K Atomicu patří Atomic

Když před čtvrtstoletím odcházel Marc Girardelli od Atomicu, bylo prý velkým a možná dokonce největším důvodem, že ho nutili do vázání Ess (pozdější Atomic). Ať už proto, že Ess v.a.r. nevěřil, že chtěl zůstat u Salomonu, nebo že si chtěl u vázání uchovat samostatnou – lukrativnější? – smlouvu. Jiní, ne takové hvězdy a tudíž ne tak silní v kramflecích, se podvolili a od 90. let marně vzpomínám, zda někdo kombinoval lyže Atomic s vázáním jiné značky. Zařídilo se to ostatně i firemními předvrtanými deskami, na první lyže s „dvouhrbou“ betakonstrukcí (9.28) ostatně jiná deska než speciální vlastní namontovat nešla. Hvězdy Atomicu – Kjus, Alphand, celá slavná skvadra s Maierem a Eberharterem v čele, Miller, Raich, Walchhofer – všichni závodili s klasikem Race 1018, roku 1999 lehounce zmodernizovaným. Před 3-4 lety postupně a někteří nepříliš ochotně přestoupili na generaci novou. Po připomenutí stavu věcí konečně přichází naše kauza.

Beni i Marcel

Nejprve předehra. Onu verzi vázání Race 1018 z roku 1999 si dlouho držela i Tina Maze a používala ji i ve své památné rekordní sezoně 2012/13. A tuto verzi nyní v Söldenu opět použil i čtvrtý Beni Raich. Zkoušel prý snad usazení na lyži nějakým ne úplně standardním způsobem. Takže nejspíš nešlo o vázání samotné, nýbrž o jeho souhru s lyží. Je také možné, že v rámci takřka nekonečného průběžného testování mu nyní nejlépe fungovala verze s vázáním starým, jež se časem nahradí novým.

A nyní to hlavní. Vítěz Hirscher použil vázání Marker! Jak píšu výše, nevídané, neslýchané, přímo nepředstavitelné. S každým jiným by asi vyrazili dveře, ale Marcel L.P. 2014 by si dokázal prosadit snad i kandahár.

Hovoří se o průhybu a spolupráci s deskou, o tlumení i držení na extrémně nerovném a současně tvrdém ledovcovém svahu.

Změny lyží a průhyb

Průhyb lyže se stal velkým tématem carvingových 90. let, kdy vyvstala potřeba prohnout zahraněnou lyži tak, aby se po celé délce aktivní hrany co nejplynuleji zařezávala do sněhu. Celou tu agendu ještě přece pamatujeme, je to jen nějakých 15 let. Postupně se podařilo slušně sladit obě tuhosti, v ohybu i zkrutu (hovorově flexe a torze).

S tím, jak už od začátku minulé dekády začaly rádiusy mužských obřaček růst až ke 30 m, muselo se řešit, jak udržet lyže v oblouku co nejvíc na hraně i v některých obloucích, jež už byly na hranici „ukarvovatelnosti“. Víme, že obřák z definice obsahuje i oblouky krátké, sklony některých svahů vyžadují redukci rychlosti značným přesazením branek, tedy oblouky velmi zavřenými. Vhodným řešením se ukázala měkčí špička, jež při zahájení oblouku nebrzdí přílišným zaříznutím a současně usnadňuje nadriftované nasměrování lyže tam, kde by snaha o držení hrany za každou cenu byla kontraproduktivní. (Sem nakonec patří i modifikované ohbí špičky, jehož výraznější variantě dnes říkáme rocker.) Měkčí konce lyže, přesněji konce přední a zadní části včetně obou ohbí ve spojení s tvrdým středem, který společně s deskou a vázáním zajišťuje držení, u obřaček podle staré normy R 27 m fungovaly dobře. Důkazem byli například mladí Carlo Janka a Marcel Hirscher na lyžích Atomic, typických příkladech tohoto řešení díky doubledeckové konstrukci.

Atomic u svých nezávodních lyží ždímal původně výtečnou beta-konstrukci (svou původní verzi skořepiny neboli capu z 90. let) příliš dlouho a její poslední generace přibližně od půlky minulé dekády začaly pracně vybudovanému renomé značky škodit. Pomocí fungujícího doubledecku se firma počínajícího stigmatu úspěšně zbavila a doubledeckem se navíc i originálně odlišila.

Nabízí se ale, že doublecková lyže, fyzikálně nosník se značnou tloušťkou, neumožňuje takovou charakteristiku průhybu jako tenčí sendvič jednoduchý, standardně používaný konkurencí. Což po dalším úředním posunu radiusu obřaček na 35+ metrů může přinášet problémy.

V minulé sezoně 2013/14 se už porůznu šuškalo, jak mají obřačky Head oproti Atomicu navrch, a že Ligetyho převaha je daná i lyžemi. Lze si představit, jak horečně se v Altenmarktu vyvíjelo, zkoušelo a testovalo. Nová Hirscherova obřačka je podle dostupných fotek klasický sendvič s kolmými bočnicemi, tedy mnohem tenčí než dosavadní doubledeck. U DD nejtlustší střední část horního „patra“ vlastně fungovala i jako deska. Jakmile zmizela, potřebuje nový standardní sendvič opět pořádnou desku – tu Atomic poslední roky nevyvíjel, a ta ze slalomky se na obřačku jen tak přenést nedá. A jestliže se při testování nejlépe ukazovala Markerova WC Piston Plate?

Upozaděné tlumení

Základní Bettosiniho ideou u první závodní desky Derbyflex z roku 1982, kombinující masívní hliníkový plát a vrstvu tlumicího elastomeru, bylo právě tlumení a zklidnění lyže. Tato myšlenka žila celá 90. léta, to mnozí pamatujete, stejně jako různé desky, ale postupně se dostala do pozadí. V nezávodním lyžování napřed asi proto, že se technickým sněhem a strojní úpravou dařilo servírovat lyžařům čím dál hezčí manžestr, na němž to tolik nedrncalo. Také samotná jízda po hraně zaříznuté prohnuté lyže znamená její zklidnění. Posléze se na úkor tvrdé pisty začal protežovat terén. Funcarving vyšuměl, lyže se rozšířily a potřeba vyššího postavení pominula. A z ekonomických důvodů se v setech prosadily nosiče vázání jednoduché, lehké a levné. Sofistikovanější desky zůstaly pro fajnšmekry.

V rychlostech 60-80 km/h, jimiž se po brutálně tvrdých tratích obřákáři pohybují, kdy musejí mnohde provádět psí kusy, aby stíhali, a při vyrovnanosti světové špičky může být lepší tlumení cennou výhodou. Pamatujete na sezonu 2010/11, kdy si oba pozdější vítězové SP – Lindsey Vonn a Ivica Kostelic – natolik stěžovali na únavu z extrémně hrbolatých tratí, že ošidili svou účast na MS?

Markerův hydraulic cylinder system

Hlavním zastáncem staré myšlenky tlumení se tak vlastně stala „hydraulická pístová technologie“ Markeru - „modification of the vibrational properties of a ski ... a piston with a hydraulic cylinder“. Stepankův a Wagnerův US patent 5,615,905 se před 20 lety objevil v experimentální monstrózní desce Öl-Pumpe, krátce testované i ve SP, a posléze jak ve vázáních Piston, v závodní desce Markeru WC Piston Plate a v lyžích Blizzard (Power Suspension).

Zmíněný patent byl podán 23. 11. 1994 a už nyní je označen za „expired“, tedy ochrana vypršela. Dost možná proto vůbec není náhoda, že v Atomicu takto intenzivně pracují právě s tímto už volným řešením. A nebylo by nic divného, že třeba zatím musí brát zavděk Markerovými kousky, protože v Söldenu ještě variantu se svým vázáním neměli. V ORF prý Hirscher mluvil o experimentování a o výhodnosti v určitých podmínkách. Patřil k tomuto hledání také Raich?

Naproti tomu také vítězná Mikaela Shiffrin měla vázání Atomic a její lyže byly podle videa takřka určitě doubledeckové. Zdá se, že s 30m radiusem, i když ve 2. kole měla děvčata opravdu festovní zároháky, to ještě není tak zlé.

Svět bývá klamán

Pokud by Hirscher i později v sezoně jezdil s Markerem, vznikla by zajímavá situace. Jak víme, závodníkovi hned v cíli vymění lyže za komerční model a on s ním absolvuje všechny tanečky včetně ceremoniálů, rozhovorů, focení. Takže nyní v Söldenu prezentoval vázání Atomic, přestože jel na Markeru.

Ne že by takový „podfuk“ byl něčím novým. Nejčastěji se kouzlilo s botami a ze zákulisí jsem slyšel například o aféře Ortlieba, olympijského vítěze ve sjezdu 1992. Na konci kariéry sice oficiálně používal a propagoval San Marco, ale jezdil prý v Lange. A když se podíváte na Hirscherovy boty, mají v některých ohledech (např. umístění kloubů na obou stranách, ale nejenom) blíž k Nordicám než ke standardnímu Redsteru. Je to individuální originál, model příštích let, nebo už možná víc zakamuflovaná Nordica? Podle téhož zdroje (Marker-insider) jezdil v 80. letech jednu sezonu Stenmark oficiálně se švédským vázáním (možná SKF?, našel jsem např. Gustavsson, US pat. 4,505,493), ale ve skutečnosti pořád s Markerem. Jen mu prý vždycky šikovně vyměnili lyže.

Ututlat Markera v dnešní vizuální době samozřejmě nešlo. Podle SkiRacing se ale na tiskovce po závodu Hirscher snažil vykroutit z přímé odpovědi („convoluted reply“) a užití desky a vázání Marker ani nepopřel, ani nepotvrdil.

Kauzu Hirscher a Marker hned s gustem rozmázl švýcarský bulvár, využívající tradiční švýcarsko-rakouskou rivalitu. Vzpomněli na odpor proti současné generaci vázání, kdy prý Jankovi, tehdy největší hvězdě (1. WC, 1. ZOH), nechtěl Atomic návrat ke starému modelu povolit. Janka ne, Hirscher ano. A z odborné záležitosti, jak se ji snažím vylíčit zde, se tak stal klasický přiblblý flame.

Pro Markera je to samozřejmě dobrá reklama. Tedy zatím ještě moc ne, ale stala by se jí, pokud by Hirscher používal márkra pravidelně a především i na mistrovství světa. To už ale, troufám si odhadnout, Atomic nepřipustí. Do té doby a nejspíš dříve věci vychytá. Klidně možná už při příštím obřáku.