Vážený člověče,
Odpovím vám, i když jste v tom rozhořčení zapomněl třebas jen na náznak podpisu. Přiznám se, že tato otázka mne trápí také. Možná by se dokonce naše situace dala nazvat český lyžařský paradox po vzoru francouzského paradoxu. Ten znamená, že Francouzi se bez skrupulí cpou špekem a smetanovými sýry a zapíjejí to vínem a přesto mají nejnižší výskyt kardiovaskulárních onemocnění v rámci světa, kde se to dá sledovat.

Kdyby to bylo co platné, mohli bychom svalit vinu na praotce Čecha, který se zastavil na hoře Říp. Tato bezvýznamná hromada je pravděpodobně nejsměšnější sopkou na celičkém světě. Ano, Říp je nějaký dávno vyhaslý sopečný komín vyčuhující z hromady kamení. Kdyby se Čech alespoň obtěžoval vylézt na Milešovku, která přečnívá to Středohoří a je to důstojná a osobitá hora, tak by viděl, že kousek dál je to o dost lepší. Čedičová hrouda jménem Říp trčící uprostřed roviny, která je obkroužena horami nevalné kvality, je odrazem a symbolem našeho národního charakteru.

Jednoduchá odpověď na otázku, proč jsou u nás tak blbé hory je následující: jsou prostě staré. Když to vezmeme od Šumavy, zjistíme, že v některých odborných geologických pojednáních se udává, že je to nejstarší pohoří v Evropě. Takže co byste od toho ještě chtěl. Ty všechny kopce jsou na Šumavě tak ošoupané erozí trvající několik miliard a mnoho milionů let, že je stěží ještě můžeme nazývat horami. O mnoho lepší to není ani na dalších hranicích Česka tedy v Krušných horách nebo v Krkonoších a Jizerkách – ty posledně jmenované geologové často házejí do jednoho pytle. Českomoravská vrchovina už na označení „hory“ rezignovala totálně. Jsou to všechno pohoří, která vznikala už v prahorách a jsou tvořená většinou vyvřelými horninami, což je podklad, který není pro život zdaleka tak zábavný jako vápenec stvořený ze vzpomínek na životy mořských zvířátek.

Pohoří, která lemují Česko, mohou uspokojit milovníky běžeckého lyžování, protože hřebenové partie jsou na některých místech malebné. Leckde jsou totiž rašeliniště, která právě na těch vyvřelinách dobře prospívají. Jejich rozlohy jsou ovšem zase naprosto nicotné proti tomu, co mají na Britských ostrovech nebo na severu Evropy. A koneckonců i na severu Asie, v ruské tajze.

Musíte se, člověče, s naším geomorfologickým osudem co nejrychleji smířit. Je jasné, že během jednoho lidského života se to rozhodně nevylepší. Eroze, k níž na horách bude docházet, je lidským věkem neměřitelná a zásahy, které nadělá lidská ruka, to nevylepší.

Když budete chtít vidět nějaké mladší a čipernější hory, zajeďte si třeba do Švýcarska, kde jsou pohoří často vápencová a každou chvíli tam mají nějaké skalní řícení. Leckterá čerstvá suťová pole uvidíte z jejich úžasných panoramatických vlaků, ani nebudete muset vystoupit ven.



Máte dotaz, na který jste ještě nikdy nedostali odpověď? Pošlete jej na skipsycho@snow.cz anebo ho přidejte jako komentář k článku!