Mezi deset vzájemně marketingově a provozně propojených lyžařských
center zde patří i výstavná údolní obec poněkud vybočující z řady
tím, že k sobě nepoutá hlavní pozornost hustou sítí lanovek a vleků,
ani labyrintem sjezdovek. Specifickou dominantou Altenmarktu, o který se
jedná, je na jeho západním okraji tiše hučící sestava stříbřitých
továrních hal, z nichž největší nese třícípou hvězdici –
charakteristické logo firmy Atomic. Jeden z nejvýznamnějších výrobců
lyží a snowboardů na světě, v těsné symbióze s dceřinou firmou
Salomon, zastřešen nadnárodním společenstvím Amer Sports, odtud
v současnosti vyexpeduje okolo jednoho milionu párů lyží ročně.
Opožděný start
Ve srovnání s ostatními poválečnými výrobci lyží v Rakousku se
rozhodl majitel kolářství ve Wagrainu Alois Rohrmoser pro rozšíření
tradičního sortimentu jako poslední. Až zvýšená lyžařská frekvence na
zasněžených svazích nad Wagrainem jej přiměla k výrobě prvních
čtyřiceti párů jasanových lyží v roce 1955. Opožděný start si vynutil
nízké ceny. V zemi pomalu se zbavující poválečného nedostatku našly
levné lyže své místo na trhu, kolářství se rozrůstalo a o dva roky
později vyprodukovalo, kromě žebřiňáků a příručních vozíků,
2 000 párů lyží nesoucích již oficiální značku nové firmy Atomic.
Dřevěné lyže šly i v následujících letech na odbyt, ale pan Rohrmoser
si včas uvědomil, že úspěšná éra truhlářských výrobků v této
branži definitivně skončila. Rozšířil svoji provozovnu a investoval do
moderních technologií. Speciální lisy počaly dodávat lyžím vyráběným
ve Wagrainu konečný tvar a v jejich konstrukci byly uplatněny kromě dřeva
i lehké kovy, lamináty a plasty. Přibližně v polovině 60. let vyrovnaly
lyže Atomic krok s konkurencí co do kvality i v nejexponovanější
kategorii závodních modelů. První, kdo se na lyžích s třícípou
hvězdicí ve špičce připojil mezi rakouské reprezentanty, nositele zlatých
olympijských medailí, startující před tím na lyžích firem Kästle,
Fischer, Blizzard a Kneissl, byla O. Pallová – vítězka závodu ve sjezdu
na ZOH v Grenoblu v roce 1968.
Desetiletí úspěchů Annemarie Moserové-Pröllové
Následovala řada úspěšných startů dalších závodníků na lyžích
nové firmy zejména v závodech právě se rozbíhající soutěže
o Světový pohár, ale na své nejskvělejší vystoupení na vrcholné
scéně lyže Atomic dosud čekaly. Postarala se o ně rodačka z horské obce
Kleinarl, ležící shodou okolností nedaleko Wagrainu. Annemarie Pröllová na
sebe upozornila poprvé, když jako sedmnáctiletá získala bronzovou medaili
ve sjezdu na mistrovství světa ve Val Gardeně v roce 1970. O rok později
již přebírala, s lyžemi Atomic opřenými o rameno, křišťálový globus
za celkové vítězství ve Světovém poháru a stejnou radost dopřála
sobě, fanouškům a panu Rohrmoserovi ještě pětkrát. Ve své kariéře
slavila vítězství v šedesáti třech závodech Světového poháru ve
všech alpských disciplínách, nejčastěji ovšem ve sjezdu. Na stupních
vítězů se s lyžemi Atomic ocitala až do roku 1980, kdy vybojovala zlatou
medaili ve sjezdu na olympijských hrách v Lake Placid. V té době
startovali rakouští reprezentanti na lyžích šesti domácích firem. Mezi
nimi byla skupina vybavovaná firmou Atomic již tak silná, že měla na svém
kontě bezkonkurenční počet 94 vítězství z celkového počtu 190 závodů
Světového poháru, ve kterých stáli Rakušané nebo Rakušanky na
nejvyšším stupni.
Nový závod, nové produkty
Firmě Atomic se nedařilo pouze po sportovní stránce. Sjezdové
lyžování se ve středu Evropy těšilo neustále rostoucí oblibě
a příznivá situace na trhu vedla k permanentnímu zvyšování produkce.
Logickým následkem bylo zvýšení kapacity výstavbou nového, většího
závodu v roce 1971 na okraji Altenmarktu, nedaleko od Wagrainu. V roce 1975
se zde, v souvislosti s novým 
trendem, rozšířil sortiment o výrobu běžeckých
lyží. O dva roky později A. Rohrmoser zakoupil osmdesátiprocentní podíl
z krachující francouzské firmy Dynamic. Přiznal, že jedním z motivů
byla nostalgie. Když před 20 lety s výrobou lyží začínal, byly mu lyže
Dynamic vzorem a název firmy ovlivnil i volbu názvu jeho vlastního nového
podniku. V roce 1981 vyexpedoval závod v Altenmarktu 665 000 párů lyží
a zaměstnával 490 osob. V následujícím roce rozšířily nabídku
lyžařské hole Colt. Zmíněné příznivé klima pokračovalo, Atomic mohl
slavit své pětadvacetiny jako jeden ze čtyř největších světových
producentů lyží a dovolil si následně i další expanzi. V roce 1988
koupil německou firmu ESS vyrábějící sjezdová vázání a výrobu
převedl do Altenmarktu. O rok později se stala firma Atomic i výrobcem
sjezdových bot. Koupila podnik Koflach, ale výrobu prvních bot Atomic
ponechala v původním závodu v Köflachu. V reakci na nejnovější trendy
byly vyvinuty první lyže určené do volných vysokohorských terénů
pokrytých prachovým sněhem. Model Magic Powder, široký pod vázáním 11,5
cm, měl na počátku 90. let mimořádný odbyt zejména v USA. Nástup
snowboardingu zachytil Atomic tak, že koupil renomovaného výrobce Oxygen.
Roční produkce lyžařského koncernu Atomic byla v roce 1992 následovná:
700 000 párů lyží, 450 000 párů bot, 200 000 párů vázání a 700 000
párů lyžařských holí.
Nepřerušovaná šňůra úspěchů
O kvalitě sjezdových lyží Atomic nepřesvědčovala na scéně
světových a olympijských soutěží jen A. Moserová-Pröllová a další
úspěšní rakouští reprezentanti. Skupina závodníků, kteří zvolili
lyže z Altenmarktu, byla čím dál početnější a brzy představovala
pestré internacionální společenství, v jehož čele vystřídal dívku
z Kleinarlu rodák z Lustenau, městečka ve Vorarlbergu, Marc Girardelli.
Talentovaný a mimořádně všestranný lyžař vybojoval pro Lucembursko
a pro firmu Atomic ve druhé půli 80. let tři celková vítězství ve
Světovém poháru, dva tituly mistra světa v kombinaci, včetně tří
stříbrných a dvou bronzových medailí na mistrovství světa ve Vailu,
Bormiu a Crans Montaně. Po krátké přestávce se na lyžích Atomic
představil další legendární sjezdař – tentokrát pocházející
z Norska – Lasse Kjus. Na třech olympiádách získal v kombinaci zlato
a stříbro, dvě stříbrné medaile za sjezd a jednu bronzovou za výkon
v obřím slalomu. Také jeho všestrannost stvrdily tři Světové poháry
v alpské kombinaci a zisk dvou křišťálových globů za celkové
vítězství.
Na holohlavého Nora více než důstojně navázal vlasatý Rakušan, jenž se
narodil přímo v Altenmarktu právě v momentu, kdy tam firma Atomic
zahajovala provoz. Hermann Maier musel proto zákonitě od dětství lyžovat na
atomikách, i kdyby se na nich nedalo zatočit. Naštěstí si s lyžemi
vyrobenými „hned za rohem“ dobře rozuměl a čtyři velké Světové
poháry, deset pohárů za jednotlivé disciplíny, tři tituly mistra světa
a dvě zlaté olympijské medaile z Nagana budou trvale sloužit ke cti jak
skvělému sjezdaři, tak výrobci jeho lyží.
Závažná změna
Je pozoruhodné, že výše zmíněnou sérii úspěchů na sportovním poli
nepoznamenala závažná změna majitele firmy. Podnik, který se následkem
několika sezón chudých na sníh a v souvislosti se zhoršením situace na
světovém trhu dostal do vážných obtíží, koupilo v roce 1994
nadnárodní společenství Amer Sports se sídlem ve Finsku. Nový majitel
změnil strukturu společnosti Atomic Austria GmbH, aniž by zastavil výrobu
a přerušil vývoj. Předpokládaná 
životaschopnost lyžařské firmy se čtyřicetiletou
tradicí se brzy potvrdila. Od roku 1996 postupně rostl v každé nové
kolekci sjezdových lyží počet modelů postavených na principu nové,
originální Beta-konstrukce. Kvalitativní parametry těchto lyží
s náznakem dvojice půlválců na horní ploše příznivě ovlivnily jak
celkový odbyt, tak výsledky, jakých dosahovali závodníci startující
s výzbrojí firmy Atomic. Následující fakta hovoří jasnou řečí.
V roce 2000 dosáhla roční produkce rekordních 900 000 párů lyží. V té
době bylo již několik let považováno za velice objektivní ukazatel
úspěšnosti výrobců sjezdových lyží na poli sportu jejich umístění ve
Světovém poháru lyžařských firem. Tuto specifickou soutěž vyhodnocoval
a výsledky slavnostně vyhlašoval vídeňský deník Die Presse na základě
součtu bodů, které získali závodníci té které firmy v závodech
Světového poháru. Od roku 1994 byl držitelem tohoto firemního
„svěťáku“ Atomic s jedinou výjimkou, když v sezóně 2000/01 získal
pohár Salomon. Např. v sezóně 2005/06 vyjeli závodníci a závodnice
Atomicu 9 680 b., jejich soupeři na Salomonech 6 260 b. a team Rossignoll
skončil třetí se 4 000 body. Zásluhu na takové převaze měly mimořádné
individuality, jakými byli, a v některých případech ještě jsou,
Rakušané Raich, Schildová a Zettelová, Nor Svindal, Američené Miller,
Rahlves a další. Kromě koncentrace lyžařských es se ocitly v sítích
společnosti Amersports i další producenti. V roce 2004 to byl americký
výrobce luxusních lyží Volant a o rok později kultovní francouzská
firma Salomon. Tohoto kroku se již nedožil zakladatel firmy Atomic Alois
Rohrmoser. Ve věku 72 let zemřel v únoru 2005.
Jaká je současná bilance pět let po překonání všeobecné bankovní krize
a před další z olympijských sezón? Stručně řečeno příznivá.
Roční produkce lyží v Altenmarktu se pohybuje okolo 1 mil. párů, ze
závodu v Bulharsku je to dalších 900 000 párů. Z Rumunska jsou dodávány
na trh 2 mil. párů bot a spolu se závodem v Maďarsku 2,3 mil. souprav
vázání. Co se týče reprezentace ve vrcholných soutěžích v alpských
disciplínách, nemohli mít firemní vyhledávači talentů v nedávné
minulosti šťastnější ruku. Mladí mistři světa Rakušan Hirscher
a Američanka Shifrinová mají zřejmě před sebou ještě mnoho dalších
triumfů a lidé z Amer Sports udělají vše pro to, aby jich dosáhli na
lyžích s třícípou hvězdicí.
V době, kdy všechna lyžařská centra, nejen v okolí závodu
v Altenmarktu, pulzují lyžařským ruchem a na jejich vysněžených
svazích je v provozu kvantum nových modelů lyží z aktuálních kolekcí,
běží zde již většinou od konce října v třísměnném provozu výroba
lyží Atomic, Salomon a Volant pro sezónu následující. Tempo, které
drží tento výrobní závod v několika posledních desetiletích, vyvolává
obdiv.
