Faktem je, a to jsme zmiňovali rovněž, že nad „drobnou kriminalitou“, kdy jedinec prodá jen svou kartu, a když příliš neprovokuje přímo před očima pokladních, areály – rezignovaně nebo rozumně – mhouří oči.

A dobře činí. Velmi zajímavě totiž zní tato sice interní, avšak veřejně publikovaná informace v reportáži z tradičního Ski Lift Cupu, lanovkářských závodů na konec sezony. „Pravidelně pak někteří podnikavější jedinci v neděli ráno před odjezdem provedou to, co je vlekařskou obcí pokládáno za zločin, a u pokladny permici prodají za velkorysých dvě stě Polákům.“ (IB SPLV 1/2010, str. 72) Doplňme, že v rámci akce mají 3denní skipas pátek až neděle za „neuvěřitelnou cenu 100 korun“.

Holt klasika, quod licet Iovi non licet bovi, co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi. Aneb malý střípek do mozaiky názorů na to, zda a nakolik je tento přeprodej morální, legální a ospravedlnitelný…

Svůj komentář k tématu nepřenosnosti skipasů můžete přidat i do obsáhlé diskuze pod blogem Františka Vambery, bývalého ředitele areálu Ski Pec, O nepřenosnosti skipasů a kultuře národů