ísla ale trochu klamou. Převýšením bezmála 700 metrů, dvěma sedačkovými lanovkami a profilem hlavních sjezdů připomíná naše rokytnické Horní Domky. Ve skutečnosti jsou ale zdejší svahy mírnější, zato delší a mnohdy i širší. Mnohé značené tratě ovšem vedou na stejném svahu paralelně vedle sebe, a proto se udávaných 14 km tratí zdá více, než ve skutečnosti je. Na rozdíl od Lysé hory, kde se lyžuje po obou stranách páteřní lanovky, se pod Minčolem (1 396 m n. m.) lyžuje na tratích, které jsou zleva i zprava ohraničeny vleky nebo lanovkami. Sjezdovky jsou i přes vzájemné křížení a těsné sousedství poměrně pestré. Nejdelší trať č. 3 měří přes 4 km – horní i spodní úsek kopíruje ostatní tratě a jediná „samostatná“ pasáž vede po lesní, modře značené cestě kolem chaty Kubínska hoľa. Začátečníci si ji ale moc neužijí a pokročilí raději volí freeridový sjezd okolním lesem. Dvě hlavní černo-červeno-modré sjezdovky (č. 1, 2), které se liší pouze ve svých horních pasážích, mají délku téměř 3 km (2 950 a 2 700 m) a jsou zasněžované. Spodní část areálu, totožná pro tratě č. 1, 2 i 3, je jednou obrovskou a velmi širokou sjezdařskou plochou (až 200 metrů). Pokud je na hřebenech nevlídné počasí, můžete si dobře zalyžovat právě jen v nejnižším patře. Jeho trojnásobné započtení do celkové délky je jistě dobrý marketingový tah a podobné je to i přímo pod vrcholem Minčolu, kde se jižní svah rozprostírá do šíře přes 300 metrů. Je zde i freeridová zóna, většina freeriderů nicméně volí trasu lesem okolo lyžařských vleků nebo již zmíněnými pasážemi kolem „trojky“.

Ve spodním patře areálu je snowpark a dětský park. Kromě dvou sedaček je tu ještě 8 vleků s celkovou kapacitou 9 000 os/hod. Parkoviště s kapacitou 1 500(!) aut je zdarma.

Příjezd z nedalekého Dolného Kubína může být při silné sněhové nadílce bez pohonu čtyř kol trochu problém. Lyžařská škola, servis, půjčovna a kvalitní gastro služby jsou na více místech a také veškeré základní zázemí je bez chyby.

Černě značené úseky jsou na Kubínské holi celkem čtyři – všechny jsou si ale více méně podobné. Výjimkou je neupravované esíčko v lesním úseku na trati č. 4, které leží trochu v ústraní. Většina lyžařů sjíždí po tratích nejblíže k vlekům. Měřená trať Pretekárska Super G (trať č. 1) vede od konečné lyžařských vleků na Minčolu. Odsud je počáteční sklon sice minimální (trať značena červeně), ale o to lépe můžete obdivovat krásná výhled na Západné a Nízke Tatry a Veľkou Fatru. Jakmile se přiblížíte k horní stanici lanovky, odbočíte vpravo, kde hned za zlomovou hranou následuje nejprudší část celého sjezdu1 – podle sklonoměru i údajů GPS má maximální sklon více než 60 %. Poté klesá velmi mírně okolo kratšího vleku na Minčol a následně prudším esíčkem kolem spodní stanice lanovky a vleků, vedoucích na Minčol. Toto místo nabízí daleký výhled i na celý dojezd měřené tratě a je pomyslným předělem mezi prvním a druhým výškovým patrem skiparku. Sjezd pokračuje krátkou, ale velmi ostrou pasáží2. (max. 63,6 %) a přes několik přehledných terénních vln už v mírném sklonu dosáhne nástupní stanice sedačkové lanovky. Celá trať má na délku úctyhodných 2 900 metrů a 670 metrů na výšku. Průměrný sklon sice neohromí, ale délkou a členitostí si srdce sportovně založeného sjezdaře získá.