Harryho originální myšlenkou byl stánek jmenovaného rychlého občerstvení, v němž by se za mírnou úplatu k hambáči a kole dalo i sáhnout, podle gusta a sexuální orientace, na živou závodnici či živého závodníka. Modelově na Tinu Maze.

Inspirativní, leč nedomyšlené.

Poplatek za sáhnutí by si neměl určovat ani Hujara, ani Fujara, ba ani Nejvyšší sbor starců s našeptávající Sarah, nýbrž čistě Trh. Nevím, jak kdo, ale já bych za šáhnutí na zmíněného Neureuthera éééé :-( nedal ani zatoulaný centový pindík. Ani u Zettel bych se nepředal (fuj, jsem hnusnej machista, sexista a vůbec), kdežto Tina nebo Mikaela (nemůže být ještě panna? v té pošahané Emerice u holky, která furt jen lyžovala, ne nemožné) jsou ááááá :-) jiný level.

Takže: kdo dá víc? Vydražit, k čemu je internet?

Když se Tina mohla zadarmo prezentovat jako „To není vaše věc“, proč nezpoplatnit „Dvě věci jen pro vás“? Které dvě (třeba chodidla, ale zajímavého má na sobě víc) a za kolik, už by bylo licitovatelné. Peníze by se buďto podělily mezi FIS a osahávanou/-ého, nebo by FIS dostala „fisní fixní procenta“ (to zní dobře, ne?).

Jenže to jsou jenom halíře, pardon, centíky.

Sáhnout si za peníze na babu nebo chlapa je uboze banální. Mnohem větší hodnotu mají startovní místa.

V Mnichově sice chybělo pár kvalifikovaných, ale místo nich zaskočili náhradníci. Třeba ze čtyř holek oprávněných celkovým pořadím jela jen jedna. Aspoň že náhradnice Mancuso, byť už poněkud jetá (sorry, Aksel), není marná. Ale inspirace se zrodila u kluků. Místo kvalifikovaného Feuze, který ale v sezoně vůbec nezávodí, si Švýcaři nominovali sice slibného, ale zatím doslova céčkového juniora jménem Luca Aerni. Tento boreček z až třetího švýcarského výběru sice podle očekávání nic nepředvedl, ale přesto si odměnou za svou tak tvrdě vydřenou účast odvezl 15 svěťákových bodů. Tím jich najednou má víc než někteří borci po zranění, třeba úřadující mistr světa ve slalomu Grange (10), a skoro tolik jako mistr světa 2009 ve sjezdu Kucera (18) nebo náš Kryštof Krýzl (19). Ale neptejte se třeba právě Kitana, Filipa Trejbala nebo Adama Žampy, kolik práce dá pár bodíků ve WC si vyjet „normálně“.

Už chápete? Když mladému Tkáčovi, dneska de facto hlavnímu pánovi Tater i Špindlu, stojí možnost podívat se do vesmíru za 20 milionů euro, které na budoucí komerční let prý už složil u Bransona, proč nenabídnout prachatému nadšenci šanci startovat a vyjet si body ve WC? Že by upadl ve druhé bráně? No a co, to se přece stává, a tady je tolik jízd, že pár metrů pluhu a tygr zaniknou. Naopak, pád ve druhé bráně by byl lepší než amatérské oblouky až dolů. Ale i to by se přežilo. Doba je zlá a ani lyžařské svazy, závodníci, celá FIS a alpské lyžování si nemohou dovolit bránit a uzavírat se novému. A někteří prachy mají, ne že ne. Takový Eliasch si koupil celou firmu Head, aby ho jednou nechali jet ubohý předjezd pohárového závodu.

K Mnichovu a Moskvě by samozřejmě, jak navrhuje i Harry, měla přibýt místa další: Vídeň, Řím, Berlín, New York, Peking, Tokio, určitě by se přihlásil Hongkong, Rio de Janeiro, Sydney, Soul a samozřejmě Dubai se svou halou na finále. A hned to vydá na šňůru až deseti „eventů“ se zaslouženým malým (tedy, za ty prachy by musel být poněkud větší než třeba ten trapák za nějaké superdží nebo dokonce superkombi) globem.

Apropos super-G. Myslím, že mouřenín vykonal své a měl by jít. Tedy, ne tak docela. Když ještě natáhneme radius obřaček k těm původně zamýšleným 40 metrům, můžeme obě discipliny spojit. Vlastně tak, jak to bylo myšleno úplně na začátku před 30 lety: rychlejší atraktivnější obřák pro Světový pohár. No a hned máme místo pro eventové paralely. Další možností je neoblíbená superkombinace. Co je na ní super? Kdo ji vlastně má rád? I FIS už se zjevně odmilovala.

S dvousetmetrovou tratí nebude nikdo okopávanou FIS osočovat, že závodníky vyšťavuje dlouhatánskými kursy a ohrožuje tak jejich zdraví. Ti nebudou trpět jako v amerických výškách. Ve městech nehrozí vichřice, 40 čísel nového přes noc, difuze. Očitý divák si na závody dojede tramvají a metrem, televize nebude muset složitě sápat do hor těžkou techniku a všichni omezí svou uhlíkovou stopu.

Lední hokej se taky už dávno nehraje na zamrzlém rybníku a v tom se kromě triatlonu neplave, když rozmrzne. Přespolní běhy nevedou přes pole (majitelé by je hnali!), tenis na trávě je nostalgickou výjimkou a plážový volejbal se hraje všudemožně. Tak proč vlastně pořád držet nějaké sjezdové lyžování v horách jenom proto, že ho tam kdysi z dlouhé chvíle zavedla zdegenerovaná anglická šlechta? Jako patriot musím ještě podpořit už snad dvacet let starou myšlenku otce Krýzla na slalom na pražském Petříně. Žádná nepřirozená a hnusná rampa, naopak nádherná historická kulisa. Na rozdíl od jmenovaných měst je tam i lanovka! Trať z vrcholu až na Újezd by v několika jízdách byla vhodná i na sjezd. (Proč vlastně má nějaký Russi lámat skály a planýrovat hory kvůli sjezdovce na nějaký šampionát?) Sice by nekončila u nabalzamovaného Lenina, jak navrhuje Harry, ale od bývalého mauzolea Gottwaldova na Vítkově by pro změnu mohla vést trať závodu v boulích, elitní skicross nebo dokonce městský freeride. Jedno kolo na Žižkov, druhé do Karlína. A s nevelkou rampou by se mohlo startovat na hřbetě největšího koně na světě. Kdo jiný po trójské válce tohle má, pánové a dámy?

Lyžařské závody v historickém centru už máme ověřené a zkušená manažerka vrcholných akcí Kateřina Neumannová by se jistě uvolila opět uplatnit své hradčansko-liberecké know-how. Suma sumárum, lepší místo než Prahu nevidím. Chce to jenom trochu odvahy, inovativního ducha a motivaci. Mohamed sice musel k hoře, ale my jsme dneska dál.

Ještě jednou Harry díky za inspiraci!

Toto jsou výsledky mužů:
http://www.fis-ski.com/…0579RLR0.pdf

A toto žen:
http://www.fis-ski.com/…5568RLR0.pdf