Trojí žrádlo

Nedávno jsem tu referoval o tom, jak na nás zbyly hodně tvrdé lyže (Atomic D2 GS M, A115140, 191 cm, R 27,5 m, flex 44/34). Musím ale říct, že na dostatečně tvrdém kopci, kde je lyži o co prohnout a kde zafunguje její uvolnění, jsem byl překvapený její slušnou ochotou zatáčet, přestože šlo o lyži úplně novou a dosud „prvotně nevyměklou“. O něco měkčí by byla v součtu všech uvažovaných použití o něco lepší, ale volně je to úplně v pohodě a myslím, že po zajetí by to mělo jít i v obřáku s nějakými 25 metry.

Lyže je značně agresivní na hraně (zatím zkusmo cca 0,5/87), silně je cítit bytelný střed (vlastní lyže + dlouhý horní „deck“, vlastně hodně prodloužená deska). Pokud se nepletu, je na rozdíl od komerčních modelů, kde je spodní „adaptivní modul“, adapter deck, ve středu lyže ztenčený, zde je lyže plynule tlustá jako každá normální a na ní sedí „horní patro“ lyže (a na něm už žádná deska!). Po pořádném kvalitním nabroušení a vyleštění hran bude ještě lepší.

Jako zajímavost dodám ještě dojmy ze superobřačky Head 210 cm/41 m. Měl jsem z ní nepopiratelný respekt, protože přece jenom nejsem ani Maier, ani Záhrobský, ale byl jsem neobyčejně příjemně překvapený. Zase: když je tvrdo, do lyže se lze opřít, položit ji na hranu a pohlídat si tlak dopředu (u té délky je špička na dnešní poměry od boty a těžiště hodně „daleko“), ona krásně harmonicky a relativně ochotně točí. A to i v rychlosti, s jakou člověk normálně bez divočení jede na obřačce. Na asi 750m svahu (oficiálně dokonce modrém, spodní Norderjoch na Kaunertalu) jsem se plnohodnotně povozil. Nejvděčnější oblouky byly při vyšší rychlosti na prudším dole, lyže až „carvingově“ drží a ochotně se zakusuje. Vím, že jistí lidé z předchozí věty vysoudí, že jsem se totálně zbláznil, ale snad časem uděláme nějaké záběry.

Moje předchozí SG (Salomon, Atomic, Fischer) tak dobré rozhodně nebyly. Tahle je moje první, která (zatím na ideálním sněhu) drží jako břítva (podle Petra 0,5/86, trochu jsem zvětšil odklon vnitřních hran) a vyvolává absolutní důvěru položit se do oblouku. Do určité rychlosti se takový i udrží, na několik g bych samozřejmě neměl.

Suma sumárum: něco takového jsem si jako starý blázen chtěl pořídit a zdá se mi, že se to dokonale podařilo. Rozhodně nelituju a jenom přemýšlím, kde ji co nejvíc vychutnat.

Pžiznám se taky, že jsem dost přemýšlel, jestli tuto druhou zkušenost vůbec dávat do placu. Určitě si někdo pomyslí, že se tady vytahuju. Ale z toho jsem už vyrostl, opravdu mě ta lyže tak nadchla, nic jiného za tím není.

Takže jedno žrádlo jsou nové boty po Leitnerově práci (viz jinde), druhé jedny lyže, třetí druhé. Jsem tak vlastně nakrmenej dávno před Vánoci : – )

P.S. Pokud někomu není HOnzova 203ka dost dobrá, mohla by být moje dosavadní taky Fischerka 209 cm k mání. Ale nepoperte se o ni, gentlemen.

>> #1, ivan, 17. 12. 2009 22:49:48

HOnza už žádný 203SG na skladu nemá. Teda kromě těch posledních, který na něj zbyly…