Lyžařské Rakousko bedlivě sleduje kauzu žákovského závodníka, který se v lednu 2011 těžce zranil po pádu v tréninku a od té doby vyžaduje trvalou péči. Trestní odpovědnost předsedy lyžařského oddílu sice skončila na symbolické pokutě 1 835 eur, jde ale především o náhradu škody v řízení občanskoprávním. Oddíl a provozovatel tratě jsou žalováni o 387 000 eur, současně se v žalobě „mydlí“ dvě pojišťovny. Důležitou roli sehrál i znalecký posudek známého bývalého funkcionáře FIS Kurta Hocha, že by bývala bezpečnostní síť dokázala zabránit nárazu do stromu. Nad vším se vznáší motto „tehdy nám to připadalo v pořádku, dneska jsme chytřejší“.

Když si vzpomeneme, jak se i na našich svazích běžně trénuje na krajích sjezdovek, těsně vedle narolbovaného okraje trati a mnohdy ve stínu bytelných stromů, nemůže nás nenapadnout, kdy asi se něco podobného odehraje i u nás. Nevěříte, že naše lyžování na svou „velkou“ soudní kauzu stále čeká? Americká Sunday v. Stratton Corp. z roku 1978 rozbourala dosavadní doktrínu inherentních nebezpečí (Wright v. Mt. Mansfield, 1951), s odvoláním na pokroky v úpravě tratí zvýšila odpovědnosti středisek, přinutila je k pojistkám a v důsledku vyhnala jízdné na světovou špičku. Současná společnost, stále více posedlá urputnou prevencí všech možných nebezpečí, nám lyžařům, vyznavačům tak trestuhodně nebezpečné záliby, ještě může připravit ledasjaké nemilé překvapení.