Milá paní Jano,
při plánování dovolené a při pohledu na lyžařský plánek se dá poznat, kdo dává sjezdovkám jména, když se podíváte pořádně. Někdy můžete dodatečně zjistit třeba i proč. Jména sjezdovek jdou od jednoduchých slov přes vlastní jména celebrit až po odflánuté opakování téhož slova, a to vždy s vyšším číslem.

Tedy napřed ta jednoduchá slova, myslím tím zvířata, jako jsou svišti, kamzíci nebo různí ptáci, rostliny jako třeba borovice limby, hořce, primulky anebo různé terénní úkazy typu žleby, štíty, pastviny a podobně. Buď se ta místa takhle jmenovala od nepaměti jako třeba v našem hlavním městě Na prádle nebo Staroměstské náměstí nebo se lanovkářské společnosti rozhodly, že použijí tato slova úplně jinde, aby vznikly takové „vintage“ sjezdovky. (Vintage je něco, co je roztomile ošoupané a přitom je to fungl nové). Lyžaři se na takových místech cítí více „gemýtlych“ a to i ve frankofonních oblastech. Připadá jim, že splývají s místními tradicemi a provozují fair trade sport. Snowboardistům je to většinou jedno, protože to mastí raději do volných terénů.

S těmi celebritami je to různé. Většinou se jim připisují sjezdovky až po smrti. Jsou to pro ně takové pomníčky. Motivace k takovému pojmenovávání se liší podle toho, jak dlouho je ta celebrita po smrti. Někdy se stane, že celebrita ještě žije jako třeba ve francouzském středisku Les Menuires, kde jednu ze sjezdovek pojmenovali po džudistovi Davidovi Douilletovi. Ve stejném středisku má apartmán i paní Chiracová bývalá první dáma. Ta by třeba věděla, proč.

No a konečně ta „odfláknutá jména“ typu Hohalm 1, 2, 3 a Niederalm 1, 2, 3 česky Horní pastvina 1, 2, 3 a Dolní pastvina 1, 2, 3 svědčí o tom, že v takovém středisku si moc legrace neužijete. Taková jména dávají buď zarputilí inženýři, pro něž jsou čísla nejkrásnější kategorií vůbec, nebo zaostalci, kteří mají ambice, na něž nemají.

No, ale vy jste se ptala, kdo ta jména dává, že ano? Jistě je to kolektivní výtvor, který vzejde z nějaké schůze, vedené nějakým lokálním papalášem. Pak jistě záleží na tom, jestli se má sjezdovka jmenovat Svišť nebo mít jméno zasloužilého občana. V prvním případě se dá říci, že jméno asi nedává nikdo, protože to se rychle odhlasuje a jde se na pivko nebo na vínko. V druhém případě to může být dost složité, protože ve výboru třeba sedí někdo stejného jména a chce, aby se sjezdovka jmenovala třeba po jeho dědečkovi, který měl ve vsi první výrobnu lyžařských hůlek nebo něco podobného. Pak ostatní poznají, že ten člověk vlastně chce mít svoji sjezdovku a může vzniknout mela, protože se schůze protahuje a pivko je v nedohlednu.

No a totéž platí pro lanovky a vleky. Kdybyste se zeptala na ně, bylo by to jednodušší, protože přepravních zařízení je vždy méně než sjezdovek.