V úvahu by ještě připadalo zastarávající sportovní centrum v Nymburce a
plavecký skoroskanzen v pražském Podolí – v nich mají ovšem hodnotu jen
pozemky (pokud je vůbec také vlastní), byť v případě toho podolského
jistě značnou. Svého času se také hodně mluvilo o strahovském areálu.
Ten sice ČSTV patří, ne však 35 hektarů pozemků, jichž má svaz jen asi
desetinu. A navíc je spartakiádní stadion památkově chráněný. Palčivé
finanční problémy ČSTV tak rozhodně řešit nemůže.
Lepší než švorcový ČSTV
Zájem o lyžařské areály, především o naši jedničku Špindl, už
projevili mnozí. Vedle 35% vlastníka - Svazu lyžařů – také držitel 10%
akcií Tomáš Němec, oba coby stávající akcionáři s předkupním právem.
A dokonce i na zahraničního zájemce došlo, byť jím není mnou loni
spekulativně a polovážně nadhozený předseda rakouského lyžařského
svazu Schröcksnadel, nýbrž ex-bratia Slováci s firmou TMR, Tatra Mountains
Resorts skupiny J&T. To je silná firma se ziskem přes 20 milionů euro. Co
z toho můžeme mít my lyžaři? Myslím, že pohoršit si nelze.
Spousta hladových krků, tedy členů ČSTV, pro nějž je Špindl jediným
slušně vydělávajícím majetkem, by do budoucna sotva nechala na nutné
investice dostatek peněz a prosadila by si jejich maximální vyvedení
dividendami. (Veškerý zisk za rok 2010 – po zdanění 34,2 milionu – šel
na výplatu dividend a tantiém.) Ale podmiňovací způsob je vlastně
zbytečný. Když v dubnu 2011 z vlastní iniciativy skončil po dvaceti letech
ředitel Ski Pec František Vambera, prohlásil pro média: „Co se objevily
problémy Sazky, tak to jde z kopce. Výpadek peněz ze Sazky se snaží ČSTV
dohnat ždímáním svých společností a to musí být někde vidět. V
posledních dvou letech se musela každá investice do našeho areálu
neuvěřitelně těžko vybojovávat. A nevidím jakýkoliv náznak toho, že by
se to mohlo zlepšit." A pokud by nový majitel nechtěl areál vysloveně
rychle vytunelovat, tedy neinvestovat, vysát a opustit (a proč by to dělal,
mnohem víc vydělá dlouhodobým provozem), i při svém tučném zisku bude
nejspíše hospodařit lépe než ČSTV dosud. A co ČSTV „umí“, viz
Sazka.
(Ne)přesvědčivý Svaz lyžařů
Můžete namítnout, jak se špindlerovský areál změnil a kolik se tam
nainvestovalo. Jistě, to nikdo nepopírá. Však to byla nutnost, startovací
úroveň byla bídná. Lid lyžařský sice naše střediska a jejich exekutivu
rád kritizuje, ale v situaci permanentního souboje s KRNAPem i s hladovými
akcionáři žádné velké zázraky konat nelze. Okopávaní „vlekaři“
včetně ředitelů nejsou nic víc než námezdní síly stojící v haptáku
před zástupci vlastníků v představenstvu akciovky. (Pravda, ti ředitelé v
něm – ne stále – taky figurovali, ale o jejich reálné síle si nebudeme
dělat iluze.)
Stojí tak třeba před Ivanem Haškem, zaměstnaným jinými věcmi než
agendou Pece a figurujícím jako předseda představenstva ještě v srpnu, kdy
už dávno trénoval kdesi v Arábii. A před dalšími „trafikanty“, o
nichž ve svém seriálu psal Vít Moudrý a do nichž se nakonec pustil i
Vambera: „Rozdělují se trafiky v představenstvech a dozorčích radách.
Jen placené funkce v orgánech společnosti Ski Pec stojí ročně 2,5 milionu
korun…“ To se nezdá tak moc, leckde lítají jiné peníze, ale vůči
zisku jen 1,7 milionu je to opravdu hodně.
Možná jsem ovlivněný tím, že Tomáše Němce coby lyžaře znám přes
třicet let. Tento „gumárenský magnát“, jak ho ráda zvou média, je
bohatě za vodou a i kdyby si díky Špindlu chtěl vydělat na (pořádný)
tryskáč, pořád by mi připadal míň hladový než švorcový ČSTV. Nebo si
ho idealizuju? Pořídí si letadlo a areál prodá dál? Ale takové riziko tu
prostě vždycky je. Stačí vzpomenout si, co svého času udělal Benetton s
Kästlemi.
Trochu nesvůj bych byl ze Svazu lyžařů. I když teď řadu lidí naštvu.
Mám svoje zkušenosti s vlastníkem, u něhož rozhoduje kolektivní orgán.
Možná si vzpomenete na Moudrého tvrdou kritiku, s níž hodnotil
tělovýchovné jednoty jako majitele a provozovatele lyžařských areálů. Na
něco mám poněkud jiný názor, ale to, že TJ je struktura pro podnikání
nevhodná, tvrdím, i na základě vlastní pracovní zkušenosti, také už
dávno. A nejsem si jistý, jestli by mezi zástupci jednotlivých svazů (=
ČSTV) a jednotlivých disciplín (= Svaz lyžařů) byl opravdu rozdíl. Ale
třeba se vše vyvine tak, že SL bude moci lyžaře přesvědčit, že
ano…
Kopce nepřisypeme
Je ale otázkou, jak mnoho se lyžování v našich nejlepších areálech
vůbec dá zlepšit. Znatelný nárůst plochy tratí či dokonce
zpřístupnění terénů „mimo“ je politicko-ekologicky neprůchozí, i
kdyby se budoucí majitel jmenoval Bill Gates nebo ČEZ. Kopce nepřisypeme,
sjezdovky nenatáhneme, lepší sníh ani počasí nevykouzlíme, zahraniční
konkurenci nezlikvidujeme.
Nebo by opravdu byla šance na změnu tím, že by se stanovil limit lyžařské
návštěvnosti? Jenže zdražit o mnoho by nešlo (to už by všichni
vzdálenější návštěvníci za spílání do nenažranců prchli do Alp),
zůstaly by tisíce neobsazených lůžek, krachující pronajímatelé a
další nezaměstnaní. Neboli dost brizantní politikum.
Pronájem = vysát a opustit
Padla rovněž zmínka o možném pronájmu. Doufám, že to byla jen
zoufalá snaha některých dosavadních funkcionářů ČSTV s tunou sazkového
másla na hlavě nepřitížit si navenek ještě tím, že vedle Sazky by svaz
přišel i o další vydělávající firmu. Pronájem a provozování něčeho,
co mi nepatří, považuju za vůbec nejhorší scénář. Viz výše, „vysát
a opustit“.
Zbývá ještě otázka, jak hodnotný majetek vlastně skiareály
představují. Pokud vím, pozemky, na nichž podnikají, jim vesměs nepatří
a kromě pár výjimek neprovozují ani hotely s restauracemi. Lanovky a
zasněžovací i další technologie mají možná vysokou účetní hodnotu,
ale žádným velkým prodejním hitem rozhodně nejsou. Opravdu má ČSTV
majetek ve výši 45 miliard, jak sám uvádí? A kolik z toho přisuzuje
skiareálům?
Až ve Špindlu, Peci či Harrachově nakreslíme první oblouky nové zimy,
bude možná o mnoho jasněji. Doufejme, že když nebude lépe, nebude alespoň
hůře. I do budoucna.
