Kromě projednávání koncepčních záležitostí je od roku 1999 pevnou součástí programu slavnostní akt udělení trofeje nesoucí jméno jednoho ze zakladatelů fóra, Rakušana Wernera Kirchhofera. Od prvopočátku je tato pocta chápána jako významné ocenění osobností, jež svými mediálními aktivitami mimořádně přispěly k naplnění daných cílů. V minulosti se tak stali držiteli Kirchhoferovy trofeje mimo jiné komentátor lyžařských soutěží v německé televizi Bruno Moravetz, novinář a hlavní organizátor vlastních konferencí fóra Uwe Jentsch, nebo známý rakouský publicista Joachim Glaser. Ani Forum Nordicum uspořádané v Oslo se bez předání prestižní trofeje neobešlo.


Poněkud nečekaně zde byl jejím čerstvým držitelem jmenován ing. Kurt Matz, Rakušan s českými kořeny, vystupující sice aktivně po celá čtyři desetiletí na internacionální scéně vrcholných lyžařských soutěží, ale neprokazující vážnější ambice ve sféře publicistiky. Překvapivý verdikt příslušné komise zdůvodnil jeden z iniciátorů vzniku fóra H. Prugger, když připomněl situaci panující v Ramsau před třiceti lety: „*Na počátku bylo mnoho odvážných myšlenek, ale málo peněz. V té době byl Kurt Matz ředitelem sportovního oddělení silné firmy Kneissl a nebyly mu lhostejné zájmy sportovních novinářů, ani podmínky, za kterých pracovali. Podařilo se mu získat prostředky, které umožnily vznik našeho fóra.*“


Není od věci připomenout, že muž, který má zásluhy na vzniku životaschopné a potřebné mezinárodní instituce, nikdy nezapřel své vazby s českým lyžařským prostředím. Přestože byl v roce 1969 spolu s manželkou z tehdejšího normalizujícího se Československa doslova vyhoštěn, zasazoval se z výše zmíněné pozice, jakou zaujímal u firmy Kneissl, o materiální zajištění čs. lyžařských reprezentantů ve zcela nadstandardní míře. Tehdy se jednalo o špičkovou lyžařskou výzbroj a výstroj v hodnotě mnoha milionů šilinků. Kromě jiného měl tak Kurt Matz svůj podíl na stříbrné medaili, kterou vybojoval Stanislav Henych na Mistrovství světa ve Falunu v r. 1974 i na olympijském bronzu a stříbru pro které doletěl Pavel Ploc o deset let později v Sarajevu a v r. 1988 v Calgary.


Rozporuplně je hodnoceno působení úspěšného sportovního manažera ve funkci generálního sekretáře českého lyžařského svazu v pohnuté době rychlých výměn na předsednickém svazovém postu. Již po devítiměsíčním angažmá zde podal Kurt Matz výpověď. Právní poradci měli tehdy vážné výhrady k cizí státní příslušnosti svazového sekretáře, ale hlavně jeho záměry se v českém prostředí nesetkávaly s příznivou odezvou. Snad jen jedna z jeho odvážných myšlenek se dočkala realizace díky vytrvalému úsilí liberecké radnice spolu s vedením lyžařského svazu. Po opakovaných kandidaturách byly oba tyto subjekty pověřeny uspořádáním Mistrovství světa v klasických lyžařských disciplínách v r. 2009.


Pomineme-li nepopulární zásahy do struktury organizačního výboru MS ze strany politiků před mistrovstvím a problémy se splácením dluhů po jeho skončení, setkala se sportovní a organizační úroveň vlastních soutěží s jednoznačně příznivým ohlasem. I na tom měl Kurt Matz ve funkci poradce významný podíl.


Co říci na závěr?
Na jedné straně je pravda, že charizmatický držitel Kirchhoferovy trofeje žijící v Kufsteinu a pracující pro rakouský lyžařský svaz si nepotrpí na okázalosti. Sám se však často zmiňuje o českých lyžařích žijících v zahraničí, kteří české lyžování proslavili nebo mu pomáhali a kteří by si případného ocenění ze strany Svazu lyžování ČR vážili. Najde se vhodná forma a příležitost?