Proč to nejlepší? Tordrillo Mountain lodge je na Aljašce jediná svého
druhu - heli lodge zcela mimo civilizaci na úpatí Tordrillo mountains. A zdá
se, že momentálně tam jezdí všichni – Matchstick productions tam
natáčeli svůj nový film právě v době našeho pobytu. Travis Rice tam
míří se svým novým projektem v květnu a Red Bull Air Force nás střídali
přímo na baráku. Prostě je to velmi atraktivní destinace.
Už vlastní přílet na lodge v mnoha ohledech nasvědčuje tomu, že tady se
dělá freeriding a nikoli „jen“ lyžování v prašanu. Mají zde spoustu
freeridových časáků, dvd s poděkováním od tvůrců a dokonce už na
svých stránkách tvrdí, že se specializují na to, aby klientům splnili
jejich lyžařská přání.
Nicméně už jsem zažil hodně heli všude po světě a podobná tvrzení beru s rezervou. Samotné ježdění ukáže – jací jsou guidové, kudy nás protáhnou a jakou míru svobody dostaneme. Bezpečnost nezmiňuju, jelikož tu považuji za samozřejmost.
První dva dny jsme na standby a čekáme, až přestane sněžit. Jako
kratochvíle při čekání se zde dají vyzkoušet například zimní kola,
běžky, sauna, střelba na terč z brokovnice, nebo AK47 atd. Třetího dne
poprvé vylétáme do hor. Hlavní guide Greg Harms nám oznamuje, že obvykle
začínají v přilehlejších oblastech, ale vzhledem ke špatné
předpovědi pro zbytek týdne nás vezme rovnou do těch zajímavých oblastí
(naštěstí nakonec se předpověď nevyplnila a prolítali jsme skoro celý
předplacený balík).
Na jednom vrtulníku zde rotují obvykle 3 skupiny a při létání do
vzdálenějších míst se kvůli rychlejšímu společnému přesunu využívá
ještě letadlo. Na nás vyšlo toho dne právě letadlo. To je mimochodem taky
moc krásný zážitek. Nejedná se totiž o žádný ultralight, ale o Beaver.
Krásný starý stříbrný poctivý stroj s lyžinami, který uveze celou
jednu skupinu i s vybavením.
Letěli jsme nad širokými rozeklanými ledovci, dokud jsme nepřistáli
v půl metru prašanu na ledovci Pinot. Kolem se tyčily zasypané štíty hor,
na které nás začal vrtulník s novozélandským pilotem postupně
vysazovat.
Už první jízda byla bomba. Hluboký prašan, krásné svahy a hlavně
obrovská svoboda. Náš guide Brad vždycky nahoře vysvětlil kudy pojedeme,
na co si dát pozor a v případě rizika jen doporučil, abychom se drželi
buď vpravo nebo vlevo od jeho stop. Tím to haslo. Jeď si kudy chceš, jestli
sis to nakoukal. Dokonalé. Sám vyrazil jako první a obvykle udělal několik
ski cuts, aby případnou lavinu sám poslal dolů do údolí a zanechal nám
bezpečný svah. Postupně jsme se tedy posouvali v obtížnosti dál a dál. A
pilot nás vysazoval na čím dál ostřejších hranách, na nichž kolikrát
ani nemohl pořádně přistát, a tak třeba jen levitoval s jednou lyžinou
zabořenou, než jsme se s matrošem vylodili (tzv. towin).
Po třech návštěvách Aljašky jsem dokonce poprvé stál na několika těch
legendárních spines (vertikální sněhové hrany). Které jsou tu - na
rozdíl od zbytku světa - prašanové. Prostě v menším to, co vídáváme
ve videích.
Kdybych měl tenhle výlet shrnout a srovnat, tak musím říct, že to byly
ty nejlepší terény, na jakých jsem lyžoval. Prováděli nás po nich
profesionální guidi, kteří byli navíc výborní lyžaři a na svah koukali
freeriderovýma očima. Takže pokud někdo vyhledává široké prašanové
pláně, dokonalý servis a nechce o ničem přemýšlet, je pro něj ta pravá
volba Kanada. Ale pro ty, kteří potřebují trochu víc samostatnosti a
dobrodružství, je tady Aljaška, meta nejvyšší.
A ještě malá drobnost – mimo nejvyšší standard stravovaní a
ubytování, který se na luxusní dovolené dá očekávat, nás tady moc mile
překvapila nevyčerpatelná pípa s Plzeňským prazdrojem v ceně....
Díky Michale, Ríšo, Milane, Honzo a Jardo za super výlet.
Více informací a nabídka na rok 2015 na www.freeridecamps.cz
