Mezi ušima #19: Láska, vše co potřebujeme [článek]

Na co se přirozeně koncentrujeme, to obvykle milujeme; osoba s vášní pro lyžování nebude mít těžkosti se na něj plně koncentrovat, cvičit, zdokonalovat se. Nicméně ten, kdo je v horách zejména z nějakého jiného důvodu – třeba něco dokázat sobě či ostatním – bude možná víc milovat vlastní představu sebe coby lyžaře než vlastní aktivitu a bude o to náchylnější ke snadné a rychlé ztrátě pozornosti.
Odkaz na článek

Krásný a pravdivý článek.Zrovna jsem ve Fázi, kdy se lásku k horám snažím ukázat dětem,snad ji někdy najdou,snad je někdy hory osloví jako mě.

Omlouvám se předem, protože asi naseru hodně lidí ale tyhle exaltované řeči o lásce a tak podobně bych očekával na webu puberťaček. Nebo, a to je horší, v diskuzi chlapíků, kteří ve středním věku zjistili, že jejich dosavadní vyšponovaná životní honička byla vlastně docela k ničemu, tak přehoupnou životní kyvadlo do druhého extrému a výsledkem je veliké duchovno, které je bohužel taktéž k ničemu, protože je to jen pouhý opak toho, co bylo předtím a jen další čekání na zázrak.

>> #5, Martin47, 07. 05. 2021 08:20:45

Slunce v duši…

PS : hlásím se k puberťačkám.....

>> #3, Thomas, 07. 05. 2021 03:55:23

Hele Tome krom toho co sjíždíš v tvém případě dlouhodobě obdivuji i tvou volnou patu… 

Hlavní sdělení je, podle mého, zcela zásadní. Všechno podstatné pro uspokojivé prožívání života není mimo nás (peníze, příležitosti…, jo, dokonce i zdraví), ale máme to uvnitř, v sobě.

Je asi možné a dobré tomu říkat láska.

Kdo ji v sobě má, umí nejen vnímat pěkné detaily života i tam (nebo v tom), kde je jiní nevidí. Umí být velmi přirozeně nad věcí (vůči sobě i jiným) a dopřává sobě i jiným svobodu v jejich vidění světa.

Ten článek je, i při svojí rozvleklosti (vím jak těžké až nemožné je takový text krátit), velmi dobrý a při pozornějším čtení užitečný, protože připomíná různá stádia vývoje – růstu, kterými všichni procházíme.

Podle mého názoru…

>> #8, honza4, 07. 05. 2021 09:06:06

Obrovská sranda je, že nejvíc takhle filozofují lidé ze světa marketingu a byznysu.

>> #9, Martin47, 07. 05. 2021 09:21:19

Podstatný je ovšem – vždy – obsah sdělení. Je v něm něco špatně?

Za mě je článek taky vydařenej, urcite s přesahem, pokus o něj vyšel dle myho, možná až na závěrečnou rozneznelost Když odbočím, dnešní svět je o kolektivním motivováni se, seminářích vedoucích k zarucenemu úspěchu, ono se to v hezky zjednodusenem tonu pěkně čte a poslouchá, to je realita, a poptávka po tom, za mě bohužel. Mám rád prirozenej konkrétní vývoj osobnosti kdy si jedinec zachováva v kladným i negativnim svoje já . Znam ze svého okolí hodně lidí kterým někdo nějakým impulsem v minutě přehodil vyhybku a já je bohužel nepoznavam, sou to noví do něčeho křečovitě a jim nepřirozeně stylizovani lidi.

>> #10, honza4, 07. 05. 2021 10:05:47

Honzo, přeci záleží na konzumentovi. Já prostě nejsem cílová skupina. Já jsem pragmatik a je mi dopřáno sledovat co se děje na sociálním dně a díky tomu vím, že podobný sladký kecy vedou obvykle lidi životem značně rozmazlení. Cítím v tom značnou faleš a tu já nemusím. Odcházím do lesů objímat stromy, čau v neděli večer.

>> #12, Martin47, 07. 05. 2021 13:12:12

Pragmatik ví, že existují lidé s jinými názory a jiným cítěním a tudíž by měl být nad věcí a nechat jejich věci plynout. To že nejsi cílová skupina neznamená, že je třeba reagovat přezíravě, až téměř výsměšně.

Máš pravdu, že podobný filozofující výtvory lidé ze sociálního dna většinou nevytvářejí – nemají tu potřebu, čas ani potřebné vědomosti a schopnosti. Je zřejmé, že nejsi ale ani cílovou skupinou pro obsah a formy sdělení těch nerozmazlených, neboť velmi dobře víš, že v jejich komunitě je té falše nejméně stejně.

Svět je barevnej. Je, myslím, dobré tu barevnost vnímat, užívat si ji, nesoudit za jinobarevnost a nepřebarvovat násilím.

Jdu stromy sázet a uklízet přítok jablonecký přehrady.

>> #13, honza4, 07. 05. 2021 19:06:36

I tobě slunce v duši Hanz…

Seriál mezi ušima je pro mě velmi pozitivní, občas mi dá mezi uši a nebo po tlamě snaha jít podle pravidel, ale učím se vnímat sám sebe a naslouchat srdci. Když je svět šedý, vezmu si tyto brýle a hned se vše v slunci topí 

>> #15, M.art.in, 07. 05. 2021 20:21:31

Jo tak tomu říkám hustej vohoz, je vidět že se toho nebojíš, červeno bílo černá fakt dobrý a ty brejlo..... co MX5 příští týden to vypadá že už by šla provětrat...... 

Celý seriál sa mi dosť páči, ale ten záver s láskou mi tam tiež moc nepasuje(ako napísal Jenda „zaverecna rozeznelost“) 

K diskusii – podľa mňa nič nie je čierno-biele, existujú aj iné kategórie ako puberťáčky, alebo duchovnom sa zaoberajúci sa chlapi v kríze stredného veku… 

Celkovo k téme motivácia, pocity a podobne. Tiež som pomerne alergický na tie rôzne korporačné školenia o motivácii a formovaní osobnosti a skôr som zástanca individuálneho prístupu s využitím silných a slabých stránok daného jedinca „od prírody“.

Tj. ak raz niekto nemá v sebe niečo ako sebamotiváciu(ge­netika versus výchova a formovanie prostredím), tak školením z neho nebude odrazu napr. disciplinovaný človek(sám na seba), ktorý ráno vstáva o hodinu skôr aby cvičil a otužoval sa alebo si stanovil nejaký dlhodobý cieľ(naučiť sa cudzí jazyk alebo lyžovať…).

Asi poznáte viacerí záväzky typu „od Nového Roku nefajčím, zhodím 10kg…“ – ja to vidím tak, že kto si nepovie „spravím to hneď(=okamžite zahadzujem TERAZ túto cigaretu a nie od prvého v mesiaci“, tak je vopred odsúdený na neúspech, teda česť výnimkam(jedného som poznal, ale ako sa vraví jedna lastovička leto nerobí).

A tiež, keď niekto taký povie vetu „chcel BY som prestať/začať/zho­diť…“ a nie „prestanem/zač­nem/zhodím…“, tak je to pre mňa tiež signál, že dotyčný BY CHCEL, aby to niečo pre neho nepríjemné alebo vyžadujúce námahu a disciplínu nastalo SAMO a sám nemá dostatok vôle k tomu…

Ďalším takým psychologickým faktorom je „naložiť si naraz príliš“. Tj. buď sa jedná o nerealistický cieľ, alebo proste je tam ten efekt „chcel by som…samo“ a jedinec nemá dostatok DLHODOBEJ motivácie.

Ako napr. s takým cvičením(všeobecne nejakým – beh, posilovanie, jógy…) – obvykle vidím obrovský entuziazmus a poďme makať. Týždňe, dva, tri…možno aj rok-dva… A potom čo? Pocit obrovského záväzku, že „musím“ a vo výsledku je to potom zase čierno-biely prístup „všetko alebo nič“.

Tj. dotyčný buď cvičí pomerne seriózne na jeho možnosti alebo necvičí vôbec, lebo sa „opustí“, že to nemá zmysel ak nestíha alebo nevládze aspoň tú jeho (obrazne) hodinu denne alebo 100kg drepy X-krát dvihnúť(alebo sa hodinu denne venovať angličtine…).

Ale veď tá aktivita sa dá robiť aj „easy“! Tj. v bežný deň(ak ostanem pri cvičení) sa len trochu ponaťahujem alebo si dám pár cvikov od Ivana zo Snow( ), ale fakt len tak zľahka, neunaviť sa, nezvýšiť aktivitu sympatika po náročnom dni v práci ale naopak, brať to ako relax.

A nezabehnúť svojich 10km tempom X minút/km alebo 100kg drepy, ale 3 km tempom 60% z bežného a drepy pár opakovaní s 50kg so snahou o čo najlepšiu techniku(alebo si prečítať 3 strany v angličtine o nejakej obľúbenej téme namiesto hodinovej „štrukturovanej“ lekcie online…).

Dlhodobé výsledky prináša tá vytrvalá dlhodobá práca a treba sa naučiť manažovať objem a intenzitu a cielene ísť často aj na pol plynu. To pomôže predísť vyhoreniu a opusteniu danej aktivity(„budˇcvi­čím poriadne alebo vôbec“) s argumentom, že „už som starý“ alebo nebodaj „nemám čas“…

>> #13, honza4, 07. 05. 2021 19:06:36

Však já to taky nikomu neberu. Jen jsem vyjádřil svůj názor. Každý ať je pozérem jak je ctěná libost. Příště si třeba přečteme, že kvalitní lyžování není možné bez odháčkování 

>> #19, Martin47, 10. 05. 2021 07:47:59

To je ale pravda. Velká část těch poctivě vykonávajících pokyny svých vyškolených trenérů potřebuje odháčkovat. To, čemu říkáme práce s tlakem dělají pohybově přesně obráceně – jsou v tom velmi pevně zaháčkovaní.