Generál, Kipling a lyžařské závody
Vše má počátek v afghánském městě Kandaharu. V
roce 1880 tam britské jednotky pod velením Fredericka Sleighe Robertse (1832
– 1914) osvobodily obklíčenou posádku. Roberts se za to stal baronetem a
později vrchním velitelem armády a lordem Robertsem z Kandaharu, mužem
opěvovaným i básníkem Kiplingem, autorem známé Knihy džunglí. Po
úspěšném zásahu v burské válce v Jižní Africe se počátkem století
jako oslavovaný hrdina vrátil do Anglie.
Mezitím se už v Alpách objevovali první britští průkopníci sjezdového lyžování. V roce 1911 jistý Mr. Lunn starého lorda požádal, zda by nepřevzal záštitu nad prvním závodem ve sjezdu, konaným ve Švýcarsku. Tak vznikl Roberts of Kandahar Challenge Cup, praotec dnešního závodu Inferno Rennen v oblasti Jungfrau a podobných: převýšení skoro 1 700 metrů, vítězný čas 61 minut. Závod se opakoval každou sezonu a libozvučný název „Kandahar“ získával na věhlasu. V roce 1922 vytýčil Lunn junior, známý Arnold, první slalom a poté založil v Mürrenu lyžařský klub s tímto názvem, existující jako Kandahar Ski Club Ltd. dodnes.
Kandahar – lyžařský tahák
O čtyři roky později získal Lunn nejslavnějšího
učitele v Alpách, arlbergského Hannese Schneidera, pro podporu závodu v
kombinaci (sjezd a slalom), nazvaného Arlberg – Kandahar a konaného
střídavě v Mürrenu a St. Antonu. Akce se na řadu let stala
nejprestižnějším závodem nového sportu, ceněnou i víc než mistrovství
světa, pořádané od roku 1931. Později se Kandahar začal jezdit i jinde,
např. v Garmischi, a další Kandahary i mimo Evropu následovaly. Patřilo k
dobrému tónu a bylo dobrou reklamou, když kdejaký lyžařský produkt dostal
Kandahar do názvu. Vznikaly hotely a restaurace (i u nás jsem jednu takovou
objevil), lyže, boty, bundy, narazil jsem na Lancii Kandahar, Kässbohrer PB
300 Kandahar, v GaPa jezdí lanovka Kandahar Express. Nejvíce se ale ujalo
vázání s Huitfeldovými čelistmi, lankem s pružinami a předním
napínákem, které roku 1929 sestrojili švýcarští bratři Reugové s Guidem
v čele.
Vázání kandahár mělo nějakých dvacet let 99 sjezdujících lyžařů ze sta, turisté a nejdéle ze všech skokané. Na sjezdovkách se běžně používalo až do 60. let, ke konci s několika druhy bezpečnostních špiček. Alespoň jménem jej zná snad každý lyžař. Najdete je na lyžích v každém lyžařském muzeu a dodnes na nejedné půdě. Nesmírně zajímavý Guido je ale v lyžařských souvislostech takřka zapomenutý.
Kandahár, Guido a hrací strojky
Ve 20. letech úspěšně závodil. Byl vedoucím
Švýcarského akademického lyžařského klubu a v roce 1927, kdy se druhý
ročník slavného Lauberhornu coby 2. mezinárodní univerzitní závod poprvé
jel z místa současného startu, jej v čase 6:35 vyhrál. Když dva roky poté
přinesli Reugové své převratné vázání, nadšení kolegové a soupeři z
britského Kandahar klubu Guidovi nabídli, aby název použil i pro vázání.
Ale možná hrálo roli spíš to, že už roku 1928 založili Reugové
exkluzívní značku Kandahar, dnes hodinářskou, a svoje zájmy všichni
šikovně spojili. Podobně přece využil slavného „nesouvisejícího“
jména třeba rakouský tužkař Hardtmuth, od roku 1894 Koh-i-noor,
inspirovaný světoznámým diamantem.
Vázání bylo revoluční především napínákem a dvěma páry háčků na bočnicích lyže, jimiž procházelo lanko držící botu. Provlečením zadními háčky, tzv. spodním tahem, bota dokonale držela na lyži, s předními se pata mohla zvedat.
Guido se ale stal pojmem v úplně jiné oblasti. Reuge je totiž prominentní značkou hracích strojků. Guido byl ředitelem rodinné firmy přes půl století. Na odpočinek šel až roku 1988 a zemřel jako 90letý roku 1994, takže zažil prakticky celou moderní historii vázání.
Jeho úchvatnou sbírku strojků manželka následujícího roku prodala do Japonska, kde jsou dnes vystavené v muzeu. Stejně jako v těch lyžařských stovky kandahárů.
