I když se Les Sybelles nemůže v žádném z obvykle lyžaři sledovaných parametrů srovnávat s těmito nedalekými giganty, i přesto má co určité specifické skupině lyžařů nabídnout. V čem je tedy jeho přitažlivost?

13.srazhst-1

Největší v Maurienne

Les Sybelles je oblast ležící na začátku údolí Maurienne, ve kterém dále naleznete přeci jen o něco známější, i když paradoxně výrazně menší střediska – Valmeinier Valloire, Valfrejus, La Norma nebo Val Cenis Termignon. Oblast je velmi dobře dopravně dostupná, protože pouze posledních zhruba 15 km cesty je stoupání od dálnice do jednotlivých hlavních ubytovacích stanic, přičemž při výjezdu z údolního městečka minete komplex hypermarketu, kde lze pořídit nákupy místních specialit za ceny nižší, než je tomu o pár kilometrů dále ve středisku.

Les Sybelles je oblastí, kterou – jak letmým pohledem do skimapy zjistíte – tvoří především tři hlavní lyžařské stanice s větší koncentrací lanovek a sjezdových tratí – Saint Sorlin d´Arves (1 600 m), Le Corbier (1 550 m) a La Toussuire (1 750 m). Na ně jsou napojeny lanovkami, vleky a sjezdovkami další tři menší ubytovací stanice – St. Jean d´Arves (1 550 m), Les Bottieres (1 300 m) a St. Colomban des Villards (1 100 m). I zde, podobně jako v jiných alpských střediscích, je propagován jeden „marketingový vrchol“ oblasti, kterým jsou zde tři ostré zuby Les Auguilles d´Arves (3 510 m), které se sice nalézají mimo lyžařskou oblast, ale jsou z velké její části viditelné a jsou jednoznačně nejzajímavějším horským útvarem v místním panoramatu.

Slušné převýšení a obrovská, i když nafouknutá rozloha

Celá oblast nabízí na první pohled velmi solidní lyžařské převýšení přes 1 500 metrů (1 100-2 620 m), přičemž to na jeden zátah skutečně sjízdné je zhruba 1 300 m. Jedná se ale o sjezd s převahou nudných traverzů a spojovacích sjezdovek (z vrcholu L´Oiullon do Colomban des Villards). Maximálně okolo 1 000 m lze zdolat po skutečně regulérních sjezdovkách, přičemž průměrné převýšení páteřních svahů je zhruba poloviční (400-700 metrů). Celková délka tratí je dle marketingových údajů 310 km, čímž se tak tato oblast řadí na čtvrtou příčku francouzských areálů co do velikosti. Bohužel, jak ukazuje moje subjektivní zkušenost, a také i objektivnější měření, jedná se o areál, který si svou velikost vůči jiným nadsazuje spíše více než méně. Ale pokud vezmeme jako relevantní i ten nejnižší údaj z udávaných (141 km), který může být zase naopak poněkud podhodnocen, stále se jedná v rámci alpské konkurence o výrazně nadprůměrně velkou lyžařskou oblast.

V současné době nabízí Les Sybelles celkem 124 sjezdovek, z nichž je 25 zelených, 56 modrých, 34 červených a 9 černých. Tato čísla jasně ukazují na to, že v areálu jednoznačně dominují svahy méně náročné, a je tudíž vhodný pro pohodové lyžaře nebo rodiny s dětmi. Naopak lyžaři sportovní zde i vzhledem k rozlehlosti oblasti budou své oblíbené sjezdy hledat mnohem obtížněji.

Starší lanovky vs. prázdné tratě

To, že oblast vznikla propojením malých lokálních areálů, se bohužel projevuje i na kvalitě a úrovni přepravních zařízení. Nenajdete zde jedinou kabinovou nebo visutou lanovku, a i přes každoroční investice do modernizace, je zde zatím pouhých 9 rychlých odpojitelných sedaček z celkového počtu 27 lanovek, které obsluhují především páteřní svahy a klíčové přejezdy. Velkou část areálu tak stále zpřístupňují vleky, kterých je zde 41, přičemž se ve většině případů jedná o rychlé pomy. Takže při návštěvě této oblasti je nutné počítat s tím, že na rozdíl od „prémiových“ francouzských areálů, kde na vlek za celý týdenní pobyt nemusíte pomalu skoro sednout, si zde těchto užijete ažaž. A to hlavně v případě, že se rozhodnete prozkoumat všechna zákoutí.

Co je na druhou stranu obrovským místním pozitivem, je ta skutečnost, že slovo fronta je zde mimo pár týdnů hlavní sezony pojmem absolutně neznámým. Její drobné náznaky je sice možné sledovat ve shluku několika desítek lidí u několika málo páteřních lanovek v některých exponovaných časech, ale po většinu dne je provoz i na hlavních tazích přímo v centrech jednotlivých stanic naprosto plynulý a nenasytný lyžař tak zde najde dokonalou možnost jezdit celý den nonstop. Z tohoto pohledu je i celková kapacita lanovek vůči délce sjezdovek (ski safe ratio) výrazně pod alpským průměrem. Navíc mimosezonní obsazenost místních ubytovacích kapacit je také vcelku nízká, takže velká část sjezdovek, zvláště těch okrajových, zeje po celý den jinde nevídanou a až absolutní prázdnotou, což se následně projevuje na kvalitě svahů, u nichž tak úprava vydrží často až do pozdního odpoledne. Většina tratí se nachází v otevřených vysokohorských prostorách s nádhernými výhledy, pouze nejnižší dojezdy zasahují do pásma lesa.

Slunce výhodou i rizikem

Nevýhodou areálu je s příchodem jara orientace svahů. Jejich velká část je totiž otočena jihovýchodním směrem, což společně s nízkou nadmořskou výškou dojezdových svahů u menších ubytovacích stanic znamená zvýšené riziko brzkého uzavření některých okrajových a nejméně frekventovaných lyžařských větví oblasti (Les Bottieres, Colomban des Villards). To s ohledem na konkrétní sněhové a povětrnostní podmínky může být klidně už ve třetí březnové dekádě. Naopak v mrazivém lednu a únoru je tato orientace sjezdovek ke slunci výhodou.

Chobotnice sjezdovek

Celou rozsáhlou, ale na druhou stranu také co do propojení celkem roztříštěnou oblast Les Sybelles tvoří především tři větší ubytovací stanice – Saint Sorlin d´Arves, Le Corbier a La Toussuire. Tyto tři stanice jsou z lyžařského pohledu vcelku kompaktními menšími středisky, které jsou navzájem propojeny přes centrální vrchol L´Ouillon, který je zdejším hlavním rozcestníkem, ze kterého se rozbíhají čtyři lyžařská chapadla sjezdovek místní „chobotnice“, která mimo tří hlavních stanic zasahuje čtvrtým chapadlem i do nejníže položeného Colomban des Villards. Na pavučinu tratí se pak v Le Corbier ještě napojuje okrajový Saint Jean d´Arves (část La Chal) a na La Toussuire ještě vesnička Les Bottieres.

Les Sybelles patří mezi areály, které jsou propojeny přeci jen násilně, uměle a nepřirozeně. Z pohledu lyžaře také nudně, protože hlavní spojení probíhá přes ploché hřebenové části, které je nutné překonat po nikterak zajímavých zeleno-modrých přejezdech, přičemž tyto jsou obsluhovány z velké části souběžnými dvojicemi pom. Naopak to, že místní podareály jsou propojeny „vrchem“, je výhodou na jaře, kdy je zachováno bezproblémové a stálé lyžařské propojení tří hlavních částí oblasti. Tudíž nehrozí uzavření/nedos­tupnost určitých částí nebo pouze lanovkové přesuny tak, jak tomu může být u areálů propojených pouze přes údolní přejezdy.

I přes vcelku velký geografický rozsah této oblasti a ne zrovna ideální propojení jednotlivých částí je kompletní její poznání i pro průměrného lyžaře s cestovatelskou duší otázkou pouhých tří dnů.

Kde se ubytovat

Co se týká pobytu a ubytování, jednoznačně nejlepší polohu z pohledu lyžařské logistiky vůči celé oblasti a přístupu k lanovkám a sjezdovkám mají dvě nejstarší stanice – Le Corbier a La Toussuire. Tyto jsou bohužel také výrazně poznamenány dobou svého vzniku v 60. a 70. létech minulého století, kdy především v té první naleznete typické francouzské „paneláky“ které svou velikostí jednoznačně dominují této jinak nevelké a kompaktní ubytovací stanici. V La Toussuire stavitelé tyto ne zrovna vzhledné stavby alespoň položili naplocho, takže zde je místní architektura v mnohem větším souladu s vysokohorským rázem krajiny. V obou stanicích v posledních letech vznikají na jejich okrajích také mnohem přívětivější a menší chalety.

Stanice Saint Sordin d´Arves vznikla o něco později, tudíž zde je její charakter pro návštěvníka mnohem stravitelnější, než je tomu u dvou již zmíněných. Nevýhodou je ovšem její poloha na samém okraji oblasti, což znamená v případě poznávání celého areálu Les Sybelles každodenní absolvování naprosto té samé trasy k vrcholu L´Ouillon a zpět. Zbývající tři menší okrajové ubytovací stanice jsou vzhledem k poloze těch centrálních z pohledu českého návštěvníka zcela mimo potenciální zájem, a to především kvůli své nízké nadmořské výšce s rizikem brzkého jarního uzavření a také komplikovanému a zdlouhavému přístupu do hlavních částí areálu.

Až neuvěřitelné ceny

Zde se ale dostávám k tomu hlavnímu, čím může být Les Sybelles zajímavé i pro naše lyžaře. A tím jsou ceny. Protože se jedná o obecně nepříliš známé středisko, které není mimo čtyř týdnů hlavní sezony příliš vytíženo, jsou i místní ceny za týdenní pobyt (7 nocí a 6denní skipas) více než příznivé. Tyto dle obsazenosti a kvality ubytování začínají v okrajových termínech pod 6 000 Kč/os., přičemž velikost a kvalita ubytování je o úroveň výše, než je tomu v nedalekých savojských megaareálech.

Samozřejmě i zde tvoří základ nabídky starší ubytování v typických francouzských panelácích. Ale s často velmi nepatrným příplatkem je možné si zajistit pobyt v modernějších rezidencích nebo chaletech vyšší kvality, výrazně prostornějších a znatelně lépe vybavených. Mnohde také i s příslušným relaxačním zázemím v podobě bazénu nebo sauny v ceně. To spolu s minimální zalidněností svahů a vzhledem k nadprůměrné velikosti této lyžařské oblasti ve výsledku dává naprosto jedinečný poměr cena/výkon pro ty pohodové lyžaře, kteří mají spíše cestovatelskou duši a spokojí se i s méně náročnými svahy a nižší úrovní přepravních zařízení.


Pokračování čtěte v článku Les Sybelles krok za krokem (2. díl): Le Corbier a ostatní stanice