V úvahu by ještě připadalo zastarávající sportovní centrum v Nymburce a plavecký skoroskanzen v pražském Podolí – v nich mají ovšem hodnotu jen pozemky (pokud je vůbec také vlastní), byť v případě toho podolského jistě značnou. Svého času se také hodně mluvilo o strahovském areálu. Ten sice ČSTV patří, ne však 35 hektarů pozemků, jichž má svaz jen asi desetinu. A navíc je spartakiádní stadion památkově chráněný. Palčivé finanční problémy ČSTV tak rozhodně řešit nemůže.

Lepší než švorcový ČSTV

Zájem o lyžařské areály, především o naši jedničku Špindl, už projevili mnozí. Vedle 35% vlastníka - Svazu lyžařů – také držitel 10% akcií Tomáš Němec, oba coby stávající akcionáři s předkupním právem. A dokonce i na zahraničního zájemce došlo, byť jím není mnou loni spekulativně a polovážně nadhozený předseda rakouského lyžařského svazu Schröcksnadel, nýbrž ex-bratia Slováci s firmou TMR, Tatra Mountains Resorts skupiny J&T. To je silná firma se ziskem přes 20 milionů euro. Co z toho můžeme mít my lyžaři? Myslím, že pohoršit si nelze.

Spousta hladových krků, tedy členů ČSTV, pro nějž je Špindl jediným slušně vydělávajícím majetkem, by do budoucna sotva nechala na nutné investice dostatek peněz a prosadila by si jejich maximální vyvedení dividendami. (Veškerý zisk za rok 2010 – po zdanění 34,2 milionu – šel na výplatu dividend a tantiém.) Ale podmiňovací způsob je vlastně zbytečný. Když v dubnu 2011 z vlastní iniciativy skončil po dvaceti letech ředitel Ski Pec František Vambera, prohlásil pro média: „Co se objevily problémy Sazky, tak to jde z kopce. Výpadek peněz ze Sazky se snaží ČSTV dohnat ždímáním svých společností a to musí být někde vidět. V posledních dvou letech se musela každá investice do našeho areálu neuvěřitelně těžko vybojovávat. A nevidím jakýkoliv náznak toho, že by se to mohlo zlepšit." A pokud by nový majitel nechtěl areál vysloveně rychle vytunelovat, tedy neinvestovat, vysát a opustit (a proč by to dělal, mnohem víc vydělá dlouhodobým provozem), i při svém tučném zisku bude nejspíše hospodařit lépe než ČSTV dosud. A co ČSTV „umí“, viz Sazka.

(Ne)přesvědčivý Svaz lyžařů

Můžete namítnout, jak se špindlerovský areál změnil a kolik se tam nainvestovalo. Jistě, to nikdo nepopírá. Však to byla nutnost, startovací úroveň byla bídná. Lid lyžařský sice naše střediska a jejich exekutivu rád kritizuje, ale v situaci permanentního souboje s KRNAPem i s hladovými akcionáři žádné velké zázraky konat nelze. Okopávaní „vlekaři“ včetně ředitelů nejsou nic víc než námezdní síly stojící v haptáku před zástupci vlastníků v představenstvu akciovky. (Pravda, ti ředitelé v něm – ne stále – taky figurovali, ale o jejich reálné síle si nebudeme dělat iluze.)

Stojí tak třeba před Ivanem Haškem, zaměstnaným jinými věcmi než agendou Pece a figurujícím jako předseda představenstva ještě v srpnu, kdy už dávno trénoval kdesi v Arábii. A před dalšími „trafikanty“, o nichž ve svém seriálu psal Vít Moudrý a do nichž se nakonec pustil i Vambera: „Rozdělují se trafiky v představenstvech a dozorčích radách. Jen placené funkce v orgánech společnosti Ski Pec stojí ročně 2,5 milionu korun…“ To se nezdá tak moc, leckde lítají jiné peníze, ale vůči zisku jen 1,7 milionu je to opravdu hodně.

Možná jsem ovlivněný tím, že Tomáše Němce coby lyžaře znám přes třicet let. Tento „gumárenský magnát“, jak ho ráda zvou média, je bohatě za vodou a i kdyby si díky Špindlu chtěl vydělat na (pořádný) tryskáč, pořád by mi připadal míň hladový než švorcový ČSTV. Nebo si ho idealizuju? Pořídí si letadlo a areál prodá dál? Ale takové riziko tu prostě vždycky je. Stačí vzpomenout si, co svého času udělal Benetton s Kästlemi.

Trochu nesvůj bych byl ze Svazu lyžařů. I když teď řadu lidí naštvu. Mám svoje zkušenosti s vlastníkem, u něhož rozhoduje kolektivní orgán. Možná si vzpomenete na Moudrého tvrdou kritiku, s níž hodnotil tělovýchovné jednoty jako majitele a provozovatele lyžařských areálů. Na něco mám poněkud jiný názor, ale to, že TJ je struktura pro podnikání nevhodná, tvrdím, i na základě vlastní pracovní zkušenosti, také už dávno. A nejsem si jistý, jestli by mezi zástupci jednotlivých svazů (= ČSTV) a jednotlivých disciplín (= Svaz lyžařů) byl opravdu rozdíl. Ale třeba se vše vyvine tak, že SL bude moci lyžaře přesvědčit, že ano…

Kopce nepřisypeme

Je ale otázkou, jak mnoho se lyžování v našich nejlepších areálech vůbec dá zlepšit. Znatelný nárůst plochy tratí či dokonce zpřístupnění terénů „mimo“ je politicko-ekologicky neprůchozí, i kdyby se budoucí majitel jmenoval Bill Gates nebo ČEZ. Kopce nepřisypeme, sjezdovky nenatáhneme, lepší sníh ani počasí nevykouzlíme, zahraniční konkurenci nezlikvidujeme.

Nebo by opravdu byla šance na změnu tím, že by se stanovil limit lyžařské návštěvnosti? Jenže zdražit o mnoho by nešlo (to už by všichni vzdálenější návštěvníci za spílání do nenažranců prchli do Alp), zůstaly by tisíce neobsazených lůžek, krachující pronajímatelé a další nezaměstnaní. Neboli dost brizantní politikum.

Pronájem = vysát a opustit

Padla rovněž zmínka o možném pronájmu. Doufám, že to byla jen zoufalá snaha některých dosavadních funkcionářů ČSTV s tunou sazkového másla na hlavě nepřitížit si navenek ještě tím, že vedle Sazky by svaz přišel i o další vydělávající firmu. Pronájem a provozování něčeho, co mi nepatří, považuju za vůbec nejhorší scénář. Viz výše, „vysát a opustit“.

Zbývá ještě otázka, jak hodnotný majetek vlastně skiareály představují. Pokud vím, pozemky, na nichž podnikají, jim vesměs nepatří a kromě pár výjimek neprovozují ani hotely s restauracemi. Lanovky a zasněžovací i další technologie mají možná vysokou účetní hodnotu, ale žádným velkým prodejním hitem rozhodně nejsou. Opravdu má ČSTV majetek ve výši 45 miliard, jak sám uvádí? A kolik z toho přisuzuje skiareálům?

Až ve Špindlu, Peci či Harrachově nakreslíme první oblouky nové zimy, bude možná o mnoho jasněji. Doufejme, že když nebude lépe, nebude alespoň hůře. I do budoucna.