Jak se pozná že to lyže mají už za sebou?

Ahoj, dokázal by někdo nějak jednoduše (pokud to vůbec jde) popsat stav, kdy lyže je lyže zralá na výměnu? Nemyslím teď povrchové vady, které jsou zřejmé stejně tak jako stav hran, mám na mysli tzv. prošlápnutí, vyměknutí lyže. Nikdy jsem neměl tu čest se s takovou lyží setkat. Případně jaká je životnost lyží(obřačka, slalomka) klasické sendvičové konstrukce u sportovně laděného lyžaře. Díky a lyžím zdar

„Vypráskaná“ lyže, nedrží na tvrdém. Nápadně se jí klepou špičky bez známky pružení, nedrží dobře v oblouku, je neklidná a rozvibrovaná. Dobrá sendvičová lyže vydrží hodně. Pokles výkonu je velmi pozvolný a mohl by vydržet až do konce hran. Tj. klidně 3 až 5 let záleží na používání. Mluvím, ale o DOBRÉ lyži, viděl jsem racestock, který po jedné sezóně cca 150 hod. byl na konci s dechem.

nadruhou stranu je spousta lyzaru, kteri svou spatnou jizdu svadi na vypraskane lyze, prestoze jednoznacnym vinikem je mizerna technika lyzarova. zmeny v lyzi probihaji postupne uz od prvniho dne lyzovani, tim padem si na ne lyzar postupne zvyka a nepozoruje je. ono je navic nemozne poznat, jestli se mi jede hur nez na minule dovolene pred mesicem, protoze se zatim trochu vypraskala lyze, nebo jsem unavenejsi, nebo je sjezdovka ledovatejsi. dale taky plati, ze o co min vypraskana lyze drzi na lede o to vic je tolerantni a nenarocna pri smykani v mekkem. docela castym a ne moc znamym poskozenim lyze, ktere ovlivnuje jizdni vlastnosti, je pronikani vody pod skluznici a nasledne vytlacovani skluznice nad uroven hran.

>> #3, Gravedigger, 01. 03. 2011 21:49:58

No tak nějak si taky myslím, že častěji problém není ve vypráskanejch lyžích. Osobně ještě občas projedu cca 7 let ježděný racecarvery Fischer Worldcup RC a ta lyže furt jede příjemně sportovně. Ledovou horu už „zvládá“ o dost hůře, o tom žádná. Na většinu podmínek ale bez zřetelnějších problémů…

Nuž, nadhodili ste tu celkom zaujímavú tému. Ako sa zdá, všetci sme presvedčený, že lyže sa časom „vypráskajú“. Ale je to naozaj tak? Videl niekto nejaké výsledky testov zmeny mechanických vlastností lyží spôsobené ich používaním? Myslím že existujú, ale firmy si ich nechávajú pre seba. Nepredpokladám, že by mali záujeme zverejniť, že napr. lyža za 500,€ napriek použitým super hifi kozmickým materiálom už po 50 hodinách lyžovania je prakticky po životnosti. Pritom merať zmenu aspoň základných mechanických vlastností by šlo celkom dobre aj v „amatérskych“ podmienkach. A ak by sa nejakého podobného testíku ujal lyžiarsky časopis? To by mohlo byť myslím celkom zaujímavé počteníčko. Samo, asi by nemohli byť zverejnené názvy konkrétnych modelov od konkrétnych firiem. Stačilo by uviesť len kategóriu lyže, konštrukciu a cenovú hladinu. Aby bolo možné vidieť rozdiel napr. medzi penovkou a sendvičom. No a predstava, ako by to asi mohlo prebiehať:

1. Zmena „tvrdosti“.

   Nové lyže. Podoprieť v dvoch bodoch, napr. v kontaktnom bode na špičke a päte a v montážnom bode zaťažiť závažím. Odmerať, o koľko mm sa lyža prehla oproti nezaťaženej polohe.

2. Zmena torznej pevnosti:

Lyžu upnúť v montážnom bode. V mieste predného kontaktného bodu pripevniť závažie tak, aby zaťažovalo lyžu na skrut. Odmerať posun hrany – zmenu oproti polohe bez torzného zaťaženia..To isté urobiť v mieste kontaktného bodu na päte. Na lyžiach intenzívne lyžovať, opakovať merania v určitých intervaloch ( ideálne po každom odlyžovanom dni), najlepšie až do technického konca použitelnosti lyže (zbrúsenie hrán alebo sklznice) . Zabezpečiť, aby osoba používajúca lyže nevedela výsledky priebežných meraní. Len by slovne hodnotila svoj pocit zo stavu lyží. Samozrejme, počas celého testu pravidelný servis s rovnakým uhlovaním hrán . Na záver vyhodnotiť merania – t. j. ako ( ak vôbec) sa menili mechanické vlastnosti lyže, kedy lyža začala výrazne „mäknúť“ – a porovnať ich so slovným hodnotením. Je to blbosť, alebo by na tom mohlo niečo byť?

>> #5, boso, 02. 03. 2011 11:15:37

Já to mám testováno na sobě. Tři roky jsem si psal nájezdy na všech lyžích. A lyže, které u mě zcela propadly byly Atomic SX 12. Všude zcela opěvované. Jezdil jsem na nich, když byly nové za ideálních podmínek na Tálých. Byly perfektní. Po 60hod jsem na nich jel na těch stejných znova za ještě lepších podmínek na Kronplatzu (mezitím ne) a byly na vyhození!!!!! Novou lyži bych ve slepém testu bral hned, tu po 60ti hodinách bych nekoupil ani za 5k!!!!!! Od té doby mi může kde kdo vyprávět cokoliv a kvalitě masově vyráběných lyží. Toho, že ty lyže nejsou nic si všimnul i náš mladej, kterej na nich celou dobu jezdil. V tu dobu jsem měl už ale přesvědčení a tušení, že nesendvičové lyže vydrží jednu sezónu a akorát jsem si to potvrdil. Naštěstí už jsem ve fázi, kdy potřebuju jenom SL, GS, SG a širokou lyži do prašanu, takže s tím nějak dokážu žít.....

>> #6, TomáS, 02. 03. 2011 17:30:52 S Atomikama mám taky špatný zkušenosti,ale dynamika OK.Je to o materiálu.Po 2 sezonách nové 10.11 vypráska­ný,další na free zlomené. Naopak třeba staré titanové sendvičovky Stockli z bazaru za pár stovek držely i po třetím převrtáním jak přibité. Když jdu do lyží,tak jedině se starým dobrým dřevem a masivním sidewalem -vydrží víc než pěnový profil se skořepinou. Titan pláty taky dají lyži větší životnost,ale může to být trochu na úkor dynamiky a flexe ( u freeridových lyží):-)

Čaute, neriešte to, ja mám lyžu 2 sezóny a nazdar, odchod, výmena za nový model. Aj obráčku aj slalomku. Od sezóny 2000–01 jazdím výlučne Atomik-y GS a SL a každý druhý rok si zajdem do fabriky do Altenmarku po nový model. Teraz som bol pred 3-mi týždňami vymeniť. Má to jednu super výhodu. Dvojročnu raceo-vú lyžu stále ešte predám za rozumnú cenu, nie je totiž tak zbrúsená a nie je tak poškodená a nie je morálne zastaralá. Toť vsjo na téma „vypráskanej“ lyže z mojej strany.

>> #8, rco, 03. 03. 2011 10:15:19 Nornálne do Altenmarku, tam Ti to ako fyzickej osobe len tak jednoducho predajú? Prosím ak môžeš povedať aký je potom cenový rozdiel o MOC ktorá sa pohybuje na úrovni do 900 eur.

Přidám laický názor. Podle mě má na životnost lyže největší vliv jezdecký styl, při srovnatelném stylu pak následuje hmotnost lyžaře (pokud nebereme v úvahu ještě terén, na kterém se jezdilo). Takže „vozičům“ by měla lyže zákonitě vydržet mnoho let, zatímco metrákový skorozávodník ji oddělá za několik desítek až neco málo stovek hodin. A zase – pro neagresivního lyžaře (možná i lyžaře s horší technikou) může být přijatelně odježděná lyže na vhodném povrchu (!) příjemným překvapením.

>> #10, Navvy, 03. 12. 2011 11:25:42

Pravdu díš. A pokud používáním bez většího poškození lyže trochu změkne, omezí zpravidla nejdříve rebound žádoucí pro sportovní jízdu. A v tom okamžiku se dostává do stavu zvládnutelného lyžařem s menšími schopnostmi, než pro jakého byla původně určena.

>> #11, ˘Ö˘Krab, 03. 12. 2011 11:32:50

To co píšeš, je myslím důležitá informace pro celou řadu lyžařů, kteří mají slušnou kondici, ale velké rezervy v technice, i když už přece jen něco umí. Pro ně může být taková lyže dobrým a relativně levným kompromisem mezi nějakým rekreačním modelem a náročnou sportovní lyží, i naléhavou motivací ke zlepšování techniky. Je samozřejmě fér (i obchodně rozumné) při prodeji takové lyže na její změněné vlastnosti upozornit.

>> #10, Navvy, 03. 12. 2011 11:25:42

NA ŽIVOTNOST LYŽE MÁ NEJVĚTŠÍ VLIV JEJÍ KVALITA (tedy konstrukce), pak až váha jezdce a styl jízdy. U levných lyžích s normálním až težším jezdcem ZAPOMEŇ na stovky hodin:-). Vše sem měřil, hodiny si psal do zápisníku. Za tu zkušenost zaplatil svejma penězma! Teď už jezdím jen na dobrých lyžích, takže to už nedělám:-)

>> #12, Navvy, 03. 12. 2011 11:56:45

Druhá věc je, že životnost komerčních modelů je různorodá. Už jsem psal, že jsem si prošel stojany v servisu a pozastavil se nad převažující délkou lyží. A co se týká pocitu z lyží, z cca 10 náhodně vybraných párů (různých značek a stáří) byly tak 4 rovnou na vyhození, dva na podmínečné doježdění, ostatní snad v pořádku.
Není to statisticky vypovídající, ale nějaký náznak tady snad je. A to se jedná o pečlivé majitele, kteří lyže dokonce servisují. I lyže, které jsem pro naprostou „vypráskanost“ už vyhodil, by se tam snadno uplatnily a převálcovaly pružností a tuhostí 50% pole.

Chci tím říct asi tolik:

a) kvalitní lyže zřejmě „odeznívá“ dlouho a postupně
b) masy nejenže jezdí na lyžích pochybné kvality výrobní, ale často také na lyžích daleko za zenitem
c) tím nevylučuji, že zenit některých modelů leží v oblasti expedice a marketingu

Samozřejmě, pokud není nějaký impuls zvenčí (časomíra, testování, více párů lyží …), každý se své lyži, bohužel, postupně přizpůsobí. Škoda jen, že u lyží nelze diagnostikovat rigor mortis.

>> #14, ˘Ö˘Krab, 03. 12. 2011 12:15:36

Jap, Jap…tohle bude stejná furt stejná písnička. Když už si někdo lyže koupí, všimni si že 90% všech lidí ti odpoví, že jsou lyže boží. Musí se přeci stále upevňovat v tom, jak dobře koupili, to je normální chování každýho, po koupi čehokoliv. Málo kdo přizná, že neudělal zrovna nejlíp. No a protože smrt na lyže přichází pomalu a Lamy nejsou schopni změnu poznat (stejně ani nebrousí, takže ani nemůžou), jezdí dále a dále na horší a horší lyži a je lyže po smrti:-))))

Skvělá půda pro výrobce. Stačí jim dělat lyži se životností 15 hodin, což je životnost jednoho broušení na neagresivním povrchu, když si náhodou Lama prohodí hrany.

>> #13, TomáS, 03. 12. 2011 12:14:05

Myslím, že zaměňuješ (i Krab) konstrukčně špatnou lyži, která je prostě nepovedená (špatná od výkresu ve vývoji) a lyži, která je sice nějakou dobu dobrá, ale pak rychleji či pomaleji ztrácí své kladné vlastnosti. Tam už pak technika i styl hrají větší roli. Na druhou stranu je mi jasné, že když si koupím „závodní“ slalomku, budu ji chtít aspoň chvílemi trochu projet a ne se na ní jen vozit. To i já laik poznám, že mé slalomky už vadnou, ale ještě (možná nesprávně) spoléhám na častější broušení).

>> #16, Navvy, 03. 12. 2011 13:04:51
Nedokonalosti konstrukce spadají ponejvíce pod můj bod c) zenit v oblasti marketingu a expedice.
Ale jsou i konstrukčně pochybné lyže ze standardních materiálů, které odejdou „před očima“. Dovolím si zobecnit, že sendviče stárnou pomaleji a rovnoměrněji.
„technika i styl hrají větší roli.“ Vystajlovaným lyžníkům techniky netřeba!
… broušením to nedoženeš …

>> #17, ˘Ö˘Krab, 03. 12. 2011 13:26:27

Teď zrovna vybírám nové boty, takže bych měl asi sáhnout po Lange RS 110 když mám modré hadry A protože vystajlovaným lyžníkům techniky netřeba, konečně přestanu být v oblouku tak toporný… 

>> #18, Navvy, 03. 12. 2011 14:12:20

Nenech se zmást. Každá mince má i druhou stranu. I megasnaživý technik na sračkovém materiálu zůstane loserem.

K předchozím příspěvkům. Krab ví stejně dobře, jako TomáS, že i na největším shitu za 1500 Kč vč. DPH, pokud je nový a ideálně ještě orovnaný na mašině a kvalitně nabroušený se dá jet bez zásadních výtek. Minimálně první dopoledne. Stejně tak ví, že životnost je dána konstrukcí, materiálem a dílenským provedením. Ale protože zde reprezentují každý jiný názorový proud, nemohou (principiálně) spolu bezvýhradně souhlasit.

V řadě ohledů chápu Krabův přístup o hledání ideálního poměru cena/výkon, stejně ale tak chápu Tomášův přístup kvalita/bez kompromisu. Já jsem příznivec (skloňuji dle vzoru plesnivec) druhého řešení.

Posmívané vystajlování zde (v tomto případě) není snobárnou, jak si řada lidí tohle vysvětluje, aby našla berličku pro svoji nižší kupní sílu a neschopnost dosáhnout na některé produkty. Bez urážky a neříkám, že je to tvůj případ. „Vystajlování“ např. v Tomášově provedení je do detailu dovedenou snahou o nalezení nejen nejvyšší pro něj přijatelné kvality, ale když už si dal tu práci, tak ji dotáhne do konce například i barevným sladěním jednotlivých prvku výbavy z podmnožiny vhodných.

Čímž samozřejmě nepopírám, že existují Verešky u stravovadel. Existují a je jich mnoho. Mnohem víc než Tomášů. To ovšem ani automaticky neznamená, že jezdec na lyži za trojku z montážní pěny a jádrem z mávátka uprostřed je pravověrný frajer, který ví, co dělá – a že dělá dobře.

>> #19, Martin430, 03. 12. 2011 14:44:01

Martine, na to téma „vystajlování“ oba s Krabem žertujeme. Ale i tak dík za zastání.

>> #19, Martin430, 03. 12. 2011 14:44:01

„Posmívané vystajlování zde (v tomto případě) není snobárnou, jak si řada lidí tohle vysvětluje, aby našla berličku pro svoji nižší kupní sílu a neschopnost dosáhnout na některé produkty.“

K tomu vystajlování přidám příklad pozdního dozrání a prohlédnutí.

Protože jsem původem – jako ostatně naprostá většina Čechů – plebejec, dítě učitelů, kteří nikdy moc peněz neměli a navíc doby, která plebejství v duchu „jsme všichni Češi, soudruzi“ přivedla primitivy až do vrcholných státních funkcí a naopak úspěšně završila několik vln likvidace elit od aristokracie přes duchovenstvo po vzdělance, posmíval jsem se spolu s podobnými plebejci lyžařům, spíše tedy lyžařkám, které se kdysi ve vesnické Rokytnici snažily vypadat elegantně, například v bílé barvě. Kdežto my jsme měli argument, že na tahání dřevěných tyčí a omlacování se o ně potřebujeme stejně nějaké staré hadry – moje nejoblíbenější byla postupně se rozpadávající tepláková bunda z Dukly.

Bylo to samozřejmě dané i obtížemi vůbec sehnat něco slušného na sebe, když šťastní majitelé obuřtovaných šponovek (Ellesse) za ně chtěli relativně příšerný sumy a po nutném hatrdware, které si člověk s oběťmi nějak sehnal, už na to nezbyly peníze. Tak trochu z nouze ctnost, racionalizace, prostě jsme sami sebe přesvědčili, že lepší věci se pro nás nehodí.

Tohle na člověku ulpí jako hovno na košili a vlastně se tohoto „oblékacího plebejství“ mnohý nezbaví celý život (poptejte se u mé ženy).

Velkou srandu jsme mívali z Pavla Zelenky. To byl trenér a později hlavní metodik Svazu lyžařů, Boleslavák a „seladon“. Atypická figurka elegatního pěkného upraveného chlapa, který si na těch formálních atributech vždycky dával záležet. Což v těch 70. letech bylo hodně neobvyklé.

On zůstal takový dodnes, ve Špindlu jezdí pěkně oháknutý, kvalitní lyže, když jde do města v nelyžařském, tak třeba v klobouku a kabátě. A já jsem si teprve na stará kolena ex post uvědomil jeho určitou osobní vzpouru – on zjevně nechtěl být stádně ošuntělý. Nevím, jestli je za tím rodiná minulost, třeba je v tom i nějaký exhibicionismus, ale opravdu mě po těch mnoha letech došlo, jak on si snažil udržet formální oblékací úroveň, kterou jsme tady tak postrádali. Asi jako dámy z první republiky, když ještě na začátku 50. let chodily ke švadlenám „od Podolského“ si dávat ušít pěkné věci. Tam to jistě byla taky a možná především nostalgie.

Takže Pavlovi se už dávno nesměju a obrazně omlouvám (možná jsem mu to dokonce už i říkal?) za tehdejší přezíravost.

Ne že by hadry byly na člověku to hlavní, ale když upadá formální kultura, často (vždycky?) upadá i obsah. (Ne že by hnusný obsah nemohl být v krásném obalu, ale to už je na jinou diskusi, o Pavlových pracovních kvalitách to taky nevypovídá, atd.)

>> #21, ivan, 03. 12. 2011 15:23:57 Mně spíš připadá, že dnešní davové wellnes-lyžování je o té formální kultuře a stylingu. A s rostoucí formální kvalitou neroste obsah, spíše naopak. A tak, pro pohodlí, zůstanu buranem v obou směrech.

O.T… dámy chodili? (dodatečně autorem opraveno)

>> #22, ˘Ö˘Krab, 03. 12. 2011 15:33:31

No fuj a hrůza!

Jak mám ve spolupráci s kolegou Chocholouškem zjištěné, stává se to maxymálně jednou za 20 let. Mně ve veřejném výstupu od roku 1995 poprvé (jednou jsem ve Skimagazínu spletl Jarolímka Karla a Oldřicha, dokonce v titulku jubilačního článku, to bylo horší, ale jejich dcera/vnučka, moje dobrá známá, u níž jsem čerpal informace, se jenom zasmála).

Holt člověk v diskusi po probdělé noci po sobě pořádně nečte. Mea culpa, maxima et gravissima (?)

Jdu se oběsit na půdu ke starým lyžím.

>> #23, ivan, 03. 12. 2011 15:44:22

jdi maxymálně do 1. nadzemního podlaží ke starým oteplovačkám. Výš to nemá potřebnou víšku. :o)

>> #22, ˘Ö˘Krab, 03. 12. 2011 15:33:31

Není to spíš otázka neochoty investovat úsilí do něčeho jen zábavného jako lyžování? Stále více požitků a příjemností je snadno dosažitelných, a tak pracnost neláká. Viz také popularitu určitých povolání, bankovnictví, státní služba, ne už sportovec trpící při tréninku, ne inženýr počítající a neokecávající, atd. atp. S tím asi důraz na „nepracné“ formální atributy a na úkor „pracného“ obsahu souvisí.

Ale to už jsme se od „lyže, co to má za sebou“ dostali hodně daleko a stejně se mi zdá, že se jenom dotýkáme. Já tohle vykrystalizované téma nijak promyšlené nemám.

>> #23, ivan, 03. 12. 2011 15:44:22
„To máš z toho života, jakej ty vedeš,… to máš z těch svejch kamarádů, jaký máš …“ (volně dle Samotářů). Skrátka si to chitil od TomáSe.

>> #25, ivan, 03. 12. 2011 15:53:26
Ale stejně je zajímavé, jak se třeba lyžování a cyklistika (obojí sporty převážně pod širým nebem) vyrovnaly s „virtualizací“ současnosti, kdy pro masy došlo ke zlidštění a odnásilnění. Vyjma těch pár šílenců, kteří se snaží to brát vážně a nadoraz (a považují to za měknutí a zpovrchnění).
Ta neochota investovat možná plyne z toho, že nejde o investici. Přes všechnu snahu a úsilí nedokáže většina sportujících (záměrně nepíšu sportovců) vloženou námahu nijak zpeněžit, navíc s postupem času akcie těla i mysli klesají na ceně.

Takže půjdu, koupím si 160 cm slalomcarvery z kosmických materiálů s alespoň deseti různými technologiemi a správným nápisem, k nim o dvě čísla větší boty (ale v barvě), to vše doladím oblečením s krystaly od Swarovského … a … uvidíme se u bufetu.

Abych přispěl ještě něčím, co se týká prapůvodního tématu.

Lépe než dotazovat se na tuto otázku (jakož i mnoho dalších) na webovém fóru, je IMHO účelnější „jít ke kováři“.

Myslím tím poctít svojí návštěvou kvalitní servis lyží ve svém okolí nebo oblíbeném lyžařském středisku. Při troše projevené úcty a možná někdy i špetce pokory, se můžete snadno dostat k neocenitelnému zdroji informací. Těmto lidem projde rukama skutečně velký počet lyží nejrůznějšího charakteru. A mají zpravidla potřebný odstup od prodejních argumentů marketingových oddělení výrobců. Dívají se na věci „po technicku“ a vzorek lyží, který vidí, je již statisticky nikoli zanedbatelný. Jejich informace pak mají skutečně významnou vypovídací hodnotu.

Abych byl trochu taky OT, jak je mým dobrým zvykem, jeden postřeh závěrem. Jeden s těchto lidí, muž již dostatečně zralého věku a fachman ze staré školy, odmítl přijmout moji platbu za montáž vázání. S tím, že mu bylo ctí namontovat pěkné vázání na krásnou řemeslnou práci, jakou léta již neviděl. A že za to prostě peníze nechce. (pro ty, co budou mumlat něco o kecech – mám na to svědka, který koukal stejně jako já) Takový člověk vám skutečně řekne, co si o té či oné lyži myslí a jak bude vypadat po jedné sezóně vašeho ježdění. Dokonce vám to na jiné takové může ukázat.

Zaplať pánbu za každého lyžaře, cyklistu, či jiného sportujícího, který si koupí sportovní náčiní, použije sportoviště, využije sportovních a se sportem spojených služeb – třeba i tu hospodu. Proč? Protože nám všem činí toto náčiní i služby dostupnějšími, levnějšími a mnohdy i vůbec existujícími. Važme si jich pokud nám neškodí a provázejme jejich snažení či předvádění shovívavými i přátelskými pohledy. Bez nich by i to pivo bylo na horách dražší…

>> #8, rco, 03. 03. 2011 10:15:19

Ja mám lyže druhú sezónu t.j. 55 dní odlyžovaných a zdá sa že už odchádzajú. A to boli absolutná bomba na Freeride aj pistu. Povrch sa už odlupuje a hrany už tak nedržia. Ale vydržali 45 lyžiarskych dní bez brúsenia.

>> #29, vls, 24. 01. 2014 15:32:58

Barbare nepříliš něžný! Smím-li se optat, co to bylo za zázraky?
Nevrtalo Ti v makovici, jak by se na těch lyžích jezdilo po nabroušení a namazání?