čistá dedukce. Ta tvoje kára se prostě pod silnicí přehlédnout nedá. Párkrát do měsíce jezdím kolem ........ tady jsem viděl pár fotek ...... 

>> #23, Martin_B, 25. 11. 2014 11:53:45

Tak ta slečna na prvních dvou fotkách by opravdu stála za svezení .............. nejen na lyžích !!!  

Nejdelší frontu jsem čekal když se otvírala lanovka na Černé hoře Protěž a to neuvěřitelné 3 hodiny jedna jízda prodal jsem skypas a jel domů.