Děti na lyžích (4) - dítě už je lyžař [článek]

Čas letí a děti rostou jako z vody. Za sezónu dvě už rodiče kolikrát na lyžích doprovázejí dobrého lyžaře. Neobejdou se bez vleku a vůbec s vývojem malého lyžaře přichází ruku v ruce i jiný druh nebezpečí.
Odkaz na článek

Len jedna drobnosť: mne sa viac osvedčilo na vleku mať malého lyžiara nie medzi lyžami, ale na kolene (ja mám svoju lyžu medzi jeho nohami). Takto ho lepšie riadim, neskríži si špičky lyží a nemá šancu spadnúť a prekĺznuť mi medzi nohami dozadu.

>> #2, MMartin, 29. 09. 2015 12:44:50

Minulou sezonu jsem videl pana, ktery vozil 2 deti na kotve a kazde mel na kolene Koleno bude nejspis nejlepsi pozice.

Vyzkoušel jsem si obě pozice – jak dítě mezi nohama, tak na koleně. Ano, na koleně se mu nekříží lyže, ale celkově je ta pozice o něco méně stabilní a v případě potřeby není tak snadné dítě popadnout v podpaží a zvednout. Jednomu asi bude vyhovovat ta, druhému ona, možné jsou určitě obě pozice. 

>> #4, Radek Holub – SNOW, 30. 09. 2015 09:03:10

… jo a co na to Evropská unie (směrnice)?

>> #5, oblouk, 30. 09. 2015 09:23:43

To bohužel nevím, ale na funkci to nejspíš nebude mít vliv. 

S dětmi jsem se vždy snažil jezdit na takových vlecích, které samy zvládnou. Představa mých 100+ kg drtících při pádu dětské tělo mně znervózňovala.

A myslím že i děti byly na sebe pyšné za to, že to jedou samy, místo abych je potupně vláčel někde na noze.

>> #7, HonzA_, 30. 09. 2015 19:55:15

Ani nepamatuju, že bych někdy svoje děti vezl na koleně nebo mezi nohama. Na druhou stranu, docela běžně jsme jezdili na sedačkách – s vědomím, že je třeba je HODNĚ jistit držením po celou cestu. Jinak – není nic lepšího, než samostatná jízda dítěte na vleku – pro stabilizaci dobrého postoje, rovnováhu, ovládání lyží, rozvoj odvahy a samostatnosti a sebevědomí. Moje děti se s velkou radostí na mnoha vlecích prolétávaly (Novákovic louka, Zalomenej RnJ, Dobrá Voda JnN…) – dodnes na to s vděčností vzpomínají a svejm dětem se tím chlubí 

>> #7, HonzA_, 30. 09. 2015 19:55:15

To jsem chtěl původně napsat, ale pak jsem na to zapomněl – až mě překvapilo, že děti zvládaly klidně už ve 4 letech „velkou“ kotvu, pokud jely samy. Ne vždy je to ale možné (např. kvůli rychlejšímu odbavení) a pak tedy to koleno, mezinoží, …

>> #8, oblouk, 30. 09. 2015 20:56:51

Přesně tak. POSTOJ – pokud jezdí samostatně, pracují na postoji, rovnováze, skluzu, … i cestou na kopec. Při jízdě na koleni, mizi nohama, atd jsou většinou zkroucené jak paragraf.

Já začínal s mými dětmi vždycky na koleni. Jakmile se ale nebojí, a jsou si trochu jisté, tak je lepší, když jedou samy, nebo když k sobě mají někoho stejně velkého.

Letos v zimě jsem začal s nejmladší šestiletou dcerou (začít dřív sice mohla, ale nějak se jí do toho nechtělo  ).

Ráno jsem ji vozil na koleni, pak tam potkala kamarádku…

… a takhle jezdila odpoledne.

V tomto smeru ma Tomas naprostou pravdu a ani ja bych nikdy nenutil dite jet samotne, kdyz ma z vleku strach.

>> #12, Marek Bednář, 01. 10. 2015 14:06:25

K tomu bych doplnil pár věcí:

• když dítě ještě nemá na to aby jezdilo na vleku, není lepší s ním zůstat na cvičné louce, šlapat a učit se základy?
• důležitým aspektem ve sportu je i efekt překonávání sebe sama a zvládání rozumné míry strachu + následná radost z úspěchu. Odpovídající míra samozřejmě závisí na každém dítěti

>> #13, HonzA_, 01. 10. 2015 18:54:35

Kazde dite dojde do faze, kdy se musi poprat s vlekem a prvni jizda na vleku je pro ne jedna velka neznama. Neni snad lepsi, kdyz to neznamo prekonaji s rodicem / instruktorem? Jak se zachovas, kdyz dite postavis pred vlek v domeni, ze to uz musi zvladnout samo a ejhle ono se ti kousne se slovy, ze na to nevleze. Pouzijes donucovaci prostredky? = placici dite padajici po par metrech, ktere prestane mit zajem a jeste o to vic se uzavre?

>> #14, Marek Bednář, 01. 10. 2015 19:33:23

„Jak se zachovas, kdyz dite postavis pred vlek v domeni, ze to uz musi zvladnout samo a ejhle ono se ti kousne se slovy, ze na to nevleze.“

Myslel jsem že jsem to napsal srozumitelně. S dítětem, které ještě není zralé na vlek, zůstat na cvičné louce a šlapat. I při tom se naučí spoustu věcí, jako třeba přenášet váhu, hranit, …

Proč bych měl dítě, které nedokáže jet na jednoduchém, pomalém vleku, tahat nahoru na kopec? Co tím získám?

Tak u toho bych chtěl vážně být, jak třeba 4 leté dítě přijede na sjezdovku, zvládne jí samo sjet dolů a hned první jízdu vyjede samo kotvou nahoru. Na kotvovém vleku jsem si něco odstál, ale něco takového jsem nikdy neviděl. Malé, ale už samostatně lyžující dítě ve věku 3–5 let jízdu na kotvě nezvládá většinou dřív, než za několik dní. Starší, třeba už šestileté to klidně zvládne za půl dne, ale je to tím, že má podstatně větší sílu, než třeba to čtyřleté. Dokáže se tak lépe poprat s vyjetou stopou, stejně jako s udržením kotvy ve správné poloze. Naše mladší dcerka jezdila z kopce naprosto samostatně už před čtvrtým rokem, ale kotvu sama prostě nedokázala udržet. Vyjela 20–30m od nástupiště a pak jí kotva jednoduše „ujela“. A to třeba ve Špindlu v tomto věku dala na jeden zátah Hromovku. Zato ta starší mohla pořádně začít s lyžováním až skoro v šesti letech, z kopce dolů se sotva sešourala, ale na kotvě jezdila samostatně už po pár jízdách. Na toto bylo vyhlášené středisko v Lukách nad Jihlavou, kde personál trval na tom, že musí dítě jezdit na kotvě vedle rodiče. Samostatně jezdit nesmělo !!!!!! Bohužel to ani jeden z těch inteligentů nedokázal prakticky předvést. Ono to snad není ani teoreticky možné, aby rodič při výšce 188cm dokázal vyjet sjezdovku na kotvě vedle dítěte, které nemá ani metr. Všude jinde, včetně Rakouska, přitom nebyl problém dítě vozit na koleni, či mezi nohama.

>> #15, HonzA_, 01. 10. 2015 20:00:25

Dite muze slapat do kopce X hodin, X dnu, bude X krat vyjizdet po pasu, atp., ale jednoho dne ho na ten ,,velky,, vlek vezmes, kde je uplne jiny frmol a ono se ti tam kousne pred nastupistem, protoze po nem chces, aby jelo samo a jako rodic mu zamerne nechces byt oporou…

>> #16, korsičan, 01. 10. 2015 20:04:00

Já jsem s pětiletým synem právě takhle začínal. Jeli jsme na kotvě vedle sebe, já kotvu někde nad koleny a zvládali jsme to v pohodě. Při rozjezdu jsem mu pomohl přidržením. Jasně, že to bylo na louce, ale za měsíc už jsme takhle jezdili šumavský Špičák. Je fakt, že měřím 175cm 

>> #18, šáňa, 01. 10. 2015 20:52:59

Přesně tak. Případně mu najít výškově bližšího dětského parťáka.

Podle mně jsou ale pro začátky nejlepší dětské/začáteč­nické Pomy.

>> #17, Marek Bednář, 01. 10. 2015 20:25:26

„…a jako rodic mu zamerne nechces byt oporou…“

Asi odlišně chápeme roli opory. Ty zřejmě v tom významu fyzické opory o kterou se dítě cestou do kopce opře. Já zase třeba v tom, že ho na vlek připravím, najdu nějaký jednoduchý na naučení a půjdu tam s ním v době kdy tam zrovna ten frmol a tlak nebude.

Prostě já to vidím jako analogii s jedním známým úslovím – „když si ho nevyjede, tak si ho nezaslouží“. Mluvím samozřejmě o kopci.

>> #19, HonzA_, 01. 10. 2015 20:55:55

Jj souhlasím se začátečnickými pomami, jenže tohle bylo skoro před třiceti lety A o rok později už jezdili spolu se svým o rok mladším bratrancem. Jak píšeš o přípravě malého lyžaře na vlek a postupné zvykání a pomalý přechod na větší vleky – přesně takhle jsem to dělal a už se těším až budu učit vnuka, tedy jestli mně ho svěří 

>> #19, HonzA_, 01. 10. 2015 20:55:55

Takto uvažovat můžeš pouze za předpokladu, když máš tu „začátečnickou“ Pomu v dosahu. Pokud se tato nachází nejblíže 200km od tvého bydliště, smysl to ztrácí. Stejně jako když se 100km kolem tvého bydliště vyskytují pouze kotvové vleky a cvičná louka pouze pro pěškovlek. Takže ti nezbývá nic jiného, než to dítě prostě vozit na kotvě. A dle mého názoru je rozhodně lepší, vozit se s ním pár dní na koleni, či mezi nohama (což je „staletím“ ověřený způsob výuky jízdy na kotvě snad v celé Evropě – mě to rodiče také tak naučili už téměř před 40 lety, stejně jako tento způsob každoročně vidím za barákem, ale i v Alpách) , než ho nechat ustavičně samostatně padat na vletu a stresovat před napruženým hloučkem dalších x lyžařů, nervozně čekajících ve frontě. Myslím, že není třeba hledat problém tam, kde není. Na koleně se naučilo na kotvě jezdit miliony lyžařů a o žádném dramatickém závalu nebohého dítěte metrákovým rodičem jsem nikdy neslyšel, ani ho v reálu neviděl. Je klidně možné, že k takové nehodě někde došlo, ale určitě to nemělo vážnější následek. Zato těch šprajcnutých a hystericky řvoucích dětí, který rodiče nutili jezdit samostatně na kotvě je viděl víc než dost. Ale jak zaznělo v jedné komedii, záleží na vkusu každého soudruha …  

>> #22, korsičan, 02. 10. 2015 07:36:15

Ale já nikoho neodsuzuji. Dělej si to jak uznáš sám za vhodné. Napsal jsem můj názor na to, co považuji za lepší přístup a mám pro to své důvody.

>> #23, HonzA_, 02. 10. 2015 08:02:53

Ale to já také ne (viz poslední věta příspěvku č. 22), jen jsem napsal, že to prostě spoustu rodičů tvým způsobem dělat nemůže, ani kdyby chtělo. A také to tak nedělá a děti z toho žádnou újmu nemají.

Jízda dítěte na vleku mezi lyžemi proto, že nastane-li nějaký problém a dospělý či dítě padá, dítě propadne mezi lyžemi snadněji. Koleno je také dobré, pokud je zdravé, zvláště vezete-li děti dvě ( máte dvě kolena). Dítě vedle sebe na kotvu dám tehdy, chci-li ho naučit jezdit samostatně. Vyzkouším si s dítětem předem postoj, držení kotvy a vysvětlím, jak nahoře pustí kotvu a vyjíždí stranou. Upozorním ho, že vnitřní rukou se drží středu kotvy a vnější rukou si přidržuje kotvu pod zadečkem, bohužel mám kotvu u kolen já jako dospělý. Velká chyba je, pokud se dítě drží středu kotvy oběma rukama , tak se vyjet opravdu nedá. Pokud kotva nepředjede lano, snadno podle těchto pokynů za dvě jízdy vyjede samo i dítě 3leté. ( Nejedná se o jednoho jedince , ale opravdu všechny děti, které prošly našimi kurzy. A nemusely být nadaní na sport). Nejdříve na kotvě pouštím dítě samo, ne ve dvojici! Parta dětí a kamarád na kotvě je nejlepší „donucovací“ taktika pro bázlivé starší děti. Pokud ale dítě nechce jet samo, nenutím ho k tomu. Můj vnuk jeden čas požadoval první jízdu v neznámém terénu s dospělým, aby si „osahal“ trasu a výstup. Také, je-li prťous již unaven, mnohem více si odpočine opřením o nohy dospělého. A heslo podkud nevyjede nahoru nepojede dolů, je taky dobrý, ale až pro ty starší děti (od 5ti let), Ty malý jsou u mně hájený, pro většinu 3–4 leťáků je vlek nahoru větší zážitek, než jízda dolů. Myslím, že se všichni shodneme na tom, že nejhorší je šprajnuté a hystericky řvoucí dítě, a to nechceme nikdo. A tak, pokud měříte 190cm klidně na malém kopci vyvezte potomka v náručí, bude to možná bezpečnější pro oba, a časem k té kotvě se dostanete také.

>> #24, korsičan, 02. 10. 2015 09:24:21

„Ale to já také ne (viz poslední věta příspěvku č. 22)…“

myslíš tuhle (pro zachování kontextu je tam i věta předtím)?

„Zato těch šprajcnutých a hystericky řvoucích dětí, který rodiče nutili jezdit samostatně na kotvě je viděl víc než dost. Ale jak zaznělo v jedné komedii, záleží na vkusu každého soudruha …“

Možná se pletu, ale když si to přeložím do srozumitelné řeči, vychází mi z toho „Já mám prostě pravdu, ale ty si to dělej jak chceš (když se to dělá jinak, výsledkem jsou řvoucí a šprajcnuté děti)“.

Rád bych to z mé strany už uzavřel, a tak jen poslední věc – ono je důležité si uvědomit proč to dítě řve a je šprajcnuté. A také to, že v určitých situacích není trocha pláče, šprajcnutí a jeho překonání vůbec na škodu a dítě někam posune.

>> #25, Handulka, 02. 10. 2015 22:55:25

Velmi pěkně shrnuté zkušenosti – a líbí se mi nejen proto, že odpovídají mým vlastním… 

>> #26, HonzA_, 03. 10. 2015 07:30:27

Pro zachování kontextu jsi tam ovšem měl dát i tu třetí větu od konce. Tvůj závěr je naprosto mylný, protože pokud bych svůj příspěvek myslel tak, jak ho tady prezentuješ, tak tam vůbec tu poslední větu nebudu psát. Nevím co se ti nelíbí. Já myslel, že diskuse je od toho, že každý napíše svůj pohled na věc. Ty jsi sdělil svůj názor, já zase ten můj. Opravdu jsem netušil, že psát svoje zkušenosti je tady zakázané, takže pokud jsem se tě nějak dotkl, tak se hluboce omlouvám.

>> #28, korsičan, 03. 10. 2015 19:51:51

Mně se nic nedotklo.

To je ten problém psané komunikace bez osobního kontaktu. Navíc mezi lidmi, kteří se neznají. Pro mně to vyznělo určitým způsobem, tys to myslel jinak a vzájemně jsme se nepochopili. Stane se.

P.S.: nechci do toho zabředat ještě hlouběji, ale opravdu nechápu co zásadního na tom ta 3. věta od konce mění…

P.S. 2: obava ze „zavalení“ mou metrákovou maličkostí není ten hlavní důvod proč jsem netahal děti na koleně a proč si myslím že to není nutné.