Milý Jáchyme, nevím, jestli víš, že je ta tvoje otázka tak trochu provokace, protože zdravý rozum neumí takovou věc pořádně obhájit. Podle těch tří písmen s vykřičníkem si nejsem jistá tvou seriózností. Snad tě trochu potěší, že rozhodně nejsi první, koho taková nepřízeň osudu rozčiluje nebo možná rozesmutňuje. Máš totiž pravdu, až na to že ty skokánky nejsou zavřený vždycky, ale spíš „většinou“.

Pán, který se touto otázkou zabýval přibližně před sto lety, se jmenoval Vilfredo Pareto. Zjistil, že věci jsou na světě rozděleny v poměru osmdesát procent ku dvaceti procentům. Těch osmdesát je vždy spojeno s nějakou újmou, ústrky osudu nebo nepříjemnostmi a těch dvacet procent představuje zisk, požitek, výhody…. Taky nechtěl věřit tomu, že by něco takového mohla být pravda, ale nějak se mu to pak podařilo podložit statistickými výpočty a tak tomu sám nakonec uvěřil.

Nejsmutnější na celé věci je, že se této situaci říká Paretovo pravidlo. Když je něco pravidlo, tak to prostě platí a nedá se s tím nic moc dělat. Každé pravidlo má samozřejmě výjimky, ale podle Paretova pravidla jich zase asi nebude víc než dvacet procent.

Jak to souvisí s těmi otevřenými a zavřenými skokánky? Platí třeba například následující tvrzení: „80 % radovánek ve snowparku je výsledkem 20 % návštěv.“ V praxi to vypadá například tak, že jdeš desetkrát do snowparku a jenom dvakrát se tam dostaneš. Při těch dvou návštěvách ve snowparku naskáčeš dvacet procent radostných skoků osmdesát procent jsou pády a kiksy.

No jestli ti to připadá složité, tak na tom není nic divného, Vilfredo Federico Damaso Pareto se tím zabýval dost velkou část svého života. Dožil se sedmdesáti pěti let.

Takže odpověď na otázku, proč jsou vždycky zavřený ty nejlepší skokánky může být různá. Buď se ti to zdá, protože si pamatuješ jen těch osmdesát procent ústrků osudu, proti dvaceti procentům radovánek. Nebo je možné, že nemáš dostatečně velký „soubor dat“, protože ta čísla (osmdesát a dvacet) jsou statistické veličiny, které vznikly zkoumáním velmi velkého počtu stejných věcí a počet tvých návštěv ve snowparku je pro přesnější výsledky nízký.

Takže, milý Jáchyme, neklesej na duchu, na trénink nervů je snowpark docela dobré místo. Čím dříve se se statistikou smíříš bez klení (třeba jen ve zkratkách a anglicky!), tím dříve dospěješ. Je otázka, jestli si něco takového přeješ, protože osmdesát procent srandy zažije člověk v prvních dvaceti procentech života.

Máte dotaz, na který jste ještě nikdy nedostali odpověď? Pošlete jej na skipsycho@snow.cz anebo ho přidejte jako komentář k článku!