Úvodní test s otazníky
Mimořádný význam měl premiérový závod pro nejúspěšnější českou
reprezentantku Šárku Záhrobskou, na jejíž přípravě se
poprvé nepodílel otec v roli kouče. Postup do 2. kola na obtížné trati
nejprve naznačil příznivou tendenci v proklamované snaze o prosazení i ve
druhé točivé disciplíně. Naděje pohasly po vyjetí z trati před cílem.
Bohužel, jak potvrdily i další čtyři závody ve kterých se sympatická
závodnice do druhých kol nekvalifikovala, odstranění rezerv v technice se
ukázalo být otázkou delšího času.
Šárka tak zabodovala až v posledním závodu před olympiádou (20. místo v
Cortině d´ Ampezzo) a fakt, že opět klesla o několik příček v celkovém
pohárovém hodnocení obřího slalomu, otevřeně přijala jako realitu a
výzvu.
Za zmínku dále stojí nečekaný start druhé české reprezentantky
V. Volopichové, obsáhle a shovívavě komentovaný v MFD.
Tato šestnáctiletá juniorka dojela s nejvyšším startovním číslem 76 v
1. kole jako poslední se ztrátou 13 vt. na první a 4 vt. na předposlední
závodnici. Věkově byla na startu naprosto osamocena. Nejblíže jí byly
pouze tři osmnáctileté a dvě devatenáctileté juniorky. V té souvislosti
snad není od věci ptát se po odpovědnosti a smyslu takovéto velice
specifické nominační strategie.
Bank se vrací, Záhrobská vítězí
Stejně jako pro Záhrobskou mělo i pro čs. reprezentanta Ondřeje
Banka vystoupení v prvém pohárovém závodu, uspořádaném v
Söldenu o den později, mimořádný význam. Závodník, jehož sportovní
dráhu přerušila na 21 měsíců zlomenina bérce, absolvoval 1. kolo obřího
slalomu bez respektu, ale s nepříjemnou komplikací – do 2. kola postoupil s
nejvyšším startovním číslem 49 a s čerstvě zlomeným ukazovákem pravé
ruky. Hendikepován nutností fixovat hůl do dlaně pomocí lepicí pásky,
zajel 18. čas a zahájil tak úspěšnou sérii závodů, ze kterých vytěžil
celkem 63 bodů a 23. místo v celkovém hodnocení obřího slalomu.
Uprostřed listopadu, na další štaci ve finském Levi,
Záhrobská nejprve potvrdila 8. místem, že i nadále bude
patřit mezi nejlepší světové slalomářky, a o dva týdny poději si v
Aspenu již podruhé vychutnala radost z vítězství v pohárovém slalomu.
Další česká reprezentantka na startu, devatenáctiletá juniorka T.
Kmochová, se zde naopak seznámila s tvrdostí konkurence a s
náročností pohárových tratí. Stejně tak, jako o měsíc později v
Lienzu, dojela mezi posledními se ztrátou okolo 8 vt. Nad smyslem takových
pokusů bez sebemenší naděje na postup do 2. kola visí stejné otazníky,
jako nad neslavným říjnovým vystoupením Volopichové.
Z dalších čs. reprezentantů startujících v předvánočním bloku
soutěží o Světový pohár se po třech nevydařených prvních kolech
dočkal slalomového úspěchu i Filip Trejbal, a to v Alta
Badii. Se startovním číslem 40 zajel v 1. kole skvělý 9. čas a celkovým
14. místem potvrdil příslušnost do slalomářské špičky.
Slalomářské peripetie
Z lednových příležitostí v točivých disciplínách vytěžila z
našich reprezentantů nejvíce Šárka Záhrobská. Spolu s
již zmíněným obřákem v Cortině se ve všech třech slalomech bez
zaváhání umístila v prvé desítce. V médiích se však sama i po pátém
místu v Záhřebu netajila vyššími aspiracemi. Z rozboru časů dosažených
v jednotlivých kolech bylo možné soudit, že klíč k častějším
vystoupením na nejvyšší stupně byl skryt v přístupu ke druhé polovině
závodu. Zatímco 10. čas ve 2. kole vítězného závodu v Aspen byl přijat
jako ukázka Šárčiny taktické vyzrálosti, 14. čas ve Flachau, kde byla po
prvním kole třetí, a dokonce až 20. čas bez výrazné chyby na trati v
Mariboru, když naší reprezentantce, osmé v 1. kole, v podstatě „o nic
nešlo“, byly zklamáním a musely vést k zamyšlení.
Přesto i výsledky následujícího „bronzového“ olympijského slalomu a
březnového finálového závodu SP v Ga-Pa byly poznamenány Šárčiným
„syndromem pomalého druhého kola“. Situaci dokreslil i kombinační
slalom, ve kterém naše slalomářka na olympijských hrách doslova
excelovala. Byla nejrychlejší na obou mezičasech a také celkově o více
než půl vteřiny před Kirchgasserovou. Radost v cíli jí tentokrát druhé
kolo nezkazilo. Superkombinace se jezdí jednokolově.
Zajímavé bylo, že našim třem mužům, pokud se kvalifikovali, druhá kola
problém nedělala, ba právě naopak. Bank byl v Kranjské
Goře a v Adelbodenu dvakrát 15. právě zásluhou desátého, respektive
pátého! času ve druhém kole. Krýzl v lednu poprvé
zabodoval a to hned čtyřikrát. Nejlépe dojel jako 22. v obřáku v Kr. Goře
díky 11. času ve 2. kole. Z řady „vybočil“ jen Trejbal,
když se startovním číslem 44 zajel v Adelbodenu skvělý 14. čas již v 1.
kole, aby zde pak celkově skončil osmnáctý.
