Začalo se s tím někdy 1997, kdy se objevily extrémně vysoké desky pod vázání. A od té doby se už jenom přitvrzuje (přesná kopie života celé naší společnosti). Byly ale obavy, že by závodníci jezdili na „chůdách“, oprávněné? Pár by si jich po zaříznutí natlouklo, utrhlo by se pár kolen a všichni by se zklidnili, protože špičkoví borci jsou příliš vzácní a drazí na to, aby byli kanónenfutr. Carveři neregulují, jezdí výš (mají větší zároháky), ale taky žijou. I když nejsou technicky ani fyzicky tak dobří jako špičky WC. Jistě, jezdí pomaleji a kratší tratě.

Samoregulace funguje

Délka? Dobové představy třeba Salomonu, že se bude jezdit na identické krátké slalomkoobřačce, by se byly ukázaly jako nesmysl. Ani slalomy kluků by se určitě nejezdily na 140 cm.

A když už slalomka: nikdo jí radius nediktuje. A ejhle, jezdí se s R 12-13 metrů. Logicky, když se slalomy staví na vzdálenost branek většinou tak 10-11 metrů – protože je to tak nejvýhodnější.

Obřačky? Donedávna platil limit R 21 metrů, ale takové skoro neexistovaly. Chlapi začali jezdit na R 25, 26, 27 m dávno předtím, než limit 21 m padl. A opět logicky, když se branky stavěly na 25-30 metrů, zase byl takový radius nejvýhodnější. Také limity délky, nadiktované opět ze staré obavy, se využívaly minimálně. Naopak velké holky spíš šilhaly po lyžích mužských.

Super-G: dlouholetý limit 33 m, ale mužské 210 cm se usadily s R ke 40 metrům. Neboť když se zase spočítá počet branek, které se podle pravidel mohou postavit, vycházejí vzdálenosti, že taková lyže je výhodnější. K tomu dosahované rychlosti vyžadují lyži dostatečně dlouhou a nepříliš vykrojenou. A některé hodně „sjezdové“ SG si říkaly o ještě delší a rovnější lyži sjezdovou.

Sjezd: už koncem 90. let, ještě v dobách, kdy byl limit 40 metrů, si Hermann Maier nechal udělat lyži s R 52 metrů, neboť na některých tratích cítil, že bude rychlejší a přitom ji utočí. A pár nejlepších žen, podobně jako u SG, občas použilo i lyži mužskou. Opět daleko od limitů. Ty už vlastně byly zbytečné.

Minimální šířka? Také ta (60 mm) byla původně vyhlášená v době 61mm začínajících carverů z obavy z úzkých extrémů. A zu zase vyřešily stálke se zvyšující náklony, tedy úhlůy hranění, spolu s omezováním výšky nad sněhem. Obřačky tak začaly brzy růst k 65 mm – spodní limit u nich se stal zbytečným.

Původní úzkostlivý diktát minimálních délek, vzniklý v době mohutného zkracování lyží v éře raného carvingu, se přežil a stal zbytečným. Dokonce i nejlepší žena Lindsey Vonn má nyní ve všech čtyřech disciplinách vysoce „nadlimitní“ lyže mužské. Tím vším chci říct, že by se s největší pravděpodobností i bez mnohých úředních zásahů lyže „usadily“ v parametrech velmi blízkých těm dosavadním.

Všem stejným metrem?

Dalším problémem je nulová diferenciace. S výjimkou letošního přechodového stavu všechny tyto novodobé limity platily pro všechny stejně. Patnáctiletý vykulený junior má jen nevelké materiálové „úlevy“ oproti ostřílenému metrákovému třicátníku Svindalovi. Amatér Lojza jezdí povinně na parametrově stejných lyžích jako světová špička, jen je smí mít o 5 cm kratší. To mu tedy pomůže… Jako kdyby řidič s čerstvou okruhovou licencí musel své první závody jezdit ve voze formule 1.

Dovedl bych si představit, a to i navzdory potížím s prolínáním startů a startujících, že by třeba na úrovni domácí licence SL ČR (jde jen o SL a GS, v praxi tedy jen o obřačky) platil starý limit 21 metrů, pro FIS dosavadní a pro WC třeba žádný (nebo starý, nebo nový)? Nebo třeba větší úlevu do 18, 19 let? Ano, dovedl. Něco takového vlastně už zčásti funguje. Pro soutěže Masters, FIS Carving Cup, ale i různé amatérské limity neplatí – a taky to jde.

Potíž je ale v tom, že by to znamenalo vyrábět a dodávat více odlišných závodních lyží – možná až tři různá krojení pro muže a tři pro ženy. Do toho se firmám sotva bude chtít. Dosavadní praxe dvou délek obřaček pro muže a dvou pro ženy, lepších pro ty lepší a trochu ošizených pro slabší, plus individuální kousky pro elitu, je mnohem pohodlnější a levnější.

Na druhé straně, bylo by to opravdu tak zlé? Vždyť z minulosti mají spoustu různých forem s různými „šejpy“ a z těch několika desítek je určitě řada dodnes použitelných. Vyrobit v 10 let staré formě obřačku R 21+ by nevyžadovalo prakticky žádný vývoj, jen ověřit tuhost. Nyní začali někteří dělat vykrojenější „FIS Masters“. Podle mne i na toto mohli klidně oživit ty staré „jednadvacítky“.

Nečekám, že by to takto dopadlo a spíš jen tak uvažuju nahlas.