Retro - to všechno vodnes´ čas (strana: 2)

>> #27, eva, 11. 02. 2012 17:03:39

„Nechápala jsem, kde je lidi berou, většinou mívali svojí.“

Taky jsme měli svoje na Zadov, běžně se nechávali dělat někde v dílně. Ale byla to potom často honička vyladit přesně na průměr lana – někdy prokluzovaly, vypadávaly na kladkách a nebo nešly na konci vyhodit. Prostě dobrodružství. A teď si lidi vozí zadele na vyhřívaných sedačkách 

>> #30, Krabice, 11. 02. 2012 17:26:21

„A také černé lyže Elan s pevným vázáním Marker – pata měla dvě pružiny po straně a kulatou otočnou podložku.“

Rotamat…

>> #28, Martin47, 11. 02. 2012 17:06:27

Kamarade,to ja ked som dostal prve petklipsnove kozenky Botas,tak uz som mal nieco odsuchane v snurovacich.

Stali tristo korun/jazdene/,a do rana ma boleli nohy ako kona,ked som v nich spal.Ta pevnost a istota,to bol pocit!

Vyzera to,ze aj Ty o nich pises.

>> #17, Krabice, 11. 02. 2012 16:06:53

Kotvy sme si omotavali okolo pasu,neskor sme si vyrabali take kapsicky na nohu,kde sme si ich davali.A kto si dokazal usit ladvinku,to bol king.

To fakt boli casy.Kto nezazil,nevie o co prisiel.

Dve a pol hodiny slapat svah, a do vecera lyzovat, ach jaj.

Dnes by nas mladi poslali do p…,ak by mali takto fungovat aj oni,len taky fukot.

Nuz co,novy lyziarsky svet.Aspon si ho vieme viac vazit,vtedy sme manchester videli akurat tak na gatiach.

caute Harry

>> #31, HonzA_, 11. 02. 2012 17:27:13

„někdy prokluzovaly, vypadávaly na kladkách a nebo nešly na konci vyhodit“

nebo také na kladce vyhodily lano. Za Prahou pak z toho důvodu nepouštěli na háčcích z domova.

Většina lidí píše kotvička – že bychom na háčcích lyžovali jen v západních Čechách?

Já začínal s oranžovošedými Botas Caber než jsem je půjčil na lyžák bratránkovi a jemu je ukradli. Pak jsem vybral peníze ze spořitelní knížky a koupil si tajně SanMarco ZX7. Když se to dozvěděl táta, tak mě málem zabil.

Na vejšce jsem si vydělával prodejem stromků na Palackého náměstí. Z první brigády jsem si koupil Elan GC a vázání Rossignol FDX 92. Ty mám u našich ještě pořád schované.

>> #21, Pavlos, 11. 02. 2012 16:16:58

„Kdo nejezdil na kotvičce, není lyžař :)“

Človeče,tak potom je ten môj podpis asi fakt pravdivý,ja som totiž na háčikovom vleku nejazdil nikdy.A asi som tu sám:)

„ale můj sen bylo vázání M40…“

..aj môj a velký,preveľký,ale ostal nesplnený.Možno našťastie.Po správe o kúpe nového viazania a pár prebdených nociach,kedy som si neželal nič iné na svete než M40..mi mama zohnala novú Tyroliu 490RD.Určite už tam začala láska k tejto značke,ktorá trvá dodnes.O dve či tri sezóny prišla prvá Tyrolka s freeflexom,ale to som už tak neprežíval,lebo ma na veľa rokov prestalo lyžovanie zaujímať.

>> #28, Martin47, 11. 02. 2012 17:06:27

„Poté následovaly první skelety Alpina.“

Aj moje prvé skelety,bol som pyšný a keď som z nich vyrástol,prišiel veľký smútok a neskôr San Marco a opäť detská pýcha:)..tie som zbožňoval a to boli časy,keď sa v lyžiarkach dokázala časom botička rozpadnúť doslova na prach.Aj tá moja to urobila:)

..kto mal závodné GS/SG palice Marker?..he:)

>> #34, Krabice, 11. 02. 2012 17:34:28

„Většina lidí píše kotvička – že bychom na háčcích lyžovali jen v západních Čechách?“

Nevím, u nás (na jiho-západě) to byla kotva (vlek) a kotvička nebo kotva se říkalo háčku.

Byl jsem pak pěkně zmatenej když jsem prvně přijel na Špičák a tam byla kotva (vlek) a vypadala úplně jinak než kotvy, které jsem znal já. To je ale už opravdu hodně dávno .

>> #37, HonzA_, 11. 02. 2012 18:12:00

Na Špičáku si pamatuju na rychlou Pomu kuledrtičku. Její dráha byla po pravé straně černé a na tyči se doslova nechalo sedět.

>> #38, Pavlos, 11. 02. 2012 18:25:39

Jasně – vlek Poma, model kuletrh.

Ty kožené přezkové lyžáky se jmenovaly Botas Gerlach. Tady v diskuzi o nich byla již řeč. Taky jsem je měl (taky kožené šněrovací, nebo gumové okrově-hnědé s ocelovou špičkou:-)).

Tou Pomou je myšlena Tatrapoma s automatickým startem? Co jsem znal, tak na některých se i lítalo při startu vzduchem – např. na Velké Rače. Asi byl důvod málo sněhu, kdy výška kotev (lana) nebyla odladěná na 5 cm vrstvu… Ještě někde jsou – já znám Machůzky ve Velkých Karlovicích.

>> #15, HonzA_, 11. 02. 2012 15:35:09

To je zajímavý kousek, ivan to (samozřejmě) ví, ale je to obecně velmi málo známá skutečnost. Tohle vázání je padělek Markeru z brněnského výrobního družstva Drukov.

Měl jsem je i já, zřejmě vzhledem k lokální dostupnosti. A strašně jsem záviděl šťastlivcům, co měli špičku z FP Barrandov, protože ta nebyla černá, ale červená. A to mi přišlo mnohem vice Marker :o)

Ale marná sláva, byl to můj první nášlapný automat, tak jsem byl rád, že jsem rád. I já měl jinou brzdu, do oka stočený tvrdý drát. S nešťastníky, co měli ono deskové vázání, co jsem linkoval Tomášovi, jsem z mladické nerozvážnosti pohrdal a vůbec jsem s nimi nehovořil. Asi proto, že můj táta, který namontoval vázání desítky, ale spíš stovky, prohlásil, že takovou kokotinu z plastu snad nemůže nikdo ani myslet vážně. O tátových slovech jsem tenkrát nepochyboval, byť doba mu za pravdu nedala. Dneska víme, že vázko z bakelitu na jedno použití je to správné …

Muhehe a sorry, Tomáši, to samý tatík říkal o Betách …

>> #41, Martin430, 11. 02. 2012 20:21:34

Martine,neda mi nezareagovat,ked spominas brzdy na lyziach. Teraz ludom pripadaju,ze na lyziach boli odjakziva. Nuz,ale tak to nebolo.

Aka to bola radost,ked som z lyzi mohol zahodit tie skur… cervene remienky co sa zapinali okolo noh.Tie som z duse nenavidel.

To ze niekedy pri prvych brzdach som musel aj hodinu hladat lyzu ma tak nesralo,ked som si na tie remienky spomenul.

caute Harry

>> #28, Martin47, 11. 02. 2012 17:06:27

Já měl kožené samozřejmě taky. První byly s širokýma odlitýma přezkama, vysokým spojlerem vzadu, černé, a spojlerová strana byla kombinace bílých a červených proužků. Nahoře zlatý otisk razítka ve tvaru štítu s třemi hvězdičkami a nápisem botas.

Celou jednu sezónu se mi podařilo utajit před rodiči, že jsou mi už malé. Pak je naši inovovali – za zmíněný (jetý) předchozí model, už zde popisovaný s plechovými přezkami, které ještě na konci byly elegantně vykrouceny nahoru. Člověk si mohl vybrat, zda si roztrhne ruku, nebo rukavici.

Naštěstí mi po jedné sezóně utrpení přestala růst noha a táta mi koupil až v daleké Praze Botas Caber 1. generace, celomodré – taková petrolejová barva. Měly jiné přezky – místo dále vyráběných v cca pěti otvory pro „západky“, sly tihle štelovat skoro „mikroposuvem“ po maličkých zoubcích. Teklo do nich jak do sandálů, mrzly v nich nohy, ale byl to skelet – to byla veliká paráda.

>> #42, Harry, 11. 02. 2012 20:30:34

no já měl první brzdu na tom M 4–12.

Do té doby jsem měl nejprve žluté silonové, potom na Rotamatu (na něm byly i ouška na řemínek, pamatuješ?) červené kožené řemínky Marker. Já je vozit musel, jinak by mě fotr zabil. Ale zas jaká byla sranda denně honit několik ujetých lyží na svahu … cizích. A když se povedlo chytit ujetou lyži pěkný frekventantce kur­zu…

Pldel byla s řemínkama, když se po celodenním ježdění měly sundat a byly zmrzlý na kost a na nich bakule ledu…

>> #38, Pavlos, 11. 02. 2012 18:25:39

>> #39, HonzA_, 11. 02. 2012 18:41:47

Já si moc rád vzpomínám na první sezónu Montaz Mautino na domovském kopci v Rokytnici nad Jizerou. Bylo mi tak šest -sedm, vážil jsem 30 kilo i s lyžema a u fronty byla dvoumetrová cedule – vstup od 12 let!!!

Vlekaři povídali: „kolikpak ti je, sokole ?"" DVANÁÁÁCT !!!“ „no tak pojď, když dvanáct..“

Práááásk, letěl jsem tak 20 metrů, ale ustál jsem to. Za hurónského řehotu vlekařů, kteří za mnou řvali do dálky : „přijeď zas, sokole!“ Tak je šokovalo, že jsem přijel hned, že mi trhali jenom tak každej druhej-třetí lístek…

>> #17, Krabice, 11. 02. 2012 16:06:53

Edit: Lyžovali jste jako děti také na háčku (někde se mu říkalo i kotvička)?

Pamatuju si, jak se mi jednou ten špagát chytil při rozjezdu na vleku za patku vázání. To byl panečku start. 

>> #28, Martin47, 11. 02. 2012 17:06:27

Jj, byly to moje druhé přezkáče, první byly bez komínu, tyto Botasky byly již s komínem, který měl vzadu nějaké 2 symetrické bílé kožené vlnky. V r. 1977 jsme s nimi v rámci výcviku v 7.tř. absolvoval na Návrší dokonce celodenní „běžkařský“ výlet. Ostatní měli na lyžích sice povinnou bezpečnostní špičku, ale patu měli na pružině. Odháčili, povolili šněrování kotničkových sjezdařských bot a měli poloběžkařskou výbavu. Já měl už pevnou patu – takový kloub s gumovou hlavicí. Půjčili mi teda od chataře nějaké sranda-lyže s pružinou vzadu, byly kratší než metr, dnes by se řeklo big-footy a už jsem mazal. 

>> #8, TomáS, 10. 02. 2012 20:28:48

>> #14, Martin430, 11. 02. 2012 15:13:45

IIRC se nejedná o Geeze, nýbrž o vázání fy Gertsch, model G30. 2. generace pak místo pružiny na patě měla patu nášlapnou.

>> #48, Tom_, 11. 02. 2012 22:00:37

Já to vím, děkuji.

>> #25, Rarášek466, 11. 02. 2012 16:55:28

..nášlapná kopie asi LOOKu od nějakého českého výrobního družstva

IIRC se jednalo o výrobek VD Lověna. Měl jsem ho na svých 2. lyžích (Sulov Olympic) náhradou za původní lankové vázání zn. Massag.

Mými 3. lyžemi byly Sulov MID s titanalem? a vázáním Marker M40 z Barrandova.

Btw. 1. lyže jsem zdědil po ségře, byly to dětské plastové s lankovým vázáním, ale žádné široké s medvídkem, ale pěkně úzké, celé červené, dl. ca 1 m. Značku si už nepamatuju.

Ad kotvičkové/háč­kové/zvratkové vleky

Na vleku u Studené (Čm vrchovina) se kotvičky půjčovaly a kapacita kopce byla daná počtem kotviček, takže fronta byla celkem únosná. Na vleku se platilo žetony – velkými perleťovými kolečky se sněhovou vločkou z místní knoflíkárny.

Jaké bylo moje překvapení, když na lyžáku v Jánkách se kotvičky nahoře pověsily na lanko souběžné s vlekem a pouštěly se dolů. Taky fronta byla mnohem větší bez ohledu na počet kotviček.

>> #40, Boryš, 11. 02. 2012 19:12:06

Důvod lítání na Pomách při startu byly většinou nefunkční tlumiče v tyči kotvy, prostě to buď bylo zatuhlý a nebo to šlo hned nadoraz…

>> #41, Martin430, 11. 02. 2012 20:21:34

I já měl jinou brzdu, do oka stočený tvrdý drát.

Podobnou jsem měl taky, brzdičky se nezatahovaly nad lyži, ale zůstávaly vedle lyže, občas zamrzly sněhem, který se dostal do mezery a pak pochopitelně ztratily funkčnost.

kožené přezkáče jsem měl taky a byl jsem moc rád, že jsem je měl …my jsme si jako kluci laminovali v takovém kopytě „opěrky“ na ty přezkáče, sahaly tak do půl lýtka…držely to řemínky, měli jste je taky?…hele a pamatujete „řemenovýho markra“?…tedy on to nebyl marker, ale špička a pata se utahovala asi metr dlouhým koženým řemenem, který vždycky navlhl a nešťastník, který to měl, tak většinu dne „šněroval“ boty k lyžím …tohle jsem tedy neměl, ale začínali jsme se špičkou (tu značku už nevím, ale byla česká) a zbytek byl kandahar, napínání dopředu a z boku háčky držely lanko, aby se nezvedala pata

>> #55, šáňa, 11. 02. 2012 23:06:50 Kožené přezkáče jsem měl od brněnského družstva Snaha, k nim „Markra“ z Drukovu a až dlouho potom teprve konečně original Marker Rotamat LS. Ty metrové řemeny, z Drukovu byly hnědé-přírodní a červené Marker, si pamatuji dobře. Nevzpomínám si ale na nějaké velké problémy s protahováním řemenů při mrazu, pouze při odměku to bylo nutné občas utáhnout. Ne příliš často, napínací pružina řemenu to docela zvládala sama.

A také se jezdilo s „francouzským vázáním“(asi jen místní název), to byly pevné čelisti z Kandaharu a na háčky se lyže přitáhly těmi dlouhými řemeny. Teprve potom jsme si připadali jako „praví závodníci“. Naše nohy to tenkrát přečkali naprosto bez problémů, až teď se tomu dodatečně docela divím.

Jo tak tohle je supr vlakno,i kdyz je mi z neho smutno,bo cas leti jak zbesilej jelen…Montaz na Lysy(zavody kdo skoci dal,kor pres ten dolik co tam skoro vzdycky byl),3F(nepletu-li se za 3600,– a ze to byly nejaky penize),taky vzpominam na ty „antizkrizovace“ lyzi,ty hranaty byly rozsireny dost,ale ten co mel vyklopny to bylo neco,prvni Fischery RC4 cut,k tomu spicka M4–8(tady teda si vubec nejsem jist tim nazvem)k tomu pata Compact(zas ten nazev si nejsem jist,ne naslapna ale ta tri perova),na sebe spinavy vatakovy kalhoty,na kotve se pridat k nejaky kosti co mela svetly sponovky a poradne pritisknout(abysme slecno jeli ve stope)o tom ze uz potom ty svetly nebyly svetly – jo to byly casy…Jo a jeste pamatuju ze se mi kdysi stalo ze prave na kotvicce/hacku ze se mi ten spagat zamotal kolem zapesti a tahlo me to nahoru a nedalo se udelat nic,nez se modlit aby nekdo shodil vypinac,nastesti si kdosi vsimnul problemu,a vypnul to,asi po 100m jizdy,ale stejne jsem mel pekny rejhy na rukach

Nejkrutější fór s kotvičkou byl, když jeden kamarád hodil druhýmu se šibalským úsměvem kotvičku do kapuce od větrovky „klokanky“ a nechal se dobrých pár metrů svézt, naštěstí prakticky po rovince, ale stejně nám tahoun začínal rudnout až modrat. A co takhle předchůdce brzdiček – řemínky. To byla paráda, při každým vypnutí vázání Marker M3S s patkou Rotamatkou doliskanej od lyží Monzunek a dosekanej od šroubovacích hran…

>> #58, racetiger, 13. 02. 2012 08:53:49 Mám naprosto stejné vzpomínky jak na boty(3F),tak všechny ty Markry.Nejvíc ale na Tebou zmiňovaný vlek na Lysé Hoře. Dodnes vidím jak mi asi kilová kotvička(u nás jsme na Soláni řikali „zvratka“) letí na hlavu,když se mi u prvního sloupu nepodařilo pořádně zatížit usilovným plužením.S tím tažením za ruku,to byla klasika,ale osobně jsem viděl a ošetřoval i dva amputované prsty.To už fakt sranda nebyla.