Takto jsem si na úvod záměrně trochu zabulvarizoval. Nedokážu posoudit,
jak moc jsou ohledy na tohoto opeřence namístě. Nejsem odborník na ptáky
ani životní prostředí, abych měl jasno okolo systému ptačích rezervací
v rámci Natura 2000. Zájmy lidí jsou v konfliktu s přírodou už stovky let
a k jednotnému názoru, kde je rozumný kompromis, zjevně dospět
nedokážeme. A jako se dlouhé roky bojovalo o silniční obchvat Plzně, věc
dopadem mnohem důležitější než nějaká sjezdovka, probíhají další a
další klání. Jedním z takových malých se zdá být projekt Skiareálu
Jadrná v Orlickém Záhoří v Orlických horách.
Tato Bohem zapomenutá končina je jednou z nejodříznutějších v zemi.
Naše hory se vesměs otevírají do vnitrozemí, ale tady se mezi ně a obce na
samé hranici s Polskem staví přes 1000 metrů vysoký vnitřní hřeben
Orlických hor. Na konci světa leží také kvůli pohnuté historii těchto
končin (viz infobox na konci článku).
O lanovku se sjezdovkou se tam usiluje už deset let. Severovýchodní svah nad
Jadrnou si o ně přímo říká jako výškou, tak slušným profilem
(plánovaná lanovka 1407/285 m, 740-1025 m, délka tratě přes 1,5 km). S
orgány životního prostředí, které stanovilo 78 podmínek, je vše
vyřešené, projekt má vysokou podporu místních: dotazníkově v rámci
jedné absolventské práce na VOŠ ji podpořilo 96% obyvatel. Ti se vesměs
vyjadřují pochvalně o vzestupu obce pod současným vedením. Zádrhelem se
zdá být zejména jeden chalupář, formálně sdružení Dědictví Orlických
hor, které v rámci obávaného řízení EIA namítá prostřednictvím
známého ekologického právníka Kužvarta. Námitka je opřena o statut CHKO
a o našeho milého chřástala, který má v oblasti budoucí sjezdovky 20-25
hnízdišť. Na podzim ale odlétá a od jara má být areál mimo provoz,
alespoň zatím na papíře. Těžko říct, jakým chudinkou pták je:
předloni v diskusi regionálních novin napsal jeden místní toto: „Co se
týče chřástala, ten se pohybuje po celé obci. A nikterak mu nevadí ruch
způsoben prací na domech, či chalupách. Jeho hlas je slyšet, i když
najedou chalupáři a začnou sekat trávu. Pokud by se mělo diskutovat o vlivu
na chřástala, který v zimních měsících není žádný, v letních
měsících mu opravdu nevadí ani kutilský ruch v obci. Natož klidná paseka
v lese, kde se před půl rokem oddávali lidé ze všech koutů republiky
zimním sportům.“
Z pohledu místních 196 obyvatel je zájem o atraktivní areál pochopitelný.
Víkendové chalupaření v klidu (až na ty cirkulárky a sekačky, ale ty se
zřejmě jaksi nepočítají) je jistě úžasné, ale co živobytí
nechalupářů? Kromě toho je současný klid vlastně umělý konstrukt
poválečného odsunu Němců. Šest žijících a hospodařících obcí s
největším Kunštátem/Kronstadt, celkem 3500 obyvatel, 25 ubytovacích
zařízení, dokonce snad statut města) se vylidnilo tak, že se z nich čistě
administrativně udělala roku 1951 jedna „nová“, Orlické Záhoří.
Mnohé nasvědčuje tomu, že i zde máme klasický konflikt městského
salonního ochránce přírody versus místní obyvatelé, kteří také
chtějí kus životní úrovně, jakou si v civilizaci vybudoval lufťák.
Místní navíc vidí příklad polského Zieleniece, kde využili tradice kdysi
nejvýše položené obce Pruska, Grunwaldu, a vybudovali areál s více jak 20
vleky, přestože tamější parametry jsou slabší (maximum 900/280 metrů, www.zieleniec.pl). Pro
skutečnou orientaci v problematice by ale bylo nutné znát třeba majetkové
poměry u dotčených pozemků i vazby společníků Skiareál Jadrná s.r.o.
nad rámec toho, co lze dohledat v obchodním rejstříku. Je jasné, že
lyžařský areál s lanovkou, úpravou tratí, retenční nádrží,
zasněžováním a dvěma parkovišti se 217 + 68 stáními přinese do klidné
obce „šrumec“. Chápu i obavy, že areál by se časem chtěl rozrůstat,
nabízelo by se třeba propojení od jihu od Zdobnice, využívající
stávající silnice ze Zdobnice k Jiráskově cestě. To se ale snad dá
uhlídat. Praxe naopak ukazuje, že blokovat se úspěšně dají i projekty
naprosto logické a rozumné.
Uvidíme, zda se Skiareál Jadrná stane dalším z příkladů, proč to naše
hory mají tak těžké.
Kladsko, ten do Čech podivně zakousnutý kus Polska, bylo historicky
součástí Zemí koruny České až do tří slezských válek (1741-1763),
jimiž je prohrála Marie Terezie. Poté bylo postupně začleněno do Pruska,
ale žila v něm silná česká menšina. Vrátit je do ČSR se nezdařilo
našim politikům ani po první, ani po druhé světové válce. Důslednou
polnizací a nelogicky tvrdým pohraničním režimem došlo k přetrhání
odedávna logických svazků, tamějších etnických Čechů ubývalo (část
šla do ČSR, část se coby bývalí formální Němci mohla vystěhovat do
Německa). Nebýt vylíčeného dění, byla by dnes celá oblast jednolitým
horským regionem s návštěvností od severu i jihu, s kvalitnější
dopravní infrastrukturou a jistě i mnohem lepším lyžařským vyžitím.
Jistě by se byla dostavěla železnice, Orlická dráha, z Rokytnice do
dnešních polských Dušníků, jejíž výstavbu překazila první světová
válka. Euroregion Glacensis se skromně snaží napravit to, co semlela
staletí mocenských zájmů a rozporů. Lyžařské areály v Česku i Polsku
si sice konkurují, ale spolupráce Deštné-Říčky-Jadrná pod jednou
jízdenkou a poté i přeshraniční se Zieleniecem by do budoucna byla jedině
logická. Zajímavost na závěr: do historicky jednolité přeshraniční
oblasti patří na našem území také Sedloňov (Sattel), kde už roku 1897
postavil hrabě Coloredo-Mansfeld první výrobnu lyží.
