Tinino nanebevstoupení aneb ne všechno jsou rekordy

Slabá konkurence

Obligátní chvalozpěvy ale nechme jiným a podívejme se na průběh dění. Troufám si přijít s tezí, že Tinině výkonu nahrál – samozřejmě vedle jejích zásluh – mimořádně příznivý průběh sezony spojený se slabostí konkurentek.

Při vší úctě k dámám byla jejich úroveň až na nezvykle málo výjimek nevalná. Neboť:

Slalom:

Marlies neměla už od února 2013 vrcholnou formu. Po třech závodech se zranila a vypadla ze hry. Dobře nejezdila ani Maria Höfl-Riesch (4x nedojela), nevyrovnané byly další včetně mladých Švédek a Kanaďanek. Rozkoukávající se Mikaela Shiffrin dostala Tinu opravdu pod tlak až v lednu. Tině pak pomohl domácí svah v Mariboru i dlouhá SL pauza v kalendáři po MS. Takže se bojovalo až do samého konce.

Obří slalom:

do sezony vlétla Tina jako raketa, vyhrávala, vybudovala bodový fundament i sebevědomí. Vedle ní dobře začala jen Zettel, ale nevydržela. Ostatní zahájily slabě v čele s loňskou dvojkou Lindsey – 2x nedojela, 21., 27., nakonec zraněná. Anna Fenninger měla po čtyřech závodech jen 95 bodů, kdežto Tina 400. Nevyhrávala jednička předchozích let Rebensburg, chyběla Brignone. Místy to skoro vypadalo, jako kdyby Tina měla jako jediná od začátku nové lyže najeté a ostatní se na nich teprve učily. Loni pátá, letos suverénně první.

Super-G:

Tina už brzy vedla, sice nijak drtivě, ale nikdo nebyl lepší. Konkurentky byly nedůsledné (Fenninger, Mancuso), celkem šest závodů mělo pět vítězek. Propadla se mistryně světa 2010 Görgl. Sjezd: jediná disciplína, v níž Tina začala slabě: 20., 10., 12. Lindsey ve „svém“ Lake Louise famózně zaútočila, jenže ani ona nebyla trvale bezchybná. Přes Vánoce jako kdyby ve Stöckli doladili či konečně trefili rychlé lyže a od ledna už Tina nebyla horší než čtvrtá. Vítězství si rozebírala pokaždé jiná závodnice, a tak se dostupné body rozmělnily. Takže nakonec Tina o pouhý bod disciplínu nevyhrála.

Takže:

1. Ve třech disciplínách vypadly pro zranění dosavadní světové jedničky (Lindsey, Marlies).
2. Kromě Tiny neměla žádná jakžtakž stabilní formu po celou sezonu. V jedinou opravdu tlačící konkurentku se až v polovině sezony vypracovala ve SL Mikaela Shiffrin. Na starou rutinérku hodně málo.

Sezona mohla těžko dopadnout jinak. Místo detailního sledování děje posloužím pár statistikami.

Čísla to říkají jasně

Rozdíly mezi vítězkou a druhou nebývají velké. Nijak vzácné nebývají těsné souboje až do posledních závodů. Naposledy předloni, kdy o vítězství Marie Riesch nad Lindsey Vonn rozhodly až neuskutečněné závody ve finále. Za posledních 10 let byl největší rozdíl 307 bodů, vesměs ale menší.

Body druhé v pořadí současně ukazují, kolik bylo třeba k vítězství

Neboli od roku 1992, v současném systému bodování, představuje letošní 1 101 bod třetí nejslabší konkurenci vůbec. A odstup 2 414 minus 1 101 = 1 313 bodů je zdaleka největším v historii.

Materiálové zajímavosti

Naprosto ojedinělá je skutečnost, že Tina použila tři samostatné značky výzbroje: lyže Stöckli, vázání Atomic a boty Lange. Jak víme, dnes jsou firemní trojkombinace standardem a výjimek je málo, např. Maria Höfl-Riesch (Head) trvající na botách Lange. Samozřejmě také jezdci Völklu a Elanu, pro které boty z firemní stáje nejsou.

Pokud bylo vidět, Tina odjezdila sezonu s vázáními Atomic Race 1018. Tedy se starým, dnes už běžně nedodávaným modelem, jen mírně modernizovanou (1998) více než 30 let starou konstrukcí původního německého Jaegerova Ess v.a.r.

Žebříčky a rekordy

Opájet se rekordy je zřejmě v lidské přirozenosti. V době, kdy se tak publiku servírují i naprosté bizarnosti, nemůže překvapit, že se okolo bodového součtu Tiny Maze strhla mediální rekordmánie. Porovnávat ale těchto Tininých 2 414 bodů s Maierovými 2 000 je značně zavádějící. Podobně jako řada dalších dílčích srovnání. Zde jsou hlavní důvody.

Pohlaví:

náročnější a širší konkurence mezi muži, více specialistů, jiný kalendář závodů. Kalendář: počty závodů nejsou stabilní, závodníci absolvují různé počty závodů.

Bodování:

systém bodování SP se mnohokrát měnil. I když starší ročníky pracně přepočteme podle současného (platí od r. 1992), zůstávají jiné rozdíly, např. bodování jen prvních deseti a především omezeného počtu závodů.

Vývoj:

sporty se vyvíjejí, kvalita i konkurence roste. Těžko srovnávat hodnotu vítězství předválečné hvězdy Christl Cranz z doby, kdy na medaili aspirovalo doslova pár jezdkyň. Ještě v začátcích SP (1967) se ve většině závodů objevují vepředu stále stejná jména, mužská špička měla sotva nějakých 15 jmen.

Zásadním problémem srovnávání jsou opakované změny v bodování Poháru, k nimž docházelo od počátku až do roku 1992/93. Prošel jsem dostupné staré výsledky a pozoruhodné výsledky poctivě přepočítal podle systému dnešního. Ani to ale není úplně srovnatelné. Když se totiž body přes limit nezapočítávaly, někdy závodníci jistě akce, kde už nemohli žádné získat, vypustili. Podobně když se bodovalo jen prvních 10, nebyl zvláštní důvod rvát se o 20. místo – za něž je dnes nezanedbatelných 11 bodů.

Rekord padl, rekordy trvají

S vědomím těchto skutečností můžeme spíše pro zajímavost konstatovat, že řada „rekordů“ Tině přesto odolala. Jejích 11 vítězství v sezoně nestačí na 14 Vreni Schneider, 13 Stenmarkových, ani 12 Lindsey Vonn z roku předtím. Jejích 800 bodů je sice ženské OSL maximum, ale poměr 800 z 9 závodů nejlepší není. Tím je Vreniných 660/7 z roku 1989. Náskok v OSL před druhou 800 : 480 b. je sice ohromný, ale v nové době od r. 1992 ne největší. Katja Seizinger ve sjezdu r. 1993 vyhrála 604 : 323, Anja Pärson r. 2004 v OSL 630 : 343. Také 5 vítězných OSL není nejvíce: Sonja Nef 2001 a Vreni Schneider 1989 vyhrály šestkrát.

Tininých 2 414 bodů je sice absolutně zdaleka nejvíc, ale z 35 závodů, tedy z 3 500 možných. Srovnání sice obzvlášť hodně kulhá (obdivuhodné je právě také to, že Tina byla špičkou ve všech disciplínách), ale největší výtěžnost, tedy nejvyšší průměr bodů za závod, dosáhla Vreni Schneider v sezoně 1988/89: 17 závodů = 14 vítězství, přepočtených 1 511 bodů z 1 700 možných, průměr 89 na závod.

Jí se blíží historická premiéra SP 1967, kdy Killy vyhrál 12 závodů ze 17 a přepočteně 1 465 bodů. Průměr 86 na závod. K tomu jako dosud jediný všechny globy. Ale to byla takřka ještě prehistorie, za Světový pohár byla ta série formálně vyhlášena až dodatečně. Za zmínku stojí i bilance Hanni Wenzel 1979/80 s 1 883 body ve 28 závodech. Odjet takto „letošních“ 35, dalo by jí to 2 354 bodů. Tomba vyhrál 11 závodů z 16, v nichž startoval v ročníku 1994/95, a za 1 150 bodů bral velký globus. Těch 16 závodů je nejméně, kolik jich k tomu kdy stačilo. Sedmnáct již zmíněným Killymu 1967, Schneider 1989 a ještě Alphandovi 1997.

O to víc vynikne letošní Hirscher: 20 startů, sice „jen“ 6x první, ale z nich 1 575 bodů. Průměr na závod má 79 bodů(!), více než Tomba (72).

Svindal, letos tak znevýhodněný, si naopak v roce 2009 odnesl velký globus za historicky nejnižší počet bodů, 1 009/36 závodů.

A co Ingemar Stenmark, který v sezoně 1978/79 vyhrál všech 10 obřích slalomů (14 za sebou v řadě)? Jako dosud jediný dosáhl 1 000 bodů v disciplíně a 100% průměr. (Marcel Hirscher ho mohl následovat, ale z 11 slalomů minulé sezony udělal bodů „jen“ 960...) Sto procent dosáhla i Vreni 1989, kdy vyhrála všech 7 slalomů.

Ale opakuju, srovnávat je mnohdy ošidné až nemožné.

K připomenutí výjimečných výsledků minulosti – jakkoli těžko srovnatelných, viz argumentaci výše – ale posloužit mohou. Tím spíš, že přepočet starých výsledků na dnešní bodování jsem dosud nikdy nikde neviděl. Právě jste si užili premiéru.