Lyžařská rovnováha: Umění řídit pád na sjezdovce i ve stopě(článek)

Dobrý článok(formou aj obsahom):

https://snow.cz/…e-i-ve-stope

rovnováha zde není póza ani talent, ale naučená schopnost aktivně řídit pohyb v nestabilním prostředí…navíc se celý systém pohybuje rychlostí, při níž se z rovnováhy stává proces. Nejde o polohu, ale o nepřetržité řízení budoucího pádu…

…alebo inými slovami „dynamická rovnováha“…

Opěrná plocha chodce je široká. Opěrná plocha sjezdujícího lyžaře se smrskne na úzkou linii hrany. Čím menší plocha, tím citlivější musí být regulace rovnováhy. Proto její základ neleží v trupu, ale v chodidle a kotníku. Tam vznikají první signály o tom, kam se tělo naklání a jaký tlak do lyže posílá.

Pre doplnenie: ad chodidlá – volá sa to propriocepcia, sieť senzorov, ktorá dáva lyžiarovi automatický feedback ako na tom stojí. Ale nie je to to, čo obvykle popisujú inštruktorské materiály o „kotníkoch“(za­táčaním nimi, alebo hranením apod.).

Dobrou technikou v hlubokém sněhu je posunout těžiště víc dozadu. Ne do pasivního záklonu, ale do aktivní polohy, která umožní špičkám vystoupit nad sníh

Väčšina ľudí vizuálne hodnotí(„vzadu“) pozíciu lyžiara voči (momentálnemu) sklonu svahu. Pri prašane sú lyže zaborené v snehu a pozdĺžna os lyží nie je rovnobežná so sklonom svahu(pätky sú viac „utopené“).

Z toho vzniká „ilúzia“ o tom, že v prašane je človek „vzadu“. Lenže predozadnú pozíciu jazdca je treba hodnotiť voči lyžiam, nie voči sklonu svahu! A rovnako ako on piste, aj v prašane platí „byť vyvážený“.