JAK MOC MUSÍM UMĚT LYŽOVAT?

Lyžařské dovednosti

Ty jsou jedním z nejdůležitějších předpokladů. Pokud je vám lyžování velkou vášní a jezdíte 2–3x za zimu na upravené sjezdovky, je v dnešní době dobře ovladatelných lyží velmi pravděpodobné, že základy jízdy na lyžích zvládáte. Někdo lépe, někdo hůře, nicméně takový lyžař ví, „co to s ním udělá“. Zkrátka ten, kdo sjezduje, nemívá problém.
Pozor si musí dát tzv. zakonzervovaní lyžaři, kteří kdysi jezdili, ale „carvingový uragán“ posledního desetiletí je úspěšně minul. Vše vypovídajícím příkladem může být třeba Karel, který se mi na závěr víkendového kurzu (prožil jej ve znamení úporného souboje lyže versus lyžař) svěřil, že naposledy lyžoval v Říčkách v roce 1976. Tudy cesta nevede, chce to oprášit dříve známé pohyby a případně trochu přizpůsobit styl současným lyžím.

Začínající lyžaři

Poslední skupinou jsou nelyžaři. Rekrutují se většinou z řad horolezců nebo horských turistů. Pro ně je nejdůležitějším zážitkem vnímání divoké přírody zasypané sněhem. K orgastickým sjezdům se dostanou až po nějakém tom lyžařském tréninku a v první fázi je pro ně nejpodstatnější „nějak sjet dolů“. Tito začínající sjezdaři by se měli vyhýbat túrám, které přinášejí strmé sjezdy v exponovaném terénu. Kromě nebezpečí zranění hrozí v případě pádů na strmém svahu ve zvýšené míře uvolnění lavin, a sice právě v důsledku pádu. Energie padajícího lyžaře zatíží sněhovou vrstvu 5–10násobně. Jistá jízda bez pádu je tedy projevem zodpovědného a bezpečného přístupu.

Sjezdovka versus volný terén

Lyžování na upravené sjezdovce je úplně jiné než na volných pláních. Volné lyžování se liší hlavně ve třech ukazatelích: lyžujeme na měkčím sněhu různé kvality, o poznání pomaleji a oblouky mají znatelně menší poloměr.
Kvalita sněhu je faktor, který významně ovlivňuje charakter jízdy. Jízda v hebkém prašanu je rájem, zatímco v krustě pravým peklem. Dovednost, které můžeme přiřadit všeobjímající jméno „cit pro sníh“, je pro nesjezdovkového lyžaře určitě dovedností nejdůležitější. Schopnost přizpůsobit techniku jízdy aktuálnímu stavu sněhu je tedy alfou a omegou. Jde o směs talentu a zkušeností i lyžařského materiálu. Dostatečně široké lyže (více než 75 mm pod botou) jsou základním předpokladem úspěchu. Mají dostatečnou nosnost, drží blíže povrchu sněhu a zatáčení tak stojí méně úsilí.

Rozdíly v obloucích

Mladší adepti skialpinismu a freeridu, kteří se naučili lyžovat už na carvových lyžích a mají zažité široké vedení stopy, se budou muset přeorientovat na užší vedení lyží. Naopak lyžaři odkojení klasickými, z dnešního pohledu směšně úzkými lyžemi, dobře uplatní styl spočívající v úzké stopě a připomínající jízdu na monolyži. Zejména vlhčí, těžší sníh bývá metlou široké stopy. I když je třeba podotknout, že nejnovější freeridové lyže (širší než 90 mm pod botou) umožňují díky své nosné ploše (rozuměj nebořivosti) na spoustě druzích sněhu styl jízdy, jenž se blíží tomu sjezdovkovému.

Dlouhé sjezdy = různé sněhy

Při lyžařských túrách na alpské vrcholy nás po dlouhém výstupu čeká i dlouhý sjezd, např. 1 000–1 500 výškových metrů. Během sjezdu se velmi často mění směr jízdy a s klesající nadmořskou výškou také teplota. Stačí malá změna orientace svahu vůči slunci, a tím pádem se změní úhel dopadu slunečních paprsků. Právě síla slunce hodně rozhoduje o konzistenci sněhu.
Dalším významným činitelem je působení větru. Místy dokáže sníh utemovat (tedy udusat) do tvrdosti betonu, aby v nedaleké muldě naopak zanechal království měkkého prašanu. Právě schopnost rozeznat větrem „zpracovaný“ sníh příjemný pro jízdu získáme jen a jen zkušeností.
Sjíždíme-li tedy větší převýšení, bývá běžné, že se musíme vyrovnat s několika druhy sněhu.

NEŽ VYRAZÍM NA TÚRU

Znalost horského prostředí

V lyžařských střediscích jezdíme po upravených, zabezpečených sjezdovkách, kde sice můžeme přijít k úrazu, ale vesměs jen díky vlastnímu neumění.
Volný terén je něco úplně jiného. Nechráněni špagátem vymezujícím upravenou sjezdovku musíme počítat i s objektivním nebezpečím hor. Musíme mít snahu vyhnout se nebezpečným zónám, a to hlavně těm, kde hrozí laviny. Laviny jsou nepřítelem č.1, nesmíme ovšem zapomínat na exponovaný terén, ve kterém nám hrozí pád, ani na ledovce rozervané často těžko rozeznatelnými, a proto zrádnými trhlinami. O zásadách lavinové prevence, strategii pohybu v lavinovém terénu i o problematice tzv. nouzového vybavení (vyhledávač, lopata, sonda) se dočtete v dřívějších vydáních SNOW, v budoucnu se k tomuto tématu určitě znovu vrátíme. Kdo nechce čekat, ať se podívá na www.transalp.cz do sekce Skialpinismus, mnohé najde i na www.snow.cz.

Schopnost orientace

Pokud se nesvěříte do péče horského vůdce nebo nějakého kamaráda, který už má zkušenosti s organizováním a vedením túr, nezbývá než vzít vše do vlastních rukou. Takové začátky nebývají vůbec snadné. Základním předpokladem je orientace. Přesněji umění číst podrobnou topografickou mapu, schopnost najít se na mapě podle objektů, které vidíme v terénu. Dále se hodí umět zacházet s buzolou či změřit azimut v terénu i na mapě.

A co na to GPS?

Mnozí si myslí, že dnes stačí pořídit si GPS, a je po starostech. Opak je pravdou. Papírová mapa je stále základním pilířem orientace. Už jen proto, že displej GPS je příliš malý, a i když máme v přístroji nahranou mapu, nic moc to neřeší. GPS je skvělý pomocník pro přípravu túry v teple domova. V počítači si například pomocí softwaru Ozi Explorer můžu vytvořit plánované trasy a ty pak nahrát do paměti přístroje. GPS nám pak pomůže rychle najít naši polohu na mapě, pokud tato disponuje sítí souřadnic, jež mají shodný formát s GPS (vždy uvedeno v tiráži mapy). Dokázat najít svou polohu i v mlze, kdy nejsou vidět záchytné orientační body, je velkou výhodou. Pak už stačí ručně zadat souřadnice několika dalších postupových bodů a postupně se dostat do bezpečí.

Plánování túry

Mít co nejvíce informací a předem promyšlené souvislosti znamená polovinu úspěchu. A návdavkem i základní předpoklad bezpečnosti.
Zjednodušeně řečeno nás zajímá předpověď počasí, aktuální stupeň lavinového nebezpečí v oblasti, časová náročnost túry, stanovení klíčových míst, taktika a technika postupu v jednotlivých úsecích trasy a také jaké bude potřeba vybavení pro ten který úsek. Pro případ změny situace je třeba mít připraveno více alternativ. Rovněž lidský faktor stojí v popředí zájmu. Při volbě túry si vždy musíme uvědomovat, jakými dovednostmi, jakou kondicí, popř. vybavením by měli členové skupiny disponovat, aby s přehledem zvládli zvolenou túru. Pokud lídr skupiny nezná schopnosti svých kolegů, měl by na úvod vybrat lehčí túru, na které může každého otestovat. Už jen z důvodu plánování je žádoucí, aby každá skupina, byť jde o partu kamarádů, měla svého náčelníka, pokud možno znalého a zkušeného!

Virtuální túra

Optimální je sejít se večer před túrou s celou skupinou a podle mapy a průvodce si celou trasu virtuálně projet. Přitom se soustředíme na to, po jakých svazích budeme stoupat a sjíždět. Zajímá nás sklon svahu, jeho expozice (světová strana) a charakter terénu (např. mulda, hřeben apod.). Z těchto faktů logicky vyplynou místa změny taktiky, např. při přechodu z široké pláně na svah sklonu 35 º počítáme s tím, že družstvo půjde v 10metrových rozestupech a místo chůze přímou stopou ho přinutí prudký svah k chůzi stopou vedenou klikatě (vracečky). Z hlediska vybavení je možné, že pokud bude takový prudký svah tvrdý nebo zledovatělý, bude nutné nasazení stoupacích hřebenů na lyže, nebo dokonce připevnění lyží na batoh a stoupat v botech s nasazenými mačkami. V podobném duchu je potřeba probrat celou trasu.

Jak se vybavit

Jak bylo předesláno v úvodu, vybavení na skialp se liší. O širších lyžích už byla zmínka. Vázání umožňuje volný pohyb patě a většinou mívá nastavitelnou opěrku ve dvou polohách. Pro sjezd se pata zaaretuje napevno.Tuhost vázání se v poslední době blíží klasickému sjezdovému a některé modely dokonce splňují stejnou normu jako vázání pro alpské lyžování.
Boty se zdají na první pohled shodné se sjezdařskými. Odlišností je ovšem celá řada, klíčovou je nižší tuhost a větší rozsah pohybu v předozadním směru a také nižší hmotnost. Hole používáme teleskopické, abychom přizpůsobili délku podle toho, zda stoupáme nebo sjíždíme, a také podle sněhu (prašan, tvrdý firn apod). Symbolem skitouringu jsou stoupací pásy, nazývané dříve tulení. Ty nalepíme na lyže a můžeme stoupat na vrcholky hor, aniž by lyže podkluzovaly.
Jsou-li součástí túry složitější pasáže ve strmějším terénu, kdy už nelze na lyžích stoupat, nebo vede-li trasa po ledovci, přichází ke slovu tzv. technické vybavení, které používají hlavně horolezci – stoupací železa, cepíny, lana, úvazky, karabiny, blokanty apod.
Oblečení se od sjezdařského odlišuje zejména svrchní vrstvou. Na funkční spodní prádlo neoblékáme zateplenou bundu ani kalhoty, spíše přidáváme tenké vrstvy a podle počasí i intenzity pohybu vyladíme vrstvení. Jinak řečeno, oblečení pro skitouring je skoro stejné jako na horskou turistiku.
Na závěr musíme připomenout tzv. nouzové vybavení. Každý, kdo vyráží do zasněžených hor, musí být vybaven lavinovým vyhledávačem, sněhovou lopatou a sondou, dále pak bivakovacím vakem a skupina musí disponovat vybavenou lékárničkou. K tomu je nutné umět všechny tyto pomůcky používat. Uvědomte si, že v lavině jde o život!

ODKUD NA TÚRU

V blízkosti lyžařského střediska

Pokud jsme na týdenní lyžovačce v Alpách, nabízí se ideální příležitost vyzkoušet si skialpy v blízkosti sjezdovek, prostě si to napoprvé osahat. Stačí popojít kousek od bláznivého ruchu lyžařských mas a skoro každého uchvátí nová touha…
V blízkosti lanovek je takřka všude pár kopců, na které se dá podnikat hodnotná túra. Kombinace s rodinnou sjezdařskou dovolenou se přímo nabízí. Skialp je sportem ranních ptáčat (stabilní sněhové podmínky, menší riziko lavin apod.), a tak se výšlapy s převýšením do 1 000 m dají podnikat od brzkého rána a ještě stihnout třeba odpolední dvě hodinky s dětmi na sjezdovce.

Základna v údolí

Druhou možností je vybrat dolinu, která nabízí široký výběr túr. Podle podmínek i kondice skupiny se pak dá vyrážet z penzionu autem na místo nástupu, zvládnout túru a vrátit se zase zpět. Tento způsob skialpinismu umožňuje nejlépe reagovat na změny počasí (vítr, sněžení), variabilita je mnohem vyšší než na horské chatě. Lze kombinovat se sjezdovkami i s běžkami.

Horská chata

Bydlet vysoko v horách, většinou daleko od civilizace, má své neopakovatelné kouzlo. Snídaně před východem slunce, mrazivý sníh vůkol, skvělá túra, odpolední pivko na zápraží s výhledem na horské masívy, povídání po bohaté večeři…
Pokud si zvolíme chatu, která ve svém okolí nabízí více cílů, máme opět možnost výběru pro nás optimální túry. Doporučuji chaty, jež jsou východištěm alespoň tří tras – takové jsou ideálním cílem prodloužených víkendů.

Zimní táboření

S rostoucí korunou je pro nás mnohem menším problémem zaplatit si ubytování na chatě včetně polopenze. Doby, kdy Češi z finančních důvodů táhli do zimních hor s těžkým osmdesátilitrovým batohem, kde měli vše na spaní i vaření, jsou naštěstí pryč. Batoh těžší než 20 kg výrazně ubírá sil a sjíždět s takovým kouskem strmé svahy už žádá precizní techniku. Zimní táboření je sice bezva, ale v Alpách bych dal přednost chatě.

POJETÍ TÚR

Pro začátečníky

Kromě prvotního zkoušení v blízkosti středisek se dá začínat i v českých horách, pozor však na zákazy! Začít po boku zkušenějšího kamaráda, který má navíc zodpovědný přístup (ví, že nebezpečí existuje a chová se podle toho), je dobrou cestou. Když ovšem ve vašem okolí nikdo takový není, je vhodné přihlásit se do kursu pro začátečníky. Vrhnout se na skialp sám z čisté vody je pochopitelně také možné, ale chce to intenzivní samostudium a postupně teoretické znalosti spojovat s praxí.

Podpora lanovek

Pokud vyjedeme první ranní lanovkou třeba tisíc metrů, nejde rozhodně o degradaci výkonu. Ušetříme si pár hodin lopoty a jsme svěží pro výstup na vrchol. Některé túry jsou navíc při nástupu z hlubokého údolí v rámci jednoho dne časově nezvladatelné. Mít dobrý čas a dostatek sil zároveň automaticky přináší vyšší bezpečnost (unavený a chvátající snáze udělá chybu).

Prudké sjezdy

Jsou doménou freeriderů, vesměs skvělých lyžařů. Zjednodušeně vzato – čím prudší svah, tím vyšší lavinové nebezpečí. Znalosti lavinové prevence, teoretická příprava na sjezdy, dodržování základních pravidel chování ve skupině, používání nouzového vybavení a správná manipulace s ním – to jsou pilíře bezpečnosti při freeridu.

Ledovcové túry

Pokud vstoupíme na zasněžený ledovec, musíme se jistit proti pádu do trhliny, a sice navázáním do lanového družstva. Faktem bohužel je, že zrádnost ledovcových trhlin bývá podceňována. V době současného oteplování hor toto nebezpečí narůstá. Často to bývá tak, že se tisíckrát nic nestane, ale pak to jednou přijde a následky bývají tragické. Kdo chce vyrazit na ledovec, měl by se nejdříve naučit techniku vyprošťování z trhliny. Pohyb po ledovci je ale složité téma, které nelze shrnout v jednom odstavci…

Alpské čtyřtisícovky

Vrcholy, jejichž výška začíná čtyřkou, přitahují skialpinisty jako magnet. Často nejde o technicky náročné výstupy, skoro vždy jsou ovšem spojené s přechodem po ledovci. Určitě se nevyplatí podcenit aklimatizaci! Zejména když začínáme lanovkou z nízko položeného údolí. Čtyřtisícovky neradno podceňovat, míra objektivního nebezpečí hor je zde docela vysoká!

Technicky náročné výstupy

Občas je na trase túry nějaký obtížný úsek, který nejde překonat na lyžích. Může to být např. strmý svah, kdy je třeba upevnit lyže na batoh a vzhůru jdeme v botách, většinou s nazutými mačkami a s cepínem v ruce. Do cesty se nám může postavit kratší skalní úsek, kde se budou hodit horolezecké zkušenosti s jištěním. Na jaře zase bývá typický zmrzlý firn, po němž se mnohdy nedá jít bez stoupacích hřebenů nasazených na lyžích. Umět bezchybně obsluhovat doplňkové technické vybavení se nám vyplatí nejčastěji v místech těsně pod vrcholy. Ta totiž bývají často exponovaná!

Vícedenní přechody

Jsou parádní disciplínou skitouringu. Putování od chaty k chatě, většinou zpestřené výstupem na nějaký vrchol… Zpravidla se jedná o každodenní několikahodinový pochod, kterému dominují silné zážitky z vnímání horské přírody a při němž se týmový duch ve skupině mocně utuží.

KONTROVERZNÍ TÉMATA

Freeride versus skialp

Obě disciplíny se v mnoha ohledech překrývají. Rozdílné je pak hlavně to, že u freeriderů bývá na prvním místě sjezd zvoleného svahu a výstup je pouhým prostředkem, jak se ke sjezdu dostat. Vybavení je rovněž robustnější a více podobné sjezdařskému. Freerideři bývají spíše mladšího věku a odvahu jít do rizika (lavina) mívají vyšší než většina skialpinistů.
Skialpinisté řadí minimálně na stejnou úroveň zážitek z výstupu jako ze sjezdu, řada z nich pochází ze skupin horských turistů nebo ze sjezdovkami unavených lyžařů. V horách se vesměs pohybují rozumně a mnozí z nich umí výborně lyžovat. Obě skupiny se v horách příliš nepotkávají, každá má své hřiště trošku jinde.

Lyžaři versus snowborďáci

Na zasněžených svazích opuštěných hor sice převažují lyžaři, ale často jsou vidět i partičky s prknem připnutým k batohu a se sněžnicemi na nohou. U túr s převýšením do 1 000 m ve svazích do sklonu 30 º lze skloubit smíšenou partu lyžařů a prknářů. Na sněžnicích se ale špatně stoupá po prudších svazích a při dlouhých túrách je chůze na sněžnicích pomalejší a namáhavější. Z těchto důvodů se někteří „obojživelníci“ (snowborďáci holdující také lyžím) vydávají na túry logicky raději s lyžemi.

Sjezdovky versus off-piste

Dnes už je v mnoha střediscích lyžování „za provazem“ ohraničujícím sjezdovku běžné, a sice s patřičným upozorněním, že nebezpečí existuje a každý zodpovídá sám za sebe. Mezi sjezdovkáři oblíbené brázdění nejištěných svahů je „v pohodě“ mnohdy jenom proto, že nevědomost (nebezpečí) vítězí na celé čáře. Co říci závěrem? Freeride i skialp jsou skvělé sporty, chovejte se při nich ovšem zodpovědně!

Článek byl převzat z časopisu SNOW 40.