Kašlete na hendikep. Lyžujte! [článek]

Mám problém. Chci tady psát o lyžování dětí, ale i dospělých se zdravotním postižením a prostě nevím, jak začít. Veškeré úvodníky, které mě napadají, jsou ověnčeny humorem tak černým, že by zbledli i borci z Monty Python. Není to proto, že bych byla bezcitná potvora, ale proto, že všichni známí a kamarádi s hendikepem, jakožto i ti, kteří jim dlouhodobě pomáhají, měli a mají v mém životě jedno společné – jsou fakt drsný. Rozumíte, drsný vtípky, ironie, legrácky ze sebe samých, nula stížností na osud a podobně. A já teď prostě nevím, jestli to tak mají všichni. Nerada bych někoho pobouřila nebo ranila, takže přidám upozornění: Veškerý následující text je napsán s hlubokou úctou ke všem, kteří, přestože mají objektivně starostí až nad hlavu, ještě řeší, jak a na co si někam pod tu hlavu obout lyže.
Odkaz na článek