Slovensko. Země tak kulturně blízká, že neexistuje bližší. Dítě stejných rodičů a blízkých historických vlivů. Místo, kde jsme doma, i když jsme formálně mimo území vlasti.

Slovensko vždy bylo místem, kam se z Česka utíkalo za dobrodružstvím. Všudypřítomné hory a ryzí a kouzelná příroda lákala všechny, kdo chtěli víc než jen české „kopečky“ s civilizací v zádech. A podobně lyžování – ta největší česká střediska byla ve stínu těch slovenských jen tréninková hřiště. V době, kdy Alpy zůstaly v kraji za ostnatým drátem, nebylo mnoho jiných velehorských alternativ. Ostatně tehdy byli Češi na Slovensku i formálně doma, takže vlastně ani nikoho nenapadlo počítat jejich návštěvy.

S máchnutím širočiny, která sňala hlavu totalitní době, se na Slovensko načas zapomnělo. Jak by také ne, když se otevřel k objevování doslova celý svět. Český lyžař se začal opájet alpskou lyžařskou kvalitou, jejíž nabídka je z pohledu jednoho jedincova života nekonečná. Slovensko tu bylo dál, ne snad v zapomnění, ale už rozhodně ne jako centrum zájmu české „outdoorové“ generace.

Navíc se zanedlouho vydalo vlastní cestou jako samostatný státní útvar, což vedle praktických komplikací zasáhlo i emocionální povědomí. Když řekneme, že patriotismus doby negativně zasáhl do vztahů mezi slovenskými hostiteli a českými turisty, bude to vytržené paušalizování, neopřené o validní data. Dá se ale skoro hmatatelně vytušit, že nacionální problém přistavěl nejednu cihlu neviditelné česko-slovenské bariéry. Stejně tak i doba raného kapitalismu a sebehledání poskytovatelů turistických služeb podněcovala českou turistickou opatrnost, přestože kurzovní rozdíl koruny působil na Čechy spíše motivačně.

Prozkoumání Alp bylo první podmínkou k tomu, aby se lyžaři začali ve svých myslích ke Slovensku vracet. Někde kolem přelomu tisíciletí nabíral slovenský turismus opět na otáčkách.

Než přišlo euro. To přineslo zásadní zdražení jak pro české, tak zejména pro polské turisty, čímž zasadilo slovenskému turistickému ruchu drtivou ránu…

Nicméně rána v pravý čas dokáže své. Regenerovala zatuchlou úctu k zákazníkovi, ať už pocházela odkudkoli. Zásadně proměnila poměr ceny a kvality turistických služeb ve prospěch návštěvníka. Po stabilizaci vztahů mezi slovenskou korunou a eurem (kurz koruny byl na přechodnou dobu fixován) se srovnaly i reálné cenové hladiny a dnešní Slovensko je pro Evropana jednou z cenově nejvýhodnějších destinací.

Slovensko má dnes jako nikdy dříve nakročeno k tomu stát se velmi silným turistickým trhem. Do značné míry to platí i pro turistiku lyžařskou.

Výše psané věty jsou často domněnky a spekulace, pospojované ze slov lidí z davu i oficiálních představitelů slovenských podnikatelů v turismu či jiných autorit. Fakt je ale takový, že lyžařská cesta po Slovensku je dnes z hlediska servisu o poznání příjemnější než kdy předtím. Vstřícní lidé, profesionální servis, překvapivě kvalitní kuchyně… A pochopitelně díky masivním investicím lyžařské možnosti určitě nejlepší v celé slovenské historii.

Více o lyžařské proměně Slovenska čtěte v elektronickém archivu SNOW 64 time!

Geografie

Krajinově je Slovensko malebné a okouzlující – zejména Nízké a samozřejmě Vysoké Tatry jako ohromný masiv zvedající se z ničeho a přitom přehlédnutelný jediným pohledem z dálky. Velehory samozřejmě ohromí ještě více, ale i ohromnosti se každý jednou nasytí.

Lyžařské terény

Slovenské hory jsou v průměru vyšší než české a místy opravdu připomínají velehory. Alpám se blíží jedno jediné lyžařské středisko – Chopok s 45 km sjezdovek, nepočítaje freeridové svahy. Chopok s náskokem vede i v investicích do infrastruktury. Jen před sezónou 2012/13 investoval v přepočtu miliardu korun, mimo jiné do spolehlivého propojení severní a jižní strany Chopku moderními větruodolnými kabinkovými lanovkami.
Všechna ostatní střediska jsou oproti němu nanejvýš poloviční. Často mají vyšší převýšení než u nás, ale menší než v Alpách.
A co jich tu je! Necháme-li stranou nejznámější slovenskou „pětku“, najdeme desítky lyžařských areálů s poměrně solidním převýšením, z nichž v některých se zastavil čas, jiná jsou překvapivě moderní, ale z podstaty poměrně domácká. A po většinu sezóny zeje mnoho z nich poloprázdnotou.
Jistě má vliv, že je domácích hostů je méně než u nás, kupní síla slovenských obyvatel je nižší a možná nejsou tak zapálenými lyžaři jako Češi.
Každopádně slovenská centra nejsou alternativou obřím velehorským resortům, ale přeci jen mají výrazně vyšší hory než my v Česku. Cenově jsou podle toho přiměřeně rozkročené. Přinejmenším pro východní polovinu Česka jsou tak pomyslným středem stupnice mezi doma a Alpami.

Více o lyžařských terénech čtete v článcích Lyžování ve Vysokých a Nízkých Tatrách a na Oravě!

Kultura a historie

Kulturní vjemy, které vás budou Slovenskem provázet, budou nejspíš poměrně silné – lidé jsou tu na jednu stranu přirozeně otevřenější, na druhou i o dost přímější než na západ odtud. Může se vám stát, že se na vás kdosi rozhartusí, stejně jako že vám na sedačce lanovky beze slova spolujezdec nabídne loka kořalky. Nejosobitějším slovenským folklórem na gastronomickém poli jsou koliby – restaurace ve starém duchu s masivními dřevěnými trámy, velmi dobrá kuchyně a tradiční pokrmy jako halušky, pirohy, kapustnica či klobásy. Bývají nejzdařilejší možností jak pojíst, i když zdaleka ne nejlevnější.

Více čtete v článku Slovensko – od koliby ke kolibě!

Co jinde nenajdete a kuriozity

Termální lyžování
Kombinace lyžování a termálních radovánek je velmi pádným důvodem, proč si vybrat na lyžařské mapě právě Slovensko. Největší lyžařské i termální atrakce se nejvíce soustředí do okolí Liptovského Mikuláše – nedaleko města sídlí dva největší slovenské termální akvaparky s velkou ubytovací kapacitou (Tatralandia, Bešeňová) a zároveň jsou v dojezdovém okolí nejvýznamnější lyžařská centra (Jasná, Ružomberok, Donovaly, Štrbské Pleso). Hlavně Nízké Tatry mají na svazích svazích četné pavučinky sjezdovek, byť jsou kromě Chopku poměrně rozptýlené. Vysoké Tatry navzdory slávě Štrbského plesa a mohutně investující Tatranské Lomnice přejí spíš alternativním formám zimního pobytu, které známe z filmu Anděl na horách, než sjezdovému lyžování. Turisty vozí po úpatí nejmenších velehor tatranská tramvaj, tradičním vyhlídkovým výletem je výjezd na Lomnický štít, pěší se mohou vydat po zimní vycházkové cestě ze Skalnatého plesa na Hrebienok a na Hrebienku se provozuje denní i večerní sáňkování na 2,5 km dlouhé dráze.
Kromě Liptova najdete termální park a lanovku se sjezdovkami i v Oravici na severní straně Roháčů, již nedaleko polského Zakopaného.
Výhody termálního parku za zády jsou nasnadě zejména s dětmi – není třeba řešit program do špatného počasí ani náhlou nechuť některého člena rodiny k lyžování.

Více čtete v článku Tři vodní megasvěty Slovenska!

Tatralandia, nebo Bešeňová?

Z obou nejznámějších termálních komplexů s ubytováním jsou poměrně dobře dostupné lyžařské areály na severní straně Nízkých Tater nebo Velké Fatry a částečně i Vysokých Tater, zejména Roháčů. Do Jasné nebo Ružomberku dojedete autem za půl hodiny. Při průzkumných geotermálních vrtech se jako nejsilnější ukázaly prameny právě v Bešeňové a v Tatralandii, kde později vznikly resorty na zelené louce.

V Bešeňové jsou venkovní teplé až horké termální bazény s masážními tryskami kolem dokola ověnčené ubytovacími budovami tří hotelů a restauracemi. Vyšši standard ubytování značí, že Bešeňová cílí spíše na konzervativnější klientelu, ale o zcela klidné lázně s meditačním rozměrem rozhodně nejde. Je to zábavní podnik, kde nechybí barevné svítící palmy a diskotékové efekty.
Podle toho, jaký balíček služeb si objednáte, tam vás pustí turnikety, které usměrňují pohyb návštěvníků po komplexu – stačí nosti náramek s čipem, který otevírá příslušné branky, převlékací skříňky i dveře hotelového pokoje.
Zdejší restaurace Babu láká na směs východoevropské a gruzínské kuchyně a hlavně na „sněz a vypij, kolik chceš“.
Bešeňovské bazény lákají především k slastnému nicnedělání v příjemně horké vodě. Děti mají malý bazének s tryskajícím hříbkem a klouzačkou, větším poslouží jeden vnitřní, poměrně lehký tobogán.
Nejhodnotnějším wellness územím a architektonicky i atmosférou nejzdařilejší částí termálních lázní je Vitálny svět („saunový svět“). Díky malému labyrintu chodeb s nižším stropem tvoří velmi útulný prostor plný drobných zákoutí. K uvolnění lákají i lehce erotické malby v odpočinkovém tepidáriu nebo věrná imitace kamenitého potoka u vstupu. Ambice Bešeňové působit luxusně potvrzuje i vyhřívaná lavice z 24karátového zlata.

Tatralandia, obrovský akvapark sycený termálními prameny, má výrazně stylizované vodní atrakce, což se k nepřeberné vodní zábavě docela pěkně hodí. Najdete tu tropický ostrov (dětský areál – palmy, opice, krokodýl, klouzačka vedoucí kmenem stromu) či tobogány vedoucí džunglí.
Pro děti od zhruba 2 let do dospělosti je akvapark skutečnou říší divů – počínaje „tropickým“ brouzdalištěm a extrémními tobogány, splavnými jen na člunu, konče.
Z koupacích bazénů jsou v zimě samozřejmě nejoblíbenější ty teplé termální s vodou o teplotě 38 °C. Ve venkovní termální části lze i sportovat – nabízí se vódní pólo a pro děti pak opičí dráha.
Jestliže v zimě je počet atrakcí dostatečný i pro mnohahodinovou návštěvu s dětmi, tak v létě je pak ještě násobně větší.
Ubytovací vesničku tvoří chatičkové osady (ve stylu rybářském, skautském či westernovém) – chatky jsou útulné, bohatě vytápěné, vybavené jednoduchou kuchyňkou, ložnicí a sociálním zařízením – optimálně dimenzované pro rodinku se dvěma dětmi.
V hlavní budově Tatralandie je i bowling, billiard nebo první slovenské 5D kino. Celý komplex leží v podhůří, na polích u Liptovského Mikuláše a zdáli připomíná mimozemské dílo – barevné, početné tobogány a věže se halí do páry stoupající z vyhřátých bazénů. Chatičková vesnice je vybavena i hřišti, kluzištěm a za dobrých sněhových podmínek i minilyžařským areálkem pro děti. Jde o účelově vystavěný resort, který dokáže zabavit celou rodinu v jakémkoliv ročním období i povětrnosti – v tomto mu asi nelze vytknout nic.