Jaká byla vaše poslední sezona? Určitě jste si jí užila.
Měla jsem velmi dobrou sezonu, dařilo se mi pravidelně zajíždět dobré výsledky. Měla jsem hodně umístění v nejlepší desítce. A nečekaně jsem můj nelepší čas zajela v tom nejdůležitějším závodě. Takže jsem opravdu moc ráda, že všechno tak dobře sedlo. A samozřejmě mám velkou motivaci, abych byla v příští sezoně ještě lepší.
Jaké jsou cíle pro další sezonu? Po zlatu z olympiády to bude složité...
Poslední léto jsme se v tréninku hodně soustředili na rychlost, jezdili jsme hodně sjezdů. Byla jsem po zranění a v rychlosti jsem se necítila moc dobře. Takže jsme na tom hodně pracovali a vyplatilo se to. Na druhou stranu jsem tolik netrénovala obří slalom a v sezóně to bylo znát. Takže se chceme zase více soustředit na obří slalom - můj cíl je dostat se mezi nejlepší v této disciplíně. Budu tam mezi nimi taková stará paní, ale chci ty mladé pušky trochu potrápit. Můj hlavní cíl je být konkurenceschopná v každém závodě, do kterého nastoupím. Abych v každém závodě měla šanci na vítězství.
Nemohu se nezeptat na olympijské hry v Soči. Jak jste byla spokojená, jak jste si je užila?
Olympijské hry v Soči pro mě byla neuvěřitelná zkušenost. Byly to nejlepší chvíle mého života. Moc jsem si to užila, měla jsem tam mnoho fanoušků. V posledních sezónách jsem často měla problémy se soustředěním v závodech, ale tady jsem to zvládla. Dokázala jsem do svého lyžování opět dostat své srdce a duši, to bylo po zranění důležité. A v Soči to prostě skvěle vyšlo. Mít titul olympijské vítězky je něco nepopsatelného. Ještě pořád se cítím bláznivě.
Ještě pořád? Jsou to už měsíce od olympiády...
Ano, ještě pořád, a je to už více než dva měsíce... (směje se, pozn. red. – rozhovor proběhl na World Ski Testu na jaře 2014). Ale Janica Kosteličová mi říkala, že jí to trvalo roky, možná až do konce závodní kariéry, než si plně uvědomila, co dokázala. Takže mě to nijak nestresuje.
Před dvěma lety změnila Mezinárodní lyžařská federace pravidla ohledně rozměrů závodních lyží. Jak se na to s odstupem času díváte?
Mezi ženami na to moc stížností nebylo, všechny jsme chtěly jezdit na delších tvrdších a rovnějších lyžích. Takže v případě žen to byl podle mě přirozený vývoj. Ale ještě jsem neviděla žádné statistiky, jestli se zmenšil počet zranění. Nevím. Ale pro závodního lyžaře je jízda na těchto lyžích lepší. Ano, je to fyzicky náročnější, ale to je přece to, proč trénujeme. V ženském lyžování vnímáme tuhle změnu pravidel pozitivně.
Jaké vnímáte rozdíly mezi závodními lyžemi a lyžemi, na kterých jezdí "normální" lyžaři?
To je úplně jiný svět. Naše lyže jsou mnohem tvrdší, mnohem těžší, mají větší rádius, takže se na nich složitěji zatáčí. Je to něco úplně jiného. Ale musím také dodat, že není zábava lyžovat osm hodin denně na sjezdovce mezi lidmi na závodních obřačkách. Ty lyže prostě nejsou vyrobeny pro takové lyžování. Takže když si jdu zalyžovat jen tak pro svoje potěšení, rozhodně si neberu závodní lyže. A to si myslím, že je nejlepší – mít lyže, na kterých se vám dobře lyžuje, a máte z toho největší potěšení. Samozřejmě můžete lyžovat na jakýchkoliv lyžích za jakýchkoliv podmínek, když jste dobrý lyžař, ale pak z toho člověk přece nemá takovou radost.
Znáte nějaké české lyžaře ze Světového poháru?
Samozřejmě. Znám se se Šárkou (Strachovou - pozn.) už hodně dlouho, jsme stejně staré. Také znám Filipa Trejbala, Ondru Banka a Kryštofa Krýzla.
A jak je hodnotíte jako lyžaře?
Je opravdu obdivuhodné, co dokážou. Je mnohem náročnější žít a trénovat v Česku než ve Švýcarsku. Když jste dítě, tak nemáte tolik dobrých možností jako ve Švýcarsku, jak pořádně trénovat. Je to hodně působivé, když vidíte, jak dokáže Šárka lyžovat – samozřejmě o ní toho vím nejvíc, potkáváme se. Je to mistryně světa, to je něco opravdu hodně velkého. Je dobře, že se prosazují i menší státy, které nemají tak dobré podmínky, líbí se mi, když pak v jedné disciplíně jsou v top desítce závodnice z deseti různých zemí...
