Všechno těžké, tvrdý boj

Startující dámy si videa se svými zdejšími jízdami do digitálních památníčků na odiv ukládat nebudou. Pravidelně to není vrchol hezkého pokoukání, ale to je obecnější problém obřího slalomu, který si nechám na samostatné pojednání.

Situace, kdy chybějí borkyně kalibru Marie Höfl-Riesch, Lindsey Vonn, Marlies Schild, po zranění se vrací Tessy Worley i Tina Weirather a v začátku opět tápe Tina Maze, těžko může přinést kdovíjak úchvatnou úroveň. Přidejme kvanta nového sněhu těsně před závodem, shrnování, opakovanou preparaci. „Bitva o přežití skoro po celé trati“, „pocit z jízdy je hrozný a nepřipadáš si, že pořádně jedeš, protože je to tak ledovatý, nerovný a rozježděný, je to boj, ale přesto musíš makat a útočit,“ vyjádřila se 15. Norka Mowinckel. „Předsevzala jsem si šílenost, že všechny oblouky udržím na hraně, ale nedala jsem tak ani jeden,“ byla na sebe přehnaně přísná Mikaela Shiffrin.

Zdejší „3 kopce v jednom“ (dost ploché nahoře, drsný dlouhý hang uprostřed, modrá placka dole) znamenají nezvykle hodně branek (48 změn směru na 370 m převýšení je podle pravidel maximum) a na hangu s až 65% sklonem zároháky, které na takovém sněhu – spíš ledu – hezky utočit nejdou.

Letošní GS byl nejpomalejší za mnoho let a možná zde vůbec. Přibývají také branky. Roku 2009 bylo jen 42+42 změn směru, s novými lyžemi, letos potřetí, se jich staví 48, časy ale stále narůstají (+ 8 s oproti 2012, + 6 s oproti loňsku), nesporně i v důsledku většího přesazování branek.

Dvě vítězky zde i na konci sezony?

Pátý obřák za sebou (4 na jaře) vyhrála Anna Fenninger. Jestli bude v tomto stylu pokračovat, je kandidátkou č. 1 na globus malý i velký. Překvapilo ale, že coby 2. superobřákářka a 3. sjezdařka WCSL, navíc na Headech, v obou kolech ztratila na dojezdové placce. Tím se s ní v cíli časově srovnala Mikaela, kupodivu lepší právě na dojezdu, a hned na úvod sezony si splnila cíl vyhrát letos konečně i obřák. A naznačila, že její tréninky na dlouhých lyžích k něčemu byly. Zase tak moc to ale nepřekvapilo, obřák jezdila dobře už na jaře, je fyzicky vyvinutá a zdatná, má výbornou psychiku a v GS dosud nebyla pod pořádným tlakem. (Kdežto teď už bude, je nakonec už 3.-4. v žebříčku a už nemohla nepřipustit, že se zkusí poprat o velký globus. Sice se říkává, že rozhodující je až hlavní sezona, ale při jen 7 GS tuto sezonu ze 34 závodů může být úspěch či výpadek v Söldenu přinejmenším pro malý globus docela důležitý.)

Nebýt jednoho zaváhání dole, nejvíc se smála zkušená Katrin Zettel (4.), neboť všechny deklasovala na prudkém a do plochého dojezdu ve 2. kole vezla náskok 0:60. Dobrá technička ale na tomto svahu umí, vyhrála už 2008, jako lehká váha má výhodu na prudkém a také začátky sezony mívá lepší než závěry. Prý se nebývale dala do kupy po zdravotní stránce, a tak uvidíme.

Dobré i špatné

Kvalitní jarní výsledky potvrdila 3. Eva-Maria Brem a už se dostala do první sedmičky v GS. Rakouské plusy doplnila dlouhé roky nešťastná Andrea Fischbacher tím, že vyhrála 2. kolo.

Z propadákového 12. na už přijatelné 6. místo v trati svého trenéra Renotha se zlepšila Viki Rebensburg, poprvé na Stöckli. Celkem spokojená může být 5. Federica Brignone a na senzaci měla zaděláno Tessa Worley v prvním a hned takto těžkém závodu po loňských přetrhaných vazech: 3. v 1. kole, po špatném druhém nakonec ale „jen“sedmá.

Loni vítězná Lara Gut neudržela linii a padla, když bojovala o bednu. Pozor na to, ještě pár takových výpadků a může se jí to jako psychický problém uhnízdit v hlavě. Propadákem závodu se stala olympijská vítězka Tina Maze, 14. a 23. = 22., ta si vlasy ale rvát nemusí. Loni sezona nic moc a pak na olympiádě dvě nejcennější zlata (sjezd, obřák). Co vlastně protentokrát plánuje? Je svou vlastní paní, dokázala už vše možné, může závodit už jen z plezíru. Cílí na MS, víc na rychlostní závody?

Kde je nějaká obřákářka?

Bídu našeho ženského obřáku i sjezdování ztělesnila jediná žena na startu – slalomářka Šárka. S ohledem na okolnosti (mj. až 119. v žebříčku, 15,91 b., zatímco nejslabší z 10 Italek na startu 68.) nebylo její 36. místo tak zlé, i když ztráta rovných 7 vteřin zní jak z dávných dob. Jenže postupovalo se do zpoždění 6:31 a odstupy tomu odpovídaly.

Je ale třeba vidět, že závodnice č. 54, 56, 57 a dokonce 65 (mladší Gisin, nakonec 17.) postoupily, Šárka s č. 60 ne. Nevím, jak to mezi 54 a 65 přesně bylo se světlem, ale nepochybně už byla koryta tak vyhlazená, že se slušně zajet dalo. Jenže to by asi musela Šárka v takových podmínkách (víc) trénovat a závodit. „Nejsem zrovna jezdec na rozbité tratě. Pořád s tím bojuju a nedám, co normálně v dobré trati nebo v tréninku,“ pravila podle ČTK pro Radiožurnál. (No, klídek, my smrtelníci v blbé trati to, co v dobré, taky nedáme. Někdo ano?)

Smutné je hlavně to, že po tolika letech Šárčina obřákového propadu a s trochou nedávného zlepšení (s „velkými pokroky“ podle šéftrenéra) nemáme nikoho, kdo by slalomářku v obřáku bezpečně předstihl. Když Šárka GS úplně vypouštěla, byla domácí jedničkou Kateřina Pauláthová, loni na startu v Söldenu a v dalších čtyřech závodech SP. Jenže po loňské neúspěšné sezoně, plné nedojetých závodů a antibiotik, spadla z 65. až na 152. místo v žebříčku = z 10,78 na 17,61 bodů. Pod 20 FIS bodů už nejde žádná. Další z ambiciozních „třiadevadesátek“ (*1993) Andrea Zemanová realisticky vycítila, oč dosažitelnější je mezinárodní úroveň ve skicrossu a alespoň si v něm zajela olympijský závod.

Naši tři chlapi ne v chalupě, nýbrž právě v Söldenu, jsou lepší kafe.