1. Zpoždění za vítězem se oceňuje body jakoby „trestnými“ (jsou vlastně jinak vyjádřené zpoždění, takže čím větší zpoždění, tím více bodů), vítěz tedy má „čisté konto“ - 0 bodů.

2. Současně se oceňuje kvalita závodu podle bodové hodnoty startujících a dojetých borců. Výsledkem je u každého závodu ad hoc vypočítaná tzv. přirážka, což je zase „trest“ (anglicky opravdu „penalty“) za borce méně kvalitní = s vyššími body.

3. Takže logicky: čím lepší borec, tím víc mi ujede a já budu mít víc „trestných“ bodů za zpoždění (viz 1.) A naopak, čím horší borec, tím mi ujede méně.

4. Čím lepší závodníci startují (a dojedou), tím menší přirážka-penalty „za nekvalitu“. Takže ve WC je vypočtená dokonce minusová, aplikovaná nulová. Naopak okrajový FIS závod mimo hlavní lyžařské země může mít přirážku třeba i 100 bodů. Každou sezonu vychází až 13 průběžně aktualizovaných listin bodů („žebříček“). Zapíše se mi tam průměr dvou nejlepších výsledků, když mám jen jeden, jsem opět penalizován za nezopakování výkonu.

Podle bodů jsou závodníci losováni tak, že čím horší body mají, tím vyšší losovací skupina.

Trať a startovní číslo

Na výkon a výsledek ale bude mít vliv i trať. Čím delší a/nebo obtížnější bude, tím víc mi nejlepší ujedou. A naopak. Takže na „svěťákovém“ betonu s převýšením 450 metrů a 50 brankami určitě nachytám větší ztrátu než třeba na Pradědu s převýšením jen 200 metrů a pouhými 24 brankami.

Krátký a lehký závod bude obvykle mou výhodou. Maximálně toho využila ve snaze o nominaci na ZOH Vanessa Vanakorn (Mae). Až se nabízí podezření, zda se „závod“ s 8 startujícími, vlastně čtyři závody ve dvou dnech, jimiž získala potřebné body, nekonal jen kvůli ní (a za její „sponzorské“ peníze)...

Dalším faktorem je počet startujících a startovní číslo. Když v kvalitním FIS závodu dostanu číslo 125, budu mít trať tak rozbitou, že místy půjde víc jen o projetí než o techniku, linii, rychlost. Kdežto třeba 20-30 startujících (natož legračních Vanessiných osm) je úplně jiné kafe.

Vidíme tedy, že vyjet si dobrý výsledek nezávisí jenom na vlastním výkonu. Šikovná volba závodu vždycky patřila k taktice.

V diskusi se začalo vášnivě rozebírat, jak „dobrý“ je 130bodový závodník.

Orientačně jsem uvedl, že v českém prostředí (národní žebříček) 130 bodů odpovídá přibližně 15. místu ve sjezdu (asi 1000. ve světě), 40. místu v SG (=2206. ve světě), 71. místu v GS (4094. ve světě) a asi 90. místu ve SL (asi 4000. mezinárodně. Dál budu uvažovat převážně GS, SL není příliš odlišný.

Jak je třeba na 130 FIS bodů jet?

Co je 130 FIS bodů?

Ve WC se výkon za (teoretických) 130 bodů vyskytne vzácně a jedině u posledního klasifikovaného závodníka po větší chybě. Znamená ztrátu okolo 20 s (pro zajímavost: 100 bodů = +17-18 s, 60 bodů = +10 s, podle analýzy WC 2012-2014). Takový výkon se sice klasifikuje, ale do WC neboduje.

Vzácnou možnost porovnat se s nejlepšími nabízí MS. Ještě počátkem minulé dekády se jezdil jednotný GS s až 130 startujícími. Nyní už část přihlášených musí absolvovat kvalifikaci do hlavního závodu a ti slabší v něm už nestartují. Závodník s žebříčkovými 130 body se tak s Ligetym a Hirscherem na 99,9 % nepotká, neboť se do hlavního závodu nekvalifikuje.

Ligety a Hirscher na náročné trati tvrdě napráskají i závodníkům, kteří by podle žebříčku od nich měli mít odstup menší. Proti nim si vylepšit bodové konto může jen hlouček nejlepších. Uvedu pár konkrétních příkladů.

Případová studie 1 – MS 2013

Kdo jsou borci, kteří od Ligetyho vyfasují přes 20 s = 130 bodů?
Tento těžký GS (403 m, 49 a 50 branek) vyhrál Ted za 2:29. 130 bodů bylo za ztrátu +21,66 s (50. místo). S č. 81 je bral 50bodový italský mladíček Valcareggi, startující za Řecko. Byl to jeho nejtěžší závod a nejhorší bodový výsledek v kariéře včetně začátků v 15 letech. Šanci obhájit svých 50 bodů neměl žádnou. Kde je tedy vzal? Samozřejmě na jiných závodech než s Ligetym. Na těch méně náročných. Následně si v létě 2013 v Chile vyjel 33 bodů a poskočil o 400 míst pod 40 bodů. Vyjel si je na 20bodového Argentince Ricou, který opět má svoje krásné body (byl by s nimi 4. v Česku!) ze šikovných závodů v jižní a severní Americe.

Takový je vliv závodu. Proti nejlepším výkonnost stačí jen na 130, proti slabším třeba i na 33 bodů...

V témže závodě MS 2013 byl 41. známý Argentinec, rovněž 20bodový Simari Birkner, se ztrátou skoro 14 s = 82 bodů. Je to borec na úrovni české špičky: na MR 2013 byl třetí, na Krýzla na prudkém Stohu (383 m, vítěz přes 2:13, přirážka asi 16 bodů) ztratil jen 1,4 s = 25 bodů. Také on má podstatně „lepší“ body, než jaké byl vůči Ligetymu schopen obhájit.

Do třetice. 100 bodů proti Ligetymu na MS 2013 získal se ztrátou skoro 17 vteřin 45. Australan Rishworth, závodník 28bodový. PO MS se mj. stavil na FIS závodech u nás. V Koutech (přirážka 9 bodů, Krýzl 3. a 4., Žampa 5.) byl rád za 26. a 18. místo a 45 a 32 bodů.
Z Česka pelášil Rishworth do Řecka, kde si obratem ruky vyjel (vyhrál) 24,27 b. Což jsou lepší body, než získal Krýzl na MS 2009 za velmi čestnou ztrátu 4 s (25,80 b.) na vítěze.

Případová studie 2 – Kouty 2013

Takže 50. z MS, jenž zaostal za Ligetym o 21,6 s, získal 130 b., stejně jako 90. z FIS Koutů se ztrátou 17 s za vítězným 20bodovým Rusem, který se může Tedovi nanejvýš klanět u cesty. (Nabízí se, že koutský závod mohl být dohodnut tak, aby nejlepší – Krýzl, Žampa – nevyhráli a moc neujeli ostatním, ale současně zajistili závodu kvalitu, v němž se tak účastníci mohli dostat k dobrým bodům. Není tajemstvím, že se to dělává. Ale třeba to tak dopadlo doopravdy.)

„Majitel 130 bodů sjetých na Hirschera bude přibližně stejně dobrej – špatnej, jako majitel stejných 130 bodů získaných na FIS závodech v Česku, protože se to srovná právě tou opravdu docela objektivní přirážkou,“ píše v diskusi Honza Verl.

Je mi líto, ale uvedené a mnohé další příklady dokazují, že to tak není.

Případová studie 3 – Praděd 2014

Aktuální příklad z konce ledna 2014. Obřák ENL FIS na Pradědu. 130 bodů = zpoždění cca 7 s za vítězem 1:18. Místo 403m/50 branek a 2:29 na brutálním ledě jen 200 m a 24 branek, časy necelých 40 s/kolo. Místo Ligetyho a Hirschera 38letý veterán Vacek. Kterých 130 bodů je dostupnějších a „levnějších“?

Volba „správného“ závodu dokáže zejména u méně dobrých závodníků mnohé. Ve srovnání s běžným nezávodníkem-„turistou“ musejí všichni umět neskonale víc. FIS body jsou výsledkem dlouhého vývoje a cizelování. Dokonale objektivní nejsou, jde s nimi do určité míry „čarovat“, ale nic lepšího nemáme.

K úrovni „exotů“ oživím v samostatném textu svůj starý článek z MS 2001, kde jsem se závodníky z chvostu speciálně zabýval.