Zdá se, že firma se opravdu postarala o to, aby se informace o novince dostaly k lyžařským zájemcům. Reportáž z pera mého starého kamaráda Tomka Kurdziela si přečetli Poláci v magazínu NTN. Nelenila ani naše domácí média. Ale i bez redakčních článků se boty hojně přetřásaly po celém lyžařském světě. Například na americkém epicski.com vytvořily jedno z nejdelších materiálových vláken poslední doby už předtím, než byly k dispozici první praktické zkušenosti. (Něco málo jsem se tam přičinil i já.)
I když jsem si nedělal čárky, celkový dojem z toho všeho je hodně pozitivní. Vesměs se chválilo.

Vakuizace

Po tvarování a doladění, jak jsem popsal loni, jsem do konce sezony v červnu na boty už nemusel sáhnout. Skoro celý den jsem v nich mohl být hned od začátku. Ne po týdnu, nýbrž ani po sezoně žádné úpravy nepotřebuju. Zdá se, že obstojně vydržela i botička. Jistě, po nějakých 100+ dnech, navíc třeba naboso, by asi vypadala hůř. Jenže kdo z vás tolik dnů v botách má, dámy a pánové?

Standardní botička sice není aftermarket speciálka jako drahé Zipfit, Intuition, Conformable či ručně šitá od Leitnera, Auera nebo Strolze, ale zatím vypadá slušně. Střídal jsem ježdění naboso a v dámských silonových podkolenkách a ani v červnových teplech bota nepovolila tolik, abych cítil potřebu nějakého docpávání, jen jsem dvě přezky dopoledne utáhl o necelý zoubek.

Nevím, zda jsem byl trochu ovlivněn sliby, že vacuplast méně reaguje na teplotu – ale přísahal bych, že opravdu snížení tuhosti bylo menší, než jaké jsem zažíval předtím. Neboli v mrazech – hovořím až o minus 18, letos jsme si užili – nadměrně neztuhly a v červnovém teplu nešly pod hranici, kdy člověk lituje, že nemá tužší. Na botách se nic neohnulo, nezdeformovalo, neulomilo, neutrhlo. Je ale třeba důsledně a často dotahovat a kontrolovat čtyři velké šrouby (klouby a vzadu) plus malé vzadu držící velkropásek. Naopak přezky drží výborně. Doporučuju obstarat si lepší klíč než přiložený obyčejný zahnutý (velký je „hvězdička“ čili torx T 30, menší T 25), ten se při dotahování špatně drží v ruce. Potěšilo by mě, kdyby protikus obou velkých šroubů vzadu uvnitř skeletu byl zarážecí matka, a ne obdélník, který se může při utahování protáčet.

Zmiňoval jsem, že se záhy do boty trochu vytlačila třetí přezka a křídlo čelisti patního automatu. Je to ale jen první neškodná reakce, za celou sezonu se pak už protlačení nijak nezvětšilo.

Jak jsem také referoval, druhým a posledním problémem byl praský bootboard v pravém skeletu. Výsledek přílišného tlaku při tvarování? Nevím. Oba díly jsem přelepil lepicí páskou a boty obouval a zouval „klasicky“, tedy ne napřed nazout a zašněrovat botičku a tu do skeletu, jak je dnes u závodních bot běžné. Při zouvání tak sice chlopně na nártu „koušou“ (hlavně bosou nohu!), ale botu před zouváním běžně ohřívám fénem, takže to lze. Na tuto zimu ale chci bootboard vyměnit. Pak uvidím, jak obouvání/zouvání s nasazenou botičkou odolávají.

Potěšilo mě, že do bot se dostává vlhkost jen málo. Jako žádné nejsou ani tyto vodotěsné, ale ani při důsledném rozepínání prvních tří přezek a ani v nejhorším „lepivém“ technickém sněhu si nepamatuju na nějaké opravdové mokro. S tím asi také souvisí pro mě uspokojivá ochrana proti chladu. Jistě, když je opravdu mráz, je to s mým sníženým prokrvením periférií u staršího člověka na dvě hodiny a pauzu, ale to u plugů beru.

A teď pozor. Bezproblémovost totiž končí poblíž zdroje tepla. Boty vyžadují maximální opatrnost při ohřívání. Opravdu horké zdroje jako kamna, akumulačky nebo přenosná kamínka, u nichž si běžné boty lebedí a hezky se ohřívají, by podle mé zkušenosti měly modely Vacuum zažít jen z uctivé dálky. Párkrát jsem měl na prstech nohou dojem, jako by nahřívaná bota maličko „pracovala“, a jednou, když jsem usnul a nechal je příliš dlouho viset nad krbovými kamny, se lehce změnila určitě. Nakonec se ale vše vždy nošením srovnalo. Ve vyhřívaném batohu Hotgearbag dávám zásadně jen nejnižší nastavení a mezi stěny a boty vkládám pro jistotu – asi zbytečně, ale sichr je sichr – vrstvičku papíru. Opatrně si počínám i při ohřívání fénem. Díky tomuto batohu jsem také mohl přestat používat elektrické vyhřívače vkládané do bot.

Kdybych měl k dispozici jenom twitterovských 140 znaků, napsal bych něco jako: Velká spokojenost, vše funguje, nic se nepokazilo, dotahujte šrouby, pozor na velké teplo. Za sebe můžu jednoznačně doporučit.

Co víc si od boty přát?

Loňský příspěvek, na který tento navazuje, najdete v elektronickém SNOW 65 na straně 46.

Další redakční zkušenosti:

Fischer Vacuum - vakuování podle normy

Fischer Vaccum: další zkušenosti

Popis technologie a video:

Jak fungují boty Fischer Vacuum

Diskuze pod článkem zahrnuje všechny příspěvky z předchozích článků na téma Fischer Vacuum.