LEVEL 1: Roztomilí mazlíčci

Děti jsou nejen na lyžích krásné a roztomilé, dokud je nepostihne povinnost pravidelné školní docházky. O tom, zda budou lyžovat nebo ne, si jednoznačně rozhodují samy. Jak budoucí ženy, tak budoucí muži dokáží ve věku dvou let vřískat například: „Iže, iže ne!“ (znamená to samozřejmě lyže, lyže ne) nebo deklamovat o něco později v rozvitých větách: „Lyže jsou blbý, sníh je blbej a ty jsi taky blbej.“ Vězte, že i k silným osobnostem se láska k lyžování může dostavit v plné síle až poněkud později. Metod, jak tento proces urychlit, je mnoho, ale jsou dost nepředvídatelně efektivní. U některých dětí mohou dokonce působit jako brzda. V Alpách je velmi snadné se ztratit. I ta nejmenší střediska dávají začínajícím lyžařům možnosti, jak zajet někam, kde je neuvidíte. Než vůbec vyjdete z hotelu nebo rezidence, vybavte dítko papírkem s telefonním číslem na vás a nejlépe i s adresou místa, kde jste ubytováni. Pokud ho zmuchlaný a nepoužitý doma vytáhnete z kapsy, bude to jednoznačný hmotný důkaz o tom, že se dovolená podařila. A nezapomeňte mu říci, cože mu to do té kapsičky strkáte. Zřetelné znamení, že by se dítě ocitlo bez vás, ho bude nejspíš motivovat k tomu, aby si dávalo větší pozor.
Nechávejte děti, ať si nosí lyže samy. Pokud je to ovšem příliš nevysílí a nejste nuceni volit ubytování, od něhož by to bylo k vleku nebo ke skibusu neúnosně daleko. Péče o vlastní vybavení urychlí dětskou emancipaci pozitivním směrem a později se vám nervová investice bohatě vrátí.
S malými dětmi jsou překvapivě daleko větší problémy na lanovkách než na sjezdovkách. Na různých místech můžete ještě najít (i když pomalu mizející) talířové vleky, na ledovcích se běžně vyskytují „kotvy-krumpáče“. Pro všechny členy rodiny i obsluhu je lepší, když tato dopravní zařízení vynecháte. Konstruktéři při jejich navrhování museli myslet hlavně na dospělé a s tím se prostě nic nenadělá. Krušné chvilky děti zažívají i ve velkých kabinách. Zkuste se vžít do jejich situace. Když se dívají k zemi, nevidí naprosto nic zajímavého. Když hledí vpřed, tak mají v lepším případě výhled na poklopce lyžařských kalhot, v horším případě na ležérně plandající kalhoty snowboardistů s žlábkem mezi hýžďovým svaly. A konečně, když zvednou oči, tak si leda odřou tvářičky o zipy bund.
Vylučovací metodou nám zůstaly různé menší gondoly a sedačkové lanovky. Do prvně jmenovaných stačí pomoci dětem s lyžemi. Tady si malý potomek dokonce umí užívat adrenalin při naskakování do jedoucí kabinky. Při nastupování na sedačky si dejte dítě na ten konec, kde je obsluha, k čemuž obvykle navádějí i ukazatele v nástupních stanicích. Na mnohých z nich mají pod krajní sedačkou zvýšený pás. Dítěti pak najede sedadlo rovnou pod zadek jako vám a nikoli doprostřed zad. Vy mu vezměte hůlky. Když máte víc menších dětí, je to trochu mazec, především v Česku. V alpských zemích mívá obsluha zvláštní empatický výcvik. I když vlekaři často vypadají, jako by si celý den jen balili jednoho „špeka“ za druhým, tak když vidí děti, vleky zpomalí nebo malé špunty na sedačku rovnou vysadí. Když jednou sedíte, tak už se vy ani děcko nevrťte. Nejvíce pádů z lanovky je zapříčeno snahou očistit si sníh pod zadkem.
Vysedání na horní stanici je napoprvé trochu těžší. Snažte se, aby dítě při prvních jízdách nespadlo, neboť může dostat strach, který se s ním chvíli povleče. Nejraději svěřte někomu hůlky, abyste mohli potomka pevně chytit pod rameny. Jak učit děti lyžovat, na to jsou všude kovaní odborníci. Rada pro rodiče je jednoduchá: „Než pustíte dítě lyžovat, naučte ho zastavit.“
Až se vydáte s dětmi na sjezdovky, budete jezdit před nimi. V tomto věku je to jednodušší řešení. Můžete vybírat trasu a korigovat rychlost. Bezpečnostní lekce v prvním levelu zní: naučte děti, že se zastavuje jen na okraji sjezdovky, kde jsou relativně v bezpečí.

LEVEL 2: Skvělí a zábavní partneři

Ten okamžik, kdy se dítě rozjede z kopce sebevědomě, svižně a elegantně, vzbuzuje v rodičích ambivalentní pocity. Sváří se v něm vlastní pokoření a hrdost nad tím, jak skvělé má potomky. Naštěstí pocit pokoření u normálních rodičů trvá jen kratičký okamžik. To vše se odehrává, když je dítěti mezi šesti a deseti roky. Překvapivě i v tomto věkovém levelu dojde často k recidivě odmítání lyží. Některé děti si najednou prostě zvolí snowboard. Ze vzdoru, z touhy po změně nebo aby se zařadili do stáda sobě podobných. Motivace vám možná zůstane utajena, protože ani dítko samo netuší, proč už nechce lyžovat. Ti potomci, kteří zůstali lyžím věrni, naopak velmi dobře vědí, proč: jsou rychlejší než jejich soukmenovci se svázanýma nohama, a to jednou provždy a nikoli jen po dobu, kdy se ti druzí budou pracně učit něco nového a budou se otloukat na začátečnických svazích.
Větší dítě se vám může ztratit snáz než malé. Suverenita roste rychleji než dítě a vy nešetřete ani teď papírky s adresami penziónů nebo roamingem na dětském mobilu. S dětmi, které svým věkem odpovídají prvnímu stupni základní školy, si na sjezdovkách užijete nejvíce. Je to nejkrásnější období, užívejte si ho; v kontextu celé lyžařské kariéry to není více než pět sezón. Potomci tohoto věku dokáží snadno přijímat pravidla pro pohyb ve velkých areálech. Když jim je včas vštípíte, můžete si ušetřit četné intergenerační diskuze v pubertě. Obětujte první půlden nebo den k prozkoumávání lyžařských možností. Můžete se střídat ve vedení skupiny.
Zastavujte často a hlavně v místech, kde se kříží sjezdovky. Cestou dávejte různým místům svá vlastní jména, budete se tak všichni rychle orientovat. Další dny si děti můžou užívat vlastní sólo jízdy, když budou vědět, že sraz je tam, „kde zrovna volala babička z Brna, že kocour sežral rybičky.“
Děti v tomto věku mají jednu velikou vášeň, která je obvykle korunována šíleným zlozvykem. Zejména chlapci rádi zajíždějí do lesa vedle sjezdovky a pak vyjíždějí zpátky, aniž by se rozhlédli a zjistili si, jestli někdo nejede seshora. Je třeba jim vysvětlit, že tato zábava může rychle dostat charakter sebevražedného útoku, respektive že přednost má jezdec na sjezdovce a vůbec nevadí, že je nahoře. Je prostě třeba, aby se jim vytvořil podmíněný reflex dříve, než vám je nějaký carver překrojí „na dva malé“. Nešetřete křikem, tresty a pohlavky při opětovném porušování laskavého doporučení. Nic lepšího pro své děti udělat nemůžete.
Těm ratolestem, které se rozhodly, že budou snowboardovat, usnadněte první jízdy nahoru. Zdolání „pomy“ bývá zhusta obtížnější než první sjezd bez pádu. Finta je prostá a každý ji pochopí snadno: nahoru se jede ramenem a nikoli čelem. Stejná ruka jako „přední noha“, tedy ta, která zůstává uvázána ve vázání, se drží tyče. Ta druhá se natáhne dozadu trochu jako kormidlo. Na sedačkových lanovkách se zase „zadní ruka“ drží sedátka, dokud se tělo správně nevyváží a nenarovná. Výjezd ze sedačky nemůžete dítěti na snowboardu příliš usnadnit, protože jeho těžiště pracuje jinak než vaše. Nepodpírejte ho, prostě ho jen pochvalte a povzbuďte. To bude stačit.

LEVEL 3: Game over

O tom, jak zacházet na horách s dospívajícími dětmi, se toho mnoho nedozvíte. Z knih typu „Co je to puberta a jak nad ní zvítězit“ by se nejspíš dal vystavět celý hotel, kde by se mohl ubytovat celý lyžařský zájezd rodin s dětmi v této věkové kategorii.
Berte na vědomí, že děti tak od deseti let do chvíle, kdy dostanou občanský průkaz, mají vyměřený čas na to, aby experimentovaly se svým zjevem. Pokud si dcera nebo syn nabarví vlasy načerveno, doufejte, že se levnou barvou neponičí vnitřek helmy, která stála dva tisíce. Vymáhání drahých značkových oblečků patří k věku. Je to také módní konverzační téma. Nenechte si narušit rozpočet a duševní klid.
Zajímavou výchovnou službu můžete svým dětem prokázat, když si s nimi občas zahrajete jejich hru na emancipaci dostatečně důsledně. Princip je prostý: svěříte jim jejich věci do jejich vlastní péče. Většina děcek vypadá jako by netušila, že otázka „Dal sis sušit rukavice?“ ve skutečnosti znamená rozkaz „Dej si sušit rukavice!“. Podle předpovědi počasí pak můžete jít a zase a znovu dát rukavice na topení nebo dítě nechat, ať jednou jezdí v mokrých. Dnes jsou všechna střediska vybavena tak, aby se za běžných okolností nikomu nic moc nestalo. Kdyby hrozilo prochladnutí, necháte ho sedět v bufetu u čaje a odpoledne si ho vyzvednete. U chlapců, zejména kreativních, je třeba tento postup opakovat i několikrát, děvčata obvykle tuto část výchovy mohou vynechat. Návod k zacházení zní jasně: jednejte s dětmi trochu jako s nerudnými sousedy, které si nechcete pohněvat. Nechte si i nějaký prostor na galantnosti napříč pohlavími. Otcové, dávejte dcerám přednost, stavte se za ně na schodech, matky, požádejte o nesení batohu – každá rodina má své možnosti.
Bezpečná jízda na sjezdovce se už zcela vymkla vaší kontrole, protože děti teď rozhodně jezdí rychleji než vy. A není to nutně kvůli lepší fyzické kondici, ale z důvodů slabšího pudu sebezáchovy. Co jste děti dosud naučili, to snad dokáží používat. Vy se postarejte o to, aby byly pojištěny „na škody třetí osobě“. Hodně dětí se uchyluje do snowparků, kde je svým způsobem bezpečněji než na sjezdovkách. Milovníci jízdy a figur posedávají nad skočkami a většinou se rozjíždějí, až když je v doskočišti volno.
Pro kontrolu pohybu dospívajících dětí v rámci celého areálu se nejlépe hodí vydírání jídlem. Pokud ratolesti chtějí jezdit samy, nezbývá vám většinou nic jiného, než je nechat. V poledne pak můžete navrhnout místo srazu, kde se budou distribuovat potraviny. Je lhostejno, zda to bude restaurace, nebo jen místo, kde je uložen ruksak s hromadou sendvičů a čokoládových tyčinek. Doufejte, že vědí, jak a kde mají zastavovat, kdy se dívat nahoru a kdy pod sebe. Harddisk mají zaplněný, a pokud nedojde k poruše operačního systému, tak ke každé situaci „naloadují“ ten správný program.
Nekažte si sezóny tohoto levelu výchovou. V tomto věku již nevíte, jestli právě tato sezóna na horách není tou poslední společnou.

Článek byl převzat z časopisu SNOW 50.