Do poloviny 60. let to byly dřevěné lyže z domácí produkce v délkách 205 až 210 cm, následně pak lyže Kästle dovážené do ČSSR v omezeném množství od r. 1966. V trenérské praxi jsem měl později k dispozici rozmanité modely obřaček renomovaných výrobců, jen zvolená délka klesla na 195 cm. Období 1972 až 76, kdy byly okolo 170 cm dlouhé, tzv. kompaktní lyže, přijímány jako nejvhodnější (nejpohodlnější) pro trenérskou praxi, lze považovat v daných souvislostech za málo významnou epizodu.

Od poloviny 90. let, kdy už jsem se lyžování věnoval jen jako dominantní pohybové aktivitě a osobní zálibě, jsem v praxi preferoval a občas v médiích doporučoval revoluční novinku – carvingové lyže. V momentu, kdy se progresivní tendenci zkrácení a výraznému bočnímu vykrojení podřídily jako poslední i závodní lyže pro disciplínu slalom, stal jsem se jejich ortodoxním uživatelem a propagátorem. Takové lyže v komerční verzi a v délce okolo 160 cm z produkce různých firem téměř výhradně používám již 12 let.

Dvojí univerzálnost

Předesílám, že charakteristiky přisuzující slalomkám stereotypně funkci jakéhosi jednoúčelového náčiní, výzbroje vhodné výhradně pro sjíždění v krátkých řezaných obloucích, výzbroje se kterou si mohou „rozumět“ jen trénovaní sportsmani, považuji za nekvalifikované, zavádějící a matoucí. Na poněkud ležérně položenou otázku „Co tě na slalomce baví?“ pak odpovím trochu provokativně: „Její univerzálnost“. V tomto momentu považuji za důležité upřesnění pojmu „univerzálnost“, bez kterého by byla diskuze na dané téma povrchní, a proto zbytečná.

Univerzálnost č. 1

Za tu považuji použitelnost lyže pro jízdu v obloucích libovolného poloměru a zakřivení. Přisuzuji-li takovouto univerzálnost slalomkám, musím hned v úvodu připustit, že pro ně v režimu dlouhých, otevřených oblouků existují určité hranice. Zde se jedná především o rychlost jízdy, kterou limitují osobní dispozice uživatele a jejíž strop je někde kolem 80 km/hod. Druhým omezením jsou oblouky, jejichž zakřivení se blíží přímé lince, respektive přímému sjezdu po plochách skluznice. Za těmito hranicemi, zjednodušeně řečeno, není jízda na slalomových lyžích bezpečná, lyže jsou neklidné, nevedou. O univerzálnosti lyží v kategorii slalom, jež má zmíněné meze, se přesvědčuji coby jejich uživatel a pravidelný aktivní účastník testovacích srazů, organizovaných odbornými časopisy nebo dovozci. Za celou tuto více než desetiletou praxi jsem se setkal jen s několika málo modely slalomek, které byly plně funkční v režimu krátkých, zavřených oblouků, ale které se mně opakovaně nedařilo vést s jistotou po křivce dlouhého ani středního oblouku. U všech ostatních mě jízda v obloucích libovolného poloměru a zakřivení plně uspokojovala a splňovala očekávání. Co se týče fyzické náročnosti, moje praxe potvrzuje, že dlouhé a střední oblouky jeté na náležitě vykrojených a krátkých lyžích s botou fixovanou okolo 3 cm nad jejich horní plochou lze absolvovat na upravené pistě bez mimořádného úsilí. Speciální trénovanost ani mimořádná zdatnost není podmínkou pro to, aby uživateli přinášela slalomka náležité požitky a radost z lyžování. Až série krátkých, zavřených, opravdu „slalomových“ oblouků, zvláště na strmém svahu, jsou prověrkou kondice. Doporučení takových lyží každému přiměřeně technicky vybavenému lyžaři je zcela namístě.

Univerzálnost č. 2

O univerzálnosti č. 2 lze hovořit jako o způsobilosti slalomek jak pro jízdu v řezaných, tak smýkaných obloucích, včetně jejich modifikací. Volba mezi oběma technikami je jen na vůli a dovednosti každého jezdce. Univerzálnost v tomto smyslu jsem u komerčních modelů v kategorii SL postrádal jen v ojedinělých případech a je možné, že na obtížném „utržení“lyží z řezaného oblouku do smyku nebo naopak na neochotě smýkajících se lyží přejít do řezaného oblouku měla svůj podíl nevhodná úprava hran.

Po více než deseti letech masové produkce a provozu tzv. carvingových lyží je zřejmé, že mezi uživateli bude trvale převládat komunita průměrných lyžařů, kteří nebudou z různých důvodů holdovat jízdě v řezaných obloucích, nebudou „carvovat“. Vzhledem k široké, výše zmíněné zdeformované propagandě, je pro mnohé z nich zpráva o bezproblémové použitelnosti slalomek v režimu smýkaných oblouků překvapující a významná. Kromě snadné ovladatelnosti se tyto lyže vyznačují optimální drživostí (Kantengriff) i na ztvrdlém, zpravidla technickém sněhu. Možnost regulace odporu, jaký klade hrana lyže vedené smýkaným obloukem na tvrdé podložce, je prvořadou kvalitou charakterizující právě slalomku. Tuto kvalitu pak ocení nejen aktivní slalomáři, ale i většina z širokého společenství smýkajících lyžařů, pro které je navíc významná logická souvislost mezi spolehlivou drživostí lyží a vyšší bezpečností jízdy.

Slalomka v prašanu?

Pro úplnost snad nebude na škodu stručná zmínka o „univerzálnosti č. 3“. Mám na mysli použitelnost slalomek pro sjezdy v hlubokém prachovém sněhu. Opět z vlastní praxe mohu potvrdit, že i za takových podmínek může tato krátká a pod botou úzká lyže dobře „fungovat“. S doporučením i pro tento specifický účel už to však není tak jednoznačné. Problém je v tom, že technika jízdy důsledně úzkou stopou, kdy se musí obě lyže současně střídavě propadat pod určitým úhlem a vyjíždět na povrch ve stereotypním rytmu krátkých oblouků, je specifická a vyžaduje kondici spolu s pohybovou přizpůsobivostí. Naproti tomu je jízda v prašanu na širokých lyžích, jaké trh nabízí v bohatém výběru, podstatně jednodušší záležitostí. Při vhodné volbě takové lyže vykrajují libovolné oblouky na povrchu prachové „peřiny“ a jízda na nich není podmíněna mimořádnou technickou dovedností. Je-li možnost volby, měly by „prašanovky“ dostat přednost.

Na závěr je nutno přiznat, že jednou z významných příčin omezeného „výskytu“ lyží nesoucích označení SL mezi nesoutěživými lyžaři je jejich vysoká pořizovací cena. Podílejí se na ní především komponenty z vysoce kvalitních materiálů. Jejich využitím v konstrukci lyží je dosaženo požadovaných kvalit a fakt, že z nich nemusí profitovat jen ti nejvýkonnější, snad stojí za pozornost.

Autor je aktivní závodník, absolvent FTVS UK specializace lyžování, trenér reporezentace žen 1969 až 70, druhý trenér reprezentace mužů 1970 až 76, profesionální trenér I. tř. 1966 až 92. Skelet bot 305 mm, flexe 120.