Ve středověku byla tato oblast místem obchodu s dobytkem a důležitou dopravní stezkou. Avšak po otevření gotthardské železnice v roce 1882 se Savognin dostal do pozadí. Opětovný výstup na výsluní iniciovali přijíždějící zahraniční turisté až v šedesátých letech minulého století poté, co se začaly budovat hotely, prázdninové apartmány a první lanovky. A jak vypadá areál dnes?

Malý, ale dostačující

Nad Savogninem se tyčí dva vrcholy, z nichž se dolů spouští nějakých 80 km upravovaných tratí. Na první z nich, Piz Martegnas (2 670 m), vystoupáte přímo ze Savogninu třemi navazujícími lanovkami – novinkou je desetimístná kabinka, která dnes operuje nad nejfrekventova­nějším úsekem Mezi Tigignas a Somtgang. Nahoře pak nedočkavě čeká zdejší perla: 11 km dlouhá sjezdovka přes Laritg a Tigignas zpět do údolí.



Můžete se i přesunout po spojovací cestě na vedlejší svah pod Piz Cartas (2 713 m) – do klidného ráje carvingového lyžování, kde jsou k dispozici extrémně široké a přehledné sjezdovky s dostatkem místa. Dlouho se mluví o tom, že tamní vleky nahradí lanovky, zatím je ale tento kout s pěkným výhledem jednou z posledních bašt vyznavačů kotev a pom. Z vrcholu se nabízí další dvě dlouhé, opět jedenáctikilo­metrové pisty vedoucí zpět do Savogninu. Jedna přes Crap Farreras a Parnoz, druhá přes Somtgant. Krom toho tu zejména blízko lanovek a vleků naleznete další kilometry kratších svižnějších tratí, z nichž však pouze dvě jsou označeny černě.

Více informací o lyžování a aktuálních podmínkách v Savogninu najdete v atlasu středisek SNOW.cz!


Mimo sjezdové tratě…

…počítá středisko i s freeridery, běžkaři a nelyžujícími návštěvníky. Milovníci jízdy v prašanu ocení svah hned pod Piz Martegnas až k mezistanici Somtgant (2 112 m). Pokud dáváte přednost nedotčené přírodě daleko od civilizace, vydejte se z nedaleké mekky lyžařských túr, vesničky Bivio, do přilehlých hor směrem k Julierpassu. Průvodcem vám může být známý místní horský vůdce Geni Ballat nebo mapa Skitourenkarte Bivio 1:50 000. Na běžkaře čeká 32 km strojově upravených stop a pro vyznavače sněžnic je připraveno 45 km značených turistických cest. Středisko protíná několik sáňkařských drah v celkové délce 34 km, přičemž nejdelší „panoramatická“ má 9 km. Zajímavostí je také bus SnowLiner – rolba převážející pěší turisty mezi stanicemi Tigignas a Radons, který leží ve vzdálenější části areálu.

Máte-li nízkou hladinu adrenalinu v krvi a chcete okořenit jízdu dolů z kopce, neměli byste přehlédnout možnost zapůjčení netradičního vybavení z NTC centra. Profesionálové vám ukáží, jak správně osedlat lišku (skifox), zvládnout airboard nebo vyzkoušet jízdu se speciálním kolem na sněhu (snowcycle).


Při procházce vesničkou nepřehlédněte její kulturní a architektonické zajímavosti: regionální muzeum historie a kultury (Museum Regiunal), tři barokní katolické kostely, středověký most přes řeku Julia a přirozeně tradiční alpské chalupy. Pokud budete mít čerstvého vzduchu za celý den dost, zavezte se poštovním autobusem do 15 km vzdálených lázní Alvaneu, kde vám sirný pramen protáhne dutiny a stálá teplota 34 °C prohřeje vaše unavené klouby.

Savognin je tichá voda graubündenských lyžařských středisek. Zapomenutý kraj otevírající svou náruč, aby přivítal rodiny s dětmi nebo zklidnil mysl přepracovaného workholika. Pobyt zde splní očekávání každého, kdo nehledá rušné středisko se stovkami sjezdovek, ale poklidné strávení zimních prázdnin s rozumným rozpočtem.


Unikátní apres-ski: Skateline Albula

Bruslení se obvykle koncentruje na lyžařských stadionech, a ztrácí tak sex-appeal, kterým disponují sporty v přírodě. Ne však vždy a všude. V údolí vedle říčky Albula nedaleko Savogninu se podařilo přenést bruslení do přírody. Někdejší cesta po jejím levém břehu se vyznačovala tím, že byla celou zimu ve stínu – a tak vznikl nápad, který nastartoval projekt Skateline Albula.

Skateline Albula je uměle tvořená a udržovaná bruslařská stezka začínající v bodě A – Alvaneu a končící v bodě B – Surava. Ledový koberec se táhne po proudu řeky – tedy z kopce – v délce téměř tři kilometry, trať je pravidelně upravovaná a na to, že je v přírodě, je velice komfortní. Jen občas člověk předrncá přes nějakou zaledněnou nerovnost. Její začátek je skloněný jen nepatrně, až poté, co se rozbruslíte, čeká maličko dobrodružnější sjezd – pro ty, kdo ovládají základy bruslení, to ale nebude problém.

Základna celého podniku je v Suravě, kde se dá parkovat a kde je půjčovna bruslí a veškerého vybavení a skromný bufet, ve kterém obvykle najdete personál. Vhodné je vypůjčit si vedle bruslí a přilby i chrániče, padat na led je něco jiného než do sněhu… Pak si v přezouvárně nazujete brusle a přeťapete do malého autobusu vybaveného pro převoz bruslařů (autobus s gumovými pláty na podlaze). Ten vás vysadí o tři kilometry výše přímo na startu ledové cesty. Za nějakých deset minut až půl hodiny jste nazpět a můžete celou parádu podle chuti opakovat.

Tento unikátní projekt, který žije a padá s průběhem každé zimy a s obětavostí personálu, stojí za návštěvu, už jen proto, že nikde jinde podobný nenajdete.


Článek vyšel v časopise SNOW (aktualizováno).