A ono bác. Museli bychom se hrabat v archívech, abychom zjistili, kdy
naposledy mladá americká šampionka jela tak špatně a dopadla tak
bídně.
Levi není obtížný svah. Poměrně plochý, pak zlom a slušný, byť nijak
drsný hang, po nějakých 10 brankách plynule přecházející do cílové
placky. Převýšení 180 metrů je pro ženy slušný standard, pro muže dost
slabé. „Zákeřník“ kalibru Ante Kostelice by sice dokázal nastavět
záludné pastičky i na zelené cvičné loučce, ale letošní autoři tratí
řešili dostatečnou obtížnost především hodně přesazenými bránami na
hangu. A právě tam v 1. kole nabrala Mikaela většinu své ohromující
ztráty 1.71 s, což jí vyneslo tristní 14. místo. Nestíhala, bojovala,
nebyla schopna dostat se včas na nové hrany. Nevídané.
Ani do desítky
Špatný tuning hran? Spekulovalo se, že na svahu byl po sněžení a vlně
mrazů extrémně agresivní sníh a ona či její servisman vsadili na hrany
příliš ostré, resp. příliš ostré po celé délce. Jenže v takovém
případě by bývalo musela stačit jejich úprava pro druhé kolo. Ani v něm
ale Mikaela nezajela dobře, i když 9. místo o 0.69 je milosrdnější. Ne
ovšem pro jasnou světovou jedničku. Celková 11. příčka se ztrátou 2.07
je jasný propadák.
Hodně se mluvilo i o jet-lagu. Američané přiletěli až ve čtvrtek
odpoledne, použili tedy metodu „těsně před“. Chybné rozhodnutí?
Je to ale především problém termínového kalendáře a peněz. Mezi
Söldenem a Levi jsou tři týdny. Na tu dobu letěli domů. Těžko se jim
divit: doma je doma, Evropy si každou sezonu užijí vrchovatě, ledovce jsou v
tuto dobu nepříjemné, s výjezdem na „jejich“ Rettenbach mohou být
problémy. Nyní cestovali „20 hodin kvůli 2 minutám lyžování“ (prý
výrok Ligetyho) a pojali tuto jednorázovou akci minimalisticky. I oni musejí
šetřit... Ne že by se na cestu do tmy a mrazů za polární kruh kdokoliv
nějak třásl, ale pro neevropany je tato akce obzvlášť nešikovná.
Nabízí se ještě úvaha, zda u Mikaely nezaúřadovalo i zaměření na
obřák a možná ještě víc tréninky super-G. Bez znalosti skladby tréninku
jsou to ale jen spekulace. (Víc o tom v samostatném článku.)
Tina is back!
Čekal někdo, že veteránka Tina Maze vyhraje? Pouhé tři týdny poté, co
tak vybouchla v Söldenu až 22. místem o skoro 5 vteřin? Poté, co loni
neuhájila ani první patnáctku žebříčku, vyjela si jen 180 bodů a zdála
se orientovat na sjezd (2.) a SG (7.)? Nepotřebovala žádná kouzla, jen
klasiku: oblouk včas a všechno stíhat. A to ještě stačila na necelých 10
vteřinách po startu ztratit 0.56 a 0.38 s! Prý dobře potrénovala a chtěla
by druhý globus. Opravdu? Těšme se!
Jako obvykle ve Skandinávii válely Švédky (věčně 2. Hansdotter, 4.
Pietilae-Holmner), zazářila 5. Norka Loeseth. Výborný úvod sezony má opět
nejlepší Rakušanka Zettel (3., nejrychlejší 2. kolo), opět jako v Söldenu
nejlepší na hangu.
A Šárka rovněž?
Po šíleně dlouhé době můžeme zase k této elitě přidat i naši
Šárku. S dobrým číslem 9 získala za 6. a 11. čas výborné 7. místo. Je
jen škoda, že na rozdíl od minulosti se jí přestalo dařit na
„plackách“. I tentokrát měla lepší hang (6. a 9. čas) než úvod (27.
a 25.) a dojezd (11. a 23.). Na výše zmíněných 9-10 vteřinách po startu
dokázala ztratit 0.57 a 0.30 sec. Šestá Gagnon ji předstihla o 0.16 jen
tím, že na ni na těchto kouscích najela celkem 0.75 sec. (Tudíž nevěřte
větě z médií „To Strachové vyšla v obou kolech v Levi hlavně horní
pasáž, která byla rovinatější.“)
Potěšitelně se v žebříčku posunula na 9. místo, jen mizivé 4 body (212
– 216) za 7. Veronikou Zuzulovou. (Ta po zranění jela naopak velmi dobře
vršky, ale nezvládla hang, celkově až 14.) Příští slalom v Aspenu 30.
listopadu je na „Šárčině kopci“, kde vyhrála 2008 a 2009, takže
návrat do sedmičky nemusí být nereálný. A zase si neodpustím povzdech:
ani ona nepotřebovala nic zázračného. V situaci, kdy už z papírové první
sedmičky nejezdí Schild a Riesch, Zuzulová je po zranění, závod zpacká
Shiffrin a vyhrát dokáže neslalomářka Maze, stačilo Šárce ctít a
provádět to, co už uměla před lety. Pečlivé studium starých a
současných jízd by možná odhalilo nějakou odlišnou drobnost, ale bez toho
to pořád cítím tak, že se pod přiměřeně rozumným trenérem vrací tam,
kde už před mnoha lety byla. Tu světovou desítku či sedmičku v sobě od
táty měla a ženský slalom v uplynulé dekádě (připomínám, že první
Šárčině medaili bude při MS přesně 10 let, zlatu osm) nepokročil tak,
aby se šampionkám kalibru Janici Kostelic, Anji Pärson, Marlies Schild mohl
usmívat.
Je také možné, že Šárka těží ze změny materiálu. Head poslední roky
nejlepší slalomky rozhodně nedělal. Nyní je u Fischeru dvojkou, na
žebříčku o pouhý bodík za Nicole Hosp.
Dámy prominou
Slalom v Levi je vzácný tím, že na témže svahu konfrontuje ženy a
muže. A při vší úctě k tomu, co nejlepší dámy umějí a předvádějí,
i k úsilí, jež za těmi výkony stojí, je to srovnání pro hezčí půlku
lidstva hodně kruté. Pánové jsou prostě jiná liga. Vlítnout do
holčičího slalomu přední chlap, řádil by v něm jak liška v kurníku.
Mezi námi lyžaři si snad nepotřebujeme genderkorektně nalhávat.
I tak se ale možná sezona rozjede zajímavěji, než jsme čekali. Po pouhých
dvou technických závodech je to sice jen přání, ale třeba se splní.
