Když se mluví o jižních Alpách, tak puntičkářům, kteří potřebují
mít všechno přesně, nebývá jasné, o jaký geografický celek se vlastně
jedná. A tak je to tu ostatně i s dalšími věcmi. Všechno je tu trochu
nepořádně rozvrkočené.
Jižními Alpami můžeme nazvat všechny hory, které se přimykají na jihu
Francie k italským hranicím. Pro trochu pořádku nebude škodit, když
uvedeme, jak se s tímto oříškem vypořádali domácí. Vylhali se z toho
výborně: mají departmenty 04, 05 a 06. Rozumějte tomu následovně:
nejblíže u moře jsou Alpes Maritimes (06), zdvíhající se těsně nad Nice
směrem do národního parku Mercantour. O něco více na sever jsou Alpes de
Haute Provence (04). Těm patří nejvíce lyžařských středisek a také
přírodní park Queyras. A pak tu jsou Hautes Alpes (05), na ty zbyla
nejsevernější část zabírající i národní park Écrins.
Vše výše uvedené je bohatým materiálem pro mnoho vědeckých prací z
oboru toponomastiky neboli nauky o místních jménech zeměpisných či pro
nevázané české lingvistické kutilství, které dalo vzniknout i takové
bizarnosti jako jsou „Hautské Alpy“. To vše však zůstává v atlasech
či katalozích cestovních kanceláří a pranic to neříká o kráse tamní
přírody.
Měkký vápenec a vytrvalý čas
Životní tempo v jižních Alpách působí na návštěvníka, jako by již bylo předurčeno jejich miliony let starou historií. Alpský oblouk směrem ke Středozemnímu moři jako by lenivěl. Horniny jsou zde měkčí, protože jsou mladší. Tak jsou zkrátka náchylnější k erozi nebo lze také říci přítulnější k působení klimatických vlivů. Geologové prosím prominou antropomorfizaci kopců, ale zdejší tvary krajiny mají opravdu svébytně inspirativní atmosféru, která nemá nic společného s tvrdým alpským jádrem ani s okolní titěrnější krasovou krajinou. I když ani těm nelze upírat jejich šarm; je ale jiný. Výsledkem horotvorných procesů zde tedy vznikly kopce, které mají dostatečně důstojné tvary co do výšky i rozlohy, ale zároveň jsou dosažitelné – za vynaložení přiměřené námahy, samozřejmě.
Omnia vincit sole
Slunce je tady svrchovaným pánem! Takové konstatování samo by mělo
stačit, aby se člověk do zdejší krajiny zamiloval. Po dlouhém cestování
přichází sladká odměna. Místní slunce je totiž miláčkem všech.
Nepálí, ale hřeje a svítí velmi často. Osobně se odvažuji tvrdit, že
tři čtvrtiny všech lyžařských středisek, které zde leží, se chlubí
tím, že mají nejvíce hodin slunečního svitu v roce.
Oslavné ódy na Slunce musejí logicky vyvolat v českém skeptikovi otázku:
„Na čem se tady tedy lyžuje, když tu pořád svítí slunce, a kdy vlastně
padá ten sníh?“. Inu, existují tu i takové dny, kdy se nedá vystrčit nos
a kdy mračna přinášejíí od Středozemního moře husté peřiny sněhu,
které padají na sjezdovky i okolní svahy. Vzduch vanoucí od moře musí
cestou do hor stoupat a mraky se jednoduše o hory zastaví. A když už je
jednou nasněženo, tak sluneční paprsky neškodí, protože je sníh odrazí
zpátky.
Krásná příroda – plod pohodlnosti
Jiné kopce, jiné podnebí a logicky tady jinak vypadají i lesy. Zdejším kopcům dominují modříny. Nehledejte rovné tyčky jako u nás, ty jihoaplské se často podobají přerostlým bonsajím. Pokroucené, snad stoleté stromy přinášejí hluboký vnitřní klid, že ještě někde existují kusy přírody, které nikdo nestačil zničit – ani chrapounským rabováním ani přepjatou ochranou přírody. Ani jedno totiž místním lidem není příliš vlastní. Jsou pevně, ale radostně spjati se svým krajem, tím jsou nad takové věci povzneseni a zároveň jsou už středomořsky opatrnější, aby nevynakládali přílišnou námahu. Kdo se sem vydá lyžovat, měl by si napřed ujasnit, zda mu tento přístup k životu vyhovuje. I zdejší sjezdovky totiž vznikají s podobným přístupem, v němž se mísí pohodlnost, tvořivost a odvaha.
Tam, kde končí tyče
Ve svém mírně retardovaném životním tempu jsou jižní Alpy svým
pojetím sjezdovek vlastně velmi moderní. Severní část alpského masivu se
zatím stihla kruhem vrátit k některým terénním prvkům, které dříve
zavrhla. Na severu se tvoří superdokonalý systém zasněžování,
upravování sjezdovek a dopravy klientů nejrůznějšími pojízdnými koberci
a tunely přímo pod svah, a teď se zde provozovatelé obracejí k otvírání
„zajištěných volných terénů“, tedy takových přírodnějších
sjezdovek. S trochou nadsázky lze říci, že tady sjezdovky vznikají tak, že
se na vybraný svah napíchají kolíky. Barva se volí podle známé stupnice
od modré po černou. Jako sjezdovka se vybírá nejlepší kus kopce a ten
většinou upravuje v noci rolba. Pokud se jedná o zastíněný a dobře
vysněžený kopec, tak jeho zbytek bývá volně sjízdný. Všechno sečteno a
podtrženo, jsou jižní Alpy otevřenou náručí volných terénů pro
všechny, kdo se spokojí s kratšími sjezdy.
Bonbónkem na dortu jsou výše zmíněné modřínové lesy. Svou extázi se
tady mohou užít všichni freerideři milující kličkování mezi stromy.
Jsou zde zakázaná místa, kde zimují ohrožená zvířata, ale ta jsou
oplocena. Kam se lyžař či snowboardista dostane, to mu patří.
Après-ski a pár rad
Ačkoli se místní v tomto oboru trávení času snaží, tak výsledky zase
jen odpovídají letoře obyvatel. Standardní nabídka aktivit po lyžování
samozřejmě existuje ve většině středisek, ale je třeba si uvědomit, že
tady je nejrozšířenější après-ski aktivitou gurmánství. Čas mezi
lyžováním a večeří bývá věnován přípravě na večeři. Hovoří se o
tom, co se bude jíst, která restaurace je nejlepší na to či ono. Pak
následuje dlouhá večeře, jejíž průběh se může hodnotit ještě
následující den. Bazény jsou zde zřídka a ozvučené stany na popíjení
po lyžování tu nehledejte vůbec. Projedete se tu možná na skútrech a
děti se sklouznou na nafukovacích duších.
A pozor, všude tady drží siestu. V praxi to znamená, že o dlouhé polední
pauze nedostanete nic jiného než oběd.
JIŽNÍ ALPY - ČÍM KTERÉ STŘEDISKO ZAUJME:
- Auron (06) – překvapivě rozlehlý a členitý areál, příjemná vesnice
- Isola 2000 (06) – z jedné sjezdovky je vidět moře
- Valberg (06) – solidní lyžování v místech, kde byste to opravdu nečekali
- Val d´Allos (04) – lyžování u pramenů řeky Verdon
- Praloup (04) – vzhledem k jihoalpskému standardu překvapivě moderní
- Superdevoluy (05) – nejšílenější architektura a k ní překvapivě malebný areál
- Les Orres (05) – malé a rodinné
- Orcières-Merlette (05) – slušný bazén a nocování v iglú, k tomu příjemný areál
- Risoul-Vars (05) – velká propojená oblast a velmi kvalitní nabídka, kterou Češi již objevili
- Puy St. Vincent (05) – komorní areál, který ale dokáže překvapit
- Serre Chevalier, Briançon (05) – nejseverněji položené, míchající všechny vlivy, první liga
Článek byl převzat z časopisu SNOW 43.
