A pokud máte rovnou chuť podrobit se odborné analýze, sérii svých fotografií k analýze nebo video můžete i s vaším komentářem vložit do modulu Lyžařské analýzy na http://snow.cz/…rske-analyzy. Tam také najdete další odborné analýzy členů lektorského sboru APUL.
Druhou letošní obětí nenechavých očí lektorů Apul se stal Pavel. Kdybych prozradil jeho příjmení, byli by čtenáři z oboru hned „in“ a věděli by, že Pavel toho má v kariéře učitele lyžování za sebou opravdu dost. A lyžování ho stále baví a navíc mu pořád jde. Posuďte sami a podívejte se, jak na jeho lyžování nahlíží o generaci mladší instruktoři.
Komentáře Tomáše Micala, Jiřího Matějů a Davida Špundy najdete v
aktuálním SNOW 77.
Sérii fotografií Honzovy jízdy najdete v galerii pod
článkem!
Jiří
Nohejl
První dojem:
Z fotografií jsou na první pohled patrné zkušenosti a velký počet kilometrů na počítadle pomyslného lyžařského tachometru. Můžeme si proto všimnout nejen pěkného a vyváženého postoje, ale i dobrého vedení lyží a rozsahu pohybů (obr. 1). Pokud bychom se zaměřili na detaily, můžeme i zde najít pár maličkostí, které by šly vylepšit.
Analýza:
Klíčovým prvkem, na který je potřeba se nejdříve zaměřit, je přechod mezi oblouky, který dále způsobuje ne úplně ideální postavení ve fázi vedení oblouku. Lyžař je během zahájení nového oblouku pasivní v předozadní rovině (obr. 3 a 4), což má za následek, že jej lyže mírně předjíždějí. Tato chyba následně vede k příliš brzkému pohybu boků laterálně do středu oblouku (obr. 5).
Doporučená cvičení:
Doporučil bych využít cvičení na zlepšení vzájemného postavení
oporné báze (lyží) a těžiště. V přechodu mezi oblouky je důležité
zažívat pocit zrychlení celé soustavy lyžař-lyže, na rozdíl od pocitu
zrychlování lyží před lyžaře. Z vyváženého předozadního postavení
může poté lyžař lépe pracovat s rovnováhou v laterálním směru.
David
Pražák
První dojem:
Pěkná, vyrovnaná sportovní jízda, lyže vedeny po celou dobu po hranách.
Analýza:
Z obrázků je vidět, že lyžař je velmi zkušený jezdec. Využívá moderních vykrojených lyží a i přes ztížené sněhové podmínky jede velmi slušnou a důraznou jízdu. Ovšem na jízdě je také vidět, že lyžař je stále ovlivněn „starou školou“. Typické koleno za koleno vede k nadměrnému předsunutí vyšší lyže a to způsobuje přílišnou antirotaci pánve a posun těžiště těla směrem dozadu, do záklonu (nejvíce patrné na obr. 6). Lyžař se to snaží kompenzovat velkým nahrbením trupu a nedostatečný tlak do špičky lyže zase rychlým, impulzivním ohnutím vnější nohy v kotníku a koleni a tlakem do jazyku boty. Tak jak se jezdilo před dvaceti lety. Získá sice dostatek energie na přehranění lyží, avšak ho to také na konci oblouku „kopne“, což se projeví na plynulosti jízdy a postoji lyžaře, kdy se nahrbení na konci oblouku ještě více zvýrazní a lyžaře tzv. sklapne.
Doporučení:
Jako první by se lyžař měl začít soustředit více na vnitřní nohu.
Ideální cvičení je zkoušet nohu zasouvat pod sebe podobně jako u telemarku
(popř. telemark rovnou vyzkoušet, je to výborné na zlepšení koordinace pro
jakéhokoliv lyžaře), ale pouze jen tak, aby vnitřní lyže byla stále
mírně před vnější! Dále by měl začít více pracovat chodidly. Oblouk
začít už nakloněním kotníků směrem dovnitř oblouku, namísto
násilného pokrčování a vklánění kolene. Povede to k plynulejší a
citlivější jízdě. Doporučuji zkusit řezané oblouky s rozepnutými
lyžařskými botami na modré sjezdovce.
Štěpán
Koudela
První dojem:
Dobrá sportovní jízda v poměrně těžkém terénu. Správně zvolená užší stopa a vzhledem k těžkému terénu i dobrý rozsah pohybů. Výrazněji předkloněný trup prozrazuje nepatrný záklon.
Analýza:
Lyžař působí velmi kompaktně a stabilně, což je při těchto podmínkách velmi důležité. Nepatrný záklon i mírná neparalelita dolních končetin je do velké míry způsobena měkkým a boulovatým terénem. I přesto je potřeba při přechodu z jednoho oblouku do druhého a při s tím spojeném přenosu těla přes lyže, vykonat pánví pohyb dopředu a dovnitř oblouku. V měkkém térénu je také potřeba citlivě pracovat s předozadní rovnováhou a rozložením váhy na lyže.
Doporučení:
Pro správné centrální postavení na lyžích, je důležité cítit při
jízdě rovnoměrné rozložení váhy na celá chodidla.(nestát jen na
špičkách nebo na patách). Pokud toho chci dosáhnout, musím pohnout při
zahájení oblouku i pánví. Z "klasických cvičení" může pomoci vložení
obou holí pod zadek a při zahájení oblouku se jimi "táhnout" dopředu.
Jitka
Fucimanová
První dojem:
Pěkná sportovní jízda po hranách se sníženým těžištěm.
Analýza:
Lyžař vede lyže po hranách. Vnitřní noha je zatížena více než vnější. Pánev a ramena jsou v mírné antirotaci. Těžiště těla je v nepatrném záklonu, způsobené pravděpodobně přehnaným nahrbením horní poloviny těla. Vidíme krátký a intenzivní záběr dolních končetin (obr.60) V průběhu oblouku se vnitřní noha předsouvá zbytečně moc dopředu a vnější koleno se tlačí za vnitřní (obr.6-8).
Doporučení:
Zaměřit se na aktivní zatahování vnitřní nohy v průběhu jízdy.
Kolena se snažíme udržet vedle sebe a ve stejné vzdálenosti jako naše
lyže. Tím by se lyžaři měla částečně i srovnat pozice pánve do
souhlasné roviny. Jako pomůcku můžeme použít ruce mezi kolena. Jako
další krok by bylo dobré zaměřit se na plynulé zatěžování a
uvolňování tlaku na lyže v průběhu celého oblouku. Můžeme použít
dechové cvičení: „výdech dva tři - zatěžuji, nádech dva tři –
uvolňuji, nebo si zkusit prostě jen počítat.
Tomáš
Horáček
První dojem:
Na dané podmínky pěkná jízda ve stabilním postavení a dobrým paralelním vedení lyží.
Analýza:
Lyžař v obloucích nedostatečně vytváří tlak na vnější lyži. Slabá angulace horní poloviny těla vede v přemíru zatížení vnitřní lyže a odjíždění vnější, nedostatečně zatížené, lyže do strany. Přehranění je dobré, před spádnicí, vršek těla dobře anticipuje do nového oblouku. Při zatížení však u lyžaře dochází k výraznější antirotaci než kopec vyžaduje a tím rozhození dobře budovaného postavení.
Doporučení:
Doporučuji cvičit postoj pro jízdu v oblouku, angulaci horní poloviny
těla. Vnější ruka na koleno, obě ruce na kolena, hole před tělem
rovnoběžně se sklonem svahu jako cvičení mohou pomoci. Ve fázi po
přehranění pak protlačení budoucí vnitřní lyže dozadu a od začátku se
snažit vytvářet tlak na budoucí vnější lyži. Vědomé zatažení lyže,
krčení prstů u nohou vnitřní lyže, ruce na kolenou a pomoc s tlakem na
vnitřní lyži opět pomůžou.
Zbyněk
Pavelčík
První dojem:
Lyžař si svou rychlou jízdu bezpochyby užívá, je zde patrná jistota a rutina. Na první pohled jízda člověka, který už toho má hodně nalyžováno a na sjezdovkách jistě pamatuje několik revolucí, co se materiálu i techniky lyžování týče. Z fotek soudím, že jde o oblouk o spíše kratším poloměru. Mám ale pocit, že poloměr oblouku doleva je větší než u oblouku pravého. U ideální jízdy by měly být oba poloměry stejné, samozřejmě s ohledem na terén, bezpečnost a překážky na svahu.
Analýza:
Lyžaři se během jízdy také mění šířka stopy (obr. 1 a 7), dochází zde k takzvanému „odšlapování“ ve fázi přechodu mezi ukončením a zahájením nového oblouku. Jezdec má v tento moment tendenci tlačit kolena k sobě – což je ještě pozůstatek z dob minulých. To vede k nestejně zahraněným lyžím, vnější lyže je zahraněna a vnitřní je téměř na ploše (obr. 2 a 7). Doporučil bych zahájit oblouk výrazným pohybem těla vpřed ve směru budoucí jízdy s využitím opory o obě stejně zahraněné lyže, raději než odrazem akorát z vnější lyže a pohybem těla nahoru. Pohlídat si šířku stopy – lyže držíme na šířku pánve, obě lyže přehraňujeme ve stejný moment, holenní kosti jsou po celou dobu jízdy rovnoběžné.
Doporučená cvičení:
- jízda s oběma holemi za koleny, hole držet oběma rukama mezi koleny
(rozšíření stopy, pořád stejné vedení lyží)
- procítit rozdíl při jízdě v hodně široké a naopak úzké stopě
- ve středních obloucích tlačit vnější rukou vnitřní koleno ke
svahu
