Pro koho tedy vlastně jsou obřačky, co to vůbec jsou, ty obřačky, a jak to s nimi bylo, je a bude? Na všechny tyto otázky a pravděpodobně i mnoho dalších, které automaticky při čtení textu vyvstanou, se budu snažit odpovědět v následujících řádcích.

Slalomky

Český národ prostě miluje slalomky. Kromě jejich pověsti, která slalomky až přehnaně adoruje (slalomky jsou točivé, příjemné, ideální na naše užší sjezdovky, dobře se vejdou do auta a jsou ideálními univerzálními společnicemi pro celodenní lyžování), spočívá jejich oblíbenost možná i ve snadné zařaditelnosti a porovnatelnosti se skutečnými závodními lyžemi. Současná slalomka, kterou dostanete v obchodě (říkejme jí třeba komerční slalomka), se od těch skutečných závodních neliší ani délkou (155 a 165 cm), ani poloměrem (stále okolo 12 metrů). Liší se samozřejmě v mechanických vlastnostech i v rozdílném osazení deskou a vázáním, ale jinak ji lze snadno zařadit a porovnat se skutečným závodnickým náčiním, a když se řekne slalomka, všichni vědí a nezbývá moc prostoru pro debaty „jaká slalomka“. S obřačkami je to v současné době mnohem komplikovanější.

Obřačky

Když se řekne obřačka, každý si představí dlouhé lyže a dlouhý oblouk. Každý lyžař, přesně dle svých technických dovedností, si ten oblouk představí jinak dlouhý, často i od lesa k lesu nebo minimálně o takovém poloměru, jaký je těm kterým obřačkám přiřazen. A na světě je mýtus, že na obřačky je potřeba dlouhý, prázdný, široký a perfektně upravený svah a nejpozději v 10 hodin je potřeba takové lyže uklidit do lyžárny a vyměnit za jiné, univerzálnější. Když si takový příběh vyslechnu, ani ve snu mě nenapadne si obřačky pořídit. Jenže není obřačka jako obřačka a mnoho lyžařů se dnes kvůli jejich mylné pověsti celoživotně ochuzuje o zážitky, které dnešní obřačky, běžně dostupné v obchodě (říkejme jim třeba komerční obřačky), mohou přinést.

Rossignol HERO Master – někdejší skutečná komerční obřača pro každého, v rádiusech 16, 18, 21 a 23 m (poslední jmenovaná je vyobrazená)


Dějiny obřaček opravdu v kostce

Dnes již můžeme říct „v dávných dobách“, kdy lyže byly rovné jako proutky, jejich poloměry zatáčení se pohybovaly hodně nad 40 metrů a správná délka se měřila k natažené ruce nad hlavu, to bylo s obřačkami jednoduché. Samozřejmě, i v 80. a 90. letech minulého století jsme mohli v kolekcích výrobců nalézt obřačky, slalomky, dokonce i jakési dnešní allmountainy. Nicméně rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi se odehrávaly spíše v drobných délkových odlišnostech, v tuhosti a v designu. Ale obřačky, které jste koupili v obchodě, byly často těmi opravdu závodními, a pokud ne, nelišily se od nich svojí délkou a poloměrem tak jako dnes. S příchodem doby carvingové přišla i doba zkracování a zmenšování poloměru. V počátcích se obřačka v obchodě stále velmi podobala té na závodních svazích, ale s regulacemi poloměru, délky i výšky podložky (respektive chodidla nad sněhem) přišla změna. Lyže, kterým se vždy říkalo obřačky, se začaly dělit na „ty v obchodě“, lidově nazývané komerční, s přizpůsobenými poloměry a délkami tak, aby na nich běžný smrtelník dokázal zatáčet kdekoliv a kdykoliv, a na ty závodní (race stock, race department, fis norm), které se v obchodech nenacházely. Běžný smrtelník byl samozřejmě po dlouhá léta držen v dobré víře, že jeho Atomiky jsou totožné s těmi, které sedlá Hermann Maier, ale realita byla již na přelomu tisíciletí jiná. Stále se však „komerční“ obřačky poloměrově velmi podobaly těm skutečným závodním. K pomyslnému rozevírání nůžek došlo ve chvíli, kdy FIS regulovala minimální poloměr u závodních lyží určených pro obří slalom z tehdejších 21 metrů na 23 u žen a 27 u mužů. Pro běžného, byť dobrého sportovního lyžaře, začaly být takové lyže sotva použitelné a ani s dobrými technickými dovednostmi s nimi opravdu nešlo jezdit jinak než od lesa k lesu. Regulace pak nadále pokračovala k současným 30 metrům poloměru v ženské kategorii a 35 metrům v mužské. A to už je opravdu zcela jiná liga i pro nadšené a dobře technicky vybavené hobíky a experty.

Rozevřené nůžky

Závodní obřačky se za poslední dva roky zcela vzdálily běžnému uživateli, jeho dovednostem i samotnému důvodu, proč by na nich ještě měl jezdit. Stejně tak se postupně čím dál více vzdalují komerční obřačky své původní specializaci na dlouhé poloměry oblouků, stávají se stále vykrojenějšími a širšími a často přesahují spíše do kategorií allmountainů, než by se přibližovaly skutečným závodním lyžím. Debatu, zda je to dobře, nebo špatně, ponecháme diskusním fórům. Zajímavé je spíše sledovat další vývoj, vznikající díru na trhu a reakce výrobců na její zaplnění.

Současné „komerční“ obřačky se pohybují v příznivých uživatelských délkách kolem 175 až 180 cm v rozpětí 16 až 20 metrů poloměru. Současné závodní obřačky v minimálních délkách 183, respektive 188 cm disponují minimálním poloměrem 30, respektive 35 metrů. Zdánlivě malý rozdíl 10 metrů poloměru mezi nejméně vykrojenou komerční obřačkou a nejvíce vykrojenou závodní je ve skutečnosti nebetyčný. Svoji roli tu hraje i zcela odlišná konstrukce lyží, šířka pod botou a zejména použité podložky pod vázáním, která zásadně ovlivňují chování jednotlivých lyží. Nadšeným hobíkům, kterým je 20 metrů málo a 30 už moc, nezbývá nic jiného, než sáhnout po lyžích, které dostaly nálepku FIS Masters a které svými poloměry i délkami odpovídají závodním lyžím před nedávnou regulací FIS, tedy 183 cm/23 metrů, respektive 188 cm/27 metrů. Většina výrobců má takové lyže stále v nabídce, v obchodě je ale budete hledat jen stěží, a tak je jejich koupě otázkou ochoty vašeho obchodníka, případně výletu do Rakouska, kde se takové lyže v dobrých obchodech prodávají nebo jdou velmi rychle objednat.

A toto je pravá dámská závodní FIS obřačka Atomic s R 30/188 cm

A toto je pravá dámská závodní FIS obřačka Atomic s R 30/188 cm



Zajímavou, zcela nově vznikající kategorií, která přesně zaplňuje hluché místo mezi segmentem závodních a komerčních obřaček, je pak skupina lyží, které bych pracovně nazval Masters Remastered. Tento termín známe spíše z hudby, kde se běžně remasterují, tedy oživují a zvukově vylepšují staré nahrávky. I v tomto případě jde o jakési oživení. V katalozích jednotlivých výrobců stále více začínáme objevovat lyže v délkách kolem a nad 180 cm, s jednoduchou závodní sendvičovou konstrukcí, osazené závodními deskami na místo násuvných systému běžných v segmentu komerčních obřaček, ale hlavně v širší škále nabízených poloměrů 18 až třeba 26 metrů, ale přitom s moderním širším středem kolem 70 i více milimetrů, jak je to dnes běžným standardem u komerční obřačky. Klasickým zástupcem této „nové“ kategorie je například Rossignol s lyžemi HERO Master, dodávaných v délkách 170 až 185 cm, s poloměry 16 až 23 metrů. Přesto se nejedná o typické komerční obřačky, ale právě o jakési „remasterované“ závodní lyže z dob před poslední FIS regulací, oživené různými poloměry v různých délkách a větší šířkou (70 mm) pod botou.

Kudy dál cestička?

Těžko odhadnout. Vzduchoprázdno mezi pomyslnými čepelemi nůžek se začíná zaplňovat zcela novým segmentem lyží, který ovšem bude vždy určen jen pro minoritní skupinu uživatelů. Těch, kteří si stěžují, že jim obřačky moc zatáčejí, je přece jenom málo. Na druhou stranu se možná vrátíme na začátek carvingové éry a současné komerční obřačky nenápadně splynou s allmountainy a budou nahrazeny „remasterovanými Masters“, tedy skutečnými uživatelskými obřačkami s poloměry nad 20 metrů, které sice budou stále na hony vzdáleny současným regulím (jejichž platnost FIS v létě 2014 prodloužila o další 4 roky), ale budou stále trochu více specializované na delší poloměry oblouků než ty dnešní, připomínajíce zašlou slávu závodních let minulých.

Současná univerzálnost komerčních obřaček je chvályhodná. Nevadí mi, lyžuji právě na takových lyžích, všem je doporučuji jako „všeumělky a celodenky“. Jen si občas kladu otázku, zda jim lze ještě říkat obřačky, co se skutečnými, či alespoň bývalými obřačkami mají společného, zda je vystihuje často používaný termín „racecarver“, či zda se jedná jen o nejvýše postavený allmountain v kolekci, kterému jeho menší šířka předurčila sjezdovkové použití. Rozdíly v zaměření i vlastnostech současných komerčních obřaček jsou velké, upřímně větší, než jsme čekali, což konečně ukáže test na následujících stránkách. Pro správný výběr lyží tedy nezbývá než listovat dále a hlavně pak testovat, testovat a testovat.

Současné obřačky jsou velmi zábavné, stačí si jen vybrat, která vás bude bavit nejvíc.


Zpět na test obřaček 2014/15