Cortina d´Ampezzo doslova zmizela pod bílými peřinami – slavné letovisko je kvůli sněhovým hradbám k nepoznání. Od pátku jsou všechny lanovky a vleky mimo provoz, svahy ohrožuje lavinová „pětka“ (nejvyšší stupeň nebezpečí), nejezdí veřejná doprava a všechny příjezdové cesty vedoucí přes průsmyky (od západu Falzarego, ze severu Cimabanche a z východu Tre Croci) jsou uzavřené, jedinou průjezdnou tepnou zůstává silnice na jih do Belluna.
Je to sněhová pohádka, o které sní asi všechny děti a nejméně polovina dospělých. Atmosféra zůstává italsky sladká a lehká – co funguje, funguje, co nefunguje, bude třeba zítra. Někdo celé dopoledne odhazuje sníh z auta, jiní se procházejí po městě.
Sníh se odklízí nepřetržitě ve dne v noci a vyfrézované jsou tak od rána nejen silnice, ale i pěší zóna nebo vchody do hotelů, obchodů a restaurací – tolik zimní techniky pohromadě od bagrů až po náklaďáky a frézy se jen tak nevidí. Kdo nemá motorového pomocníka, pracuje ručně – v případě Cortiny v podobě elegantní lopaty alespoň s metalízou. Nebýt nejvyššího lavinového nebezpečí, jistě by byly brzy průjezdné i horské průsmyky.
Nejvíce sněhu spadlo ve východní polovině Dolomit – od Civetty a San Martina di Castrozza přes Arabbu až po Cortinu d´Ampezzo a údolí Hochpustertal (nejvíce sněhu hlásí San Martino, a to až 420 cm). Není překvapením, že tolik sněhu „nikdo nepamatuje“ – jen kroniky. Ve válečném roce 1916 prý v Dolomitech v sedle Fedaia pod Marmoladou leželo už v půli prosince neuvěřitelných 12 m sněhu. Koneckonců, ani teď ještě není sněhově vydařené zimě konec...
