Mistrovství světa juniorů: co napověděla Jasná 2014

Připomenutí české stopy

Uspořádáním prvního sjezdařského MSJ pověřila FIS v roce 1982 organizátory ve francouzském středisku Auron. Za následujících 32 let figurovala ve výsledkových listinách juniorských mistrovství více než tisícovka jmen mladých, ambiciózních lyžařů. Hostila je střediska věhlasná, ale i lyžařská centra o věhlas teprve usilující, mimo jiné právě prostřednictvím uspořádání MSJ. Mezi ně patřila i Jasná, která přivítala 152 chlapců a dívek z 22 zemí – účastníků IV. MSJ v roce 1985.

V té době byla již více než 10 let každoročně jmenována vedením Úseku alpských disciplín Československého svazu lyžařů juniorská reprezentační družstva. Jejich členové absolvovali na náklady svazu společné letní kondiční srazy a předsezónní kempy na ledovcích pod vedením profesionálních trenérů. Některé z těchto akcí byly organizovány společně se seniorskými teamy. Na základě aktuální výkonnosti byli členové družstev nominováni pro start na MSJ.

Tak tomu bylo také v případě juniorských mistrovských soutěží uspořádaných v Jasné v roce 1985. Níže uvedená tabulka připomene jména českých reprezentantů, kteří se významně zapsali do historie vrcholných juniorských soutěží. Za pozornost stojí především čtyřletá série úspěchů Lucie Hrstkové na přelomu tisíciletí a oba tituly juniorských mistrů světa ve slalomu, vybojované Šárkou Záhrobskou a Filipem Trejbalem.

Úspěchy českých reprezentantů na MSJ

Aktuální situace

Současný zájem o start na vrcholné juniorské soutěži v alpských disciplínách dokumentovalo v Liptovském Mikuláši a na svazích Chopku 360 aktivních závodníků ze 48 zemí, a dalších 300 členů jejich oficiálního doprovodu. Například v superkombinaci, ve které nebývá v soutěžích seniorů příliš početné startovní pole, bylo v Jasné 125 přihlášených, v obřím slalomu odstartovalo dokonce 155 juniorů. Slouží ke cti pořadatelů, že organizaci tak početně obsazených závodů zvládli bez problémů. Uznání zaslouží i fakt, že všechny soutěže proběhly na tratích preparovaných tak důkladně, že ani po zmíněné enormní zátěži nenesly stopy vážnějšího opotřebení a dávaly šanci i soutěžícím s vysokými startovními čísly. Za nejmarkantnější příklad poslouží superkombinace juniorů, ve které italští závodníci s čísly 78 a 60 obsadili 5. a 10. místo.

Problém rychlostních disciplín

Oba sjezdové závody proběhly na standardní trase se startem v úbočí Chopku ve výšce 1 520 m a s cílem na Zahrádkách (1 028 m). 2 080 m dlouhá trať, nově upravená a rozšířená v dolní třetině, nekladla na závodníky mimořádné technické nároky, což dokumentuje neobvykle nízký počet startujících, kteří nedokončili závod, i malé časové odstupy. Za vítězným Norem Sejerstedem se „vešlo“ do jedné sekundy 18, do následující dokonce 23 sjezdařů! Dvacetiletý Nor dále potvrdil své kvality 2. místem v superkombinaci a 6. místem v SG. Z frekvence závodů, jež absolvoval v uplynulé sezóně v rychlostních disciplínách, je zřejmá jeho další orientace. Na sjezdové trati juniorek bylo o 3 branky více a Švýcarka Suterová na ní dominovala stejně jako na kratší trati SG. I u této členky národního A – kádru je zřejmé zaměření na rychlostní disciplíny.

Přes zmíněnou nenáročnost tratí se žádnému z českých reprezentantů nepodařilo umístit se lépe, než v šesté a sedmé desítce (chlapci), o mnoho úspěšnější nebyla ani děvčata, z nichž nejrychlejší Straková skončila 40. se ztrátou 4,51 s. Při formulaci závěrů z této neradostné bilance je třeba vzít v úvahu dvě zásadní skutečnosti. Naši závodníci byli konfrontováni, nejen v případě reprezentantů alpských zemí, s členy stabilních teamů ustavených národními lyžařskými svazy, a celoročně se připravujícími pod vedením profesionálních trenérů. Jen pro takto organizované kolektivy je možné realizovat nezbytný speciální trénink rychlostních disciplín, a jim je také věnována hlavní pozornost ze strany výrobců kvalitní výzbroje. Druhým, již méně diskutovaným faktem, je historická realita. Poslední oficiální závod ve sjezdu na území ČR byl uspořádán v roce 1992 v rámci posledního Mistrovství ČSSR ve Špindlerově Mlýně. Naši nejlepší junioři tak startují na MSJ v disciplíně, kterou domácí termínovka nezná již 22 let! Závod ve sjezdu u nás prostě neexistuje a příležitostí k tréninku je doma i v zahraničí minimum. Také druhá rychlostní disciplína přežívá v Čechách jen díky homologované a snadné trati ve Špindlerově Mlýně, na které je snaha každoročně uspořádat jeden superobří slalom v rámci MČR. Nabízí se proto otázka, zda za takovýchto okolností na MSJ v rychlostních disciplínách vůbec startovat, a v případě těžších a rychlejších tratí riskovat zdraví a prestiž.

Superkombinace jako příležitost

Jistým motivem pro exponenci v rychlostních disciplínách zůstává superkombinace, ve které se našim reprezentantům již tradičně daří. Za určitých okolností může celkový kombinační výsledek významně ovlivnit výkon ve slalomu. K jeho dosažení nemusí být individuální příprava v rámci rodinného teamu, která je v českém prostředí praktikována již druhé desetiletí, považována za handicap. Naopak řada odborníků takovouto formu práce s talenty preferuje, a to hlavně pro její vyšší efektivitu. Určitou roli zde hraje i fakt, že výkon ve slalomu není tak významně ovlivňován kvalitou lyží.

Na svazích Chopku však takovéto úvahy nepřinesly kýžený efekt. V závodu juniorů zvítězil člen rakouského seniorského B-družstva devatenáctiletý Schwarz a naši tři reprezentanti se se slalomovými ztrátami 3,8 až 4,8 s posunuli jen nevýrazně na celkové 44. až 52. místo. Mezi juniorkami dominovala rovněž členka rakouského „béčka“, nejvšestrannější z úspěšných účastnic MSJ, dvacetiletá Kappaurerová (1. SK, 4. SG, 5. SL, 4. OSL). Z našich stejně stará Straková se slalomovou ztrátou 6,1 s obsadila celkově 44. místo a nejmladší Volopichová (97) a Novakovská (96) se ocitly na samém konci výsledkové listiny.

Náročné slalomy

Při bližším seznámení se s nejúspěšnějšími závodníky, kteří se při slavnostním vyhlašování na náměstí v Liptovském Mikuláši ocitli na stupních vítězů, lze učinit závěr, že slalomáři obou pohlaví, ve srovnání se sjezdaři, dosahují rychleji sportovní dospělosti. Až na jedinou výjimku se již všichni ocitli mezi brankami závodů Světového poháru. V případě juniorů dominujících ve slalomu, se v Jasné dokonce představili borci, jimž patří mezi dospělými to nejvyšší uznání. Vítězného dvacetiletého Nora Kristoffersena není třeba představovat, ale i druhý Švýcar Aerni se již prosadil v pohárových slalomech jako 10. v Bormiu, navíc v prestižním závodu v Kitzbühelu se spolu s třetím Yulem probojovali na 5. a 7. místo. Pozornost zaslouží i výkony sedmnáctiletých Bulharů Zlatkova a Popova, kteří se s vysokými startovními čísly umístili jako první v ročníku 1997 na 18. a 25. místě. Na náročné trati s výškovým rozdílem téměř 200 m dokončilo závod 59 ze 144 startujících. Mezi nimi se to podařilo pouze jedinému z našich závodníků, osmnáctiletému Kučerovi, jenž dojel se startovním číslem 95 jako 37. se ztrátou 11,36 s. Také v obřím slalomu mistroval čerstvý norský olympijský medailista Kristoffersen, z nejmladších byli opět nejlepší oba Bulhaři, a těsně za nimi, na 48. místě, dokončil jediný z našich Paulus (94) se ztrátou 9,87 s.

Slalomářek se utkalo na strmé trati 109 a dokončilo 50. Pro Slovenskou lyžařskou asociaci bylo oprávněným povzbuzením vítězství domácí devatenáctileté Vlhové. Naopak zklamáním pro naši výpravu bylo nedokončené 2. kolo Pauláthové, když v prvním zajela 14. čas (+2,28 s). Vůbec nejhodnotnějšího výsledku z celé české výpravy dosáhla Capová díky 26. místu (+7,96 s), Rudolfová dojela 33. a Straková 40. V obřím slalomu ujely všem více než o vteřinu Italky Bassinová a Pichlerová. Ani tento závod se nevydařil Pauláthové, loučící se s kategorií. V prvém kole měla ztrátu 2 s., ale opět se jí nepodařilo dokončit 2. kolo, přestože jeho autorem byl její otec. Umístění našich tří zbývajících reprezentantek na 40. až 45. místě by nebylo tak bolestivé, kdyby je nedoprovázely časové ztráty 14 až 15 s za vítězkou.

Pokus o závěr

Výše uvedená, nepříliš povzbudivá fakta naznačují, že je namístě diskuze o další práci s juniorskou sjezdařskou reprezentací. Za dané situace, kdy se péče o sportovní talenty trvale ocitá mimo dosah státu, který je výší investic do sportu na jednom z posledních míst na světě, nepřichází v úvahu návrat k celoroční přípravě juniorských družstev hrazené ze svazových, nebo centrálních zdrojů. Otázkou je, zda v takovémto „stavu nouze“ musí být i nadále uplatňován jediný model, podle kterého je vše postaveno na individuální přípravě jednotlivců, na důvěře rodičů ve vlastní schopnosti a na jejich přesvědčení o talentu a dispozicích vlastních potomků.

Vážnost situace, zdokumentované ve výsledkových listinách MSJ v Jasné, poněkud odlehčí připomínka dlouhé a komplikované sportovní kariéry Ondřeje Banka, doslova excelujícího na ZOH v Soči. V současnosti nejúspěšnější český sjezdař startoval na přelomu století na MSJ třikrát, vždy ve všech čtyřech disciplínách, aniž by se „vešel“ alespoň do první třicítky. Jedinou výjimkou byl slalom na MSJ v Praloup, ve kterém dojel na 29. místě se ztrátou 8 s. za vítězným Italem Blardonem. Ondru od počátku zdobí vlastnost, pro kterou existuje drsný, ale trefný výraz – zabejčenost. Právě tato nepříliš trénovatelná dispozice dává i průměrným juniorům naději na dosažení skvělých výsledků v dospělosti. Nad takovými netřeba lámat hůl předem.