Alpské štíty v lidech odedávna vzbuzovaly strach a dráždily jejich fantazii. Není se proto čemu divit, že trojice velikánů – Eiger, Jungfrau a Mönch – přišla ke svým jménům údajně skrze legendu o mladé dívce (v překladu „jung Frau“), kterou před zlým obrem („Eiger“) ochraňuje moudrý mnich („Mönch“). Seriózní etymologové sice názvům přisuzují prozaičtější původ, ale kdo by jim věřil, když stanice Jungfraujoch – mezi Jungfrau a Mönchem – vypadá jako z pohádky a v zimě si ji lze snadno splést se zámkem ledové královny.

Na nejvýše položenou železniční zastávku světa vyváží turisty vysokohorský vlak sérií tunelů, vedoucích přímo skrz velikány Eiger a Mönch a ústících do sedla pod Jungfrau, známého jako Jungfraujoch. Člověku je hned jasné, proč děravý ementál pochází právě ze Švýcarska – zdejší inženýři se na počátku 20. století skutečně činili a provrtávali jednu horu za druhou ve snaze spojit s civilizovaným světem dříve těžko dostupná a pozapomenutá zákoutí švýcarských Alp. Železniční dráha pod vrchol Jungfrau pak byla snem jednoho podnikavého muže, který viděl potenciál tam, kde ostatní spatřovali pouze nehostinnou přírodu. Pro moderní dějiny Švýcarska více než typické.

Článek vyšel v časopise SNOW 86 a byl aktualizován v listopadu 2016.

Novinky a aktuality 2016/17

Jungfrau do toho jde se Söldenem

Jungfraujoch je pro švýcarský turismus maják světa. A Sölden zase jednou z nejúspěšnějších zimních destinací v celých Alpách. Od letošní zimy spolu započaly obě konkurenční společnosti provozující lanovky a železnice spolupráci pod značkou „Ultimate Summits“. Jejím jasným cílem je, že se v obou střediscích jedná o dva nejlepší vrcholy v Evropě v létě i v zimě. Cílem regionu Jungfrau je odvrátit negativní trend u zimních sportů, Sölden si zase od spolupráce slibuje posílit svou pozici jakožto letní destinace, zvláště pro návštěvníky z Asie.

Z kooperace budou těžit i lyžaři. Pro zimní sezónu 2017/18 vylosují Jungfraubahnen a Sölden vždy po 50 prodloužených víkendech. A majitelé sezónních skipasů dostanou 20 procent slevu na lyžování ve druhé destinaci.


Akce skipas zdarma

Ve vybraných partnerských hotelech v Grindelwaldu, Mürrenu a Wengenu dostanete skipas zdarma již od 2 přenocování. Více na www.jungfrau.ch/winter


Jubilejní SnowpenAir 2017 – hudební rozloučení se zimou

Nejvýše položený jarní koncert na sněhu pod širým nebem oslaví letos 20. výročí. Na Kleine Scheideggu se po dva dny 8. a 9. dubna 2017 vystřídá až 9 000 návštěvníků.

Centrum horolezectví

Alpský cestovní ruch zažíval na přelomu 19. a 20.  toletí ve Švýcarsku svůj první boom. Zimní dovolená začala být celosvětově uznávaným pojmem a turisté z mnoha koutů planety vážili dlouhé cesty jen proto, aby si užili výhled na sluncem zalitá pohoří, mnohakilometrové ledovce, vodopády nebo horská jezera. Byl to zlatý věk horolezectví a nájezdu smělých dobrodruhů se nevyhnula ani tato oblast: Jungfrau byla zlezena už roku 1811, ale Eiger vzdoroval ještě více než 40 let a jeho severní stěnu – zvanou též „stěna smrti“ (Mordwand) – pokořila až roku 1938 rakousko-německá výprava. Předpokládá se, že jen mezi lety 1935–1938 zemřelo při neúspěšných pokusech o její zdolání nejméně 64 lidí. Na Mönchu stával ve středověku opevněný hrad, k němuž vedlo kamenné schodiště. To bylo však v roce 1469, ještě před nástupem malé doby ledové, společně s hradem zničeno a od té doby se poměry změnily natolik, že je vrchol přístupný také jen horolezcům – oficiálně poprvé jej zdolali v roce 1874 (šlo mimochodem o první sportovní zlezení bez pomůcek, jako jsou žebříky, které se tehdy při lezení používaly). Zbytky kamenného schodiště a díra ve skále zvaná Mönchsloch, která sloužila jako útočiště pro zmrzlé nešťastníky na stráži, zůstaly zachovány jako připomenutí, že Alpy lákaly lidstvo odedávna.

Konec 19. století byl však i zlatým věkem alpské turistiky, respektive koncem jedné její epochy. Větrem a mrazem zocelení horalé s batohy a holemi byli tehdy jedinými lidmi, kteří se procházeli po horských hřebenech – vlaky sem nejezdily, automobilová doprava byla v plenkách a letectví teprve čekalo na své průkopníky.

Za vším hledej vlaky

Jedním z takových horalů byl i Adolf Guyer-Zeller. Průmyslový magnát se v roce 1893 vydal se svou dcerou na túru od Schilthornu do Mürrenu a po cestě dostal nápad, jehož důsledky v té době ani on sám ještě nebyl s to předvídat. Když z hřebene spatřil vlak přijíždějící do stanice Kleine Scheidegg ve stejnojmenném průsmyku, zjevil se mu před očima koncept železniční dráhy stoupající až pod vrchol Jungfrau. Ještě téhož večera si svůj návrh načrtl na kus papíru a o čtyři měsíce později předložil kompletní návrh Federální radě. Na Vánoce roku 1894 pak dostal skutečně unikátní dárek – tři dny před Štědrým dnem dala rada jeho návrhu zelenou.

Zellera inspirovala stavba Suezského průplavu, jíž byl sám přítomen, a jako správný byznysmen koncipoval každou ze stanic jako samostatné turistické centrum. Do stavby investoval nemalou část osobního majetku, jejího otevření se však nedožil. Stejně tak se ho nedožilo třicet dělníků, kteří během šestnáct let trvající stavby zemřeli, a málem ani dalších zhruba devadesát, kteří se při nebezpečné výstavbě zranili. Práce to byla tvrdá, nejtěžší chvilky zažívali pracovníci během celoročního probourávání Eigeru, kdy se v létě dusili prachem ze sutin a v zimě zase kvůli nevlídnému klimatu mrzli. Během tunelování byly ve zdech vykutány otvory na vyhazování suti – dnes slouží jako panoramatická okna, umožňující turistům výhled do otevřené alpské krajiny.

Zeller nebyl žádný snílek a nápad s železnicí na Jungfrau by nejspíš nerealizoval, kdyby po celé alpské oblasti Švýcarska zrovna nerostly kilometry kolejí. Železniční doprava se ve spojení s turistickým ruchem ukázala být zlatým dolem, například dráha Rigi kolem Lucernského jezera a Mount Rigi si už během prvního roku provozu vydělala na 20 % svých nákladů. Klíčový byl vynález vlakového pohonu ozubenými koly, díky kterým byly soupravy schopné stoupat i do strmých alpských kopců, neméně důležitou se však ukázala být i reklama. Jestliže dráha Rigi byla první vysokohorskou dráhou Evropy, Jungfrau si dala za cíl mít nejvyšší stanici, což se jí také povedlo. Ačkoli se proti probourávání tunelů a kladení kolejnic v panenské přírodě ohradila Švýcarská liga za ochranu přírodního dědictví, turistický rozvoj oblasti to už nezastavilo. Okolo stanice Jungfraujoch vyrostly restaurace, ledový palác a další sněžné atrakce, zbudovány byly vyhlídkové věže a terasy nebo třeba tunelové bludiště a v okolních oblastech pak s rostoucí popularitou lyžování vznikla lyžařská střediska.

Vrchol světa a světové dědictví

Pro stanici Jungfrau se díky dechberoucí vyhlídce na Alpy vžilo obchodní označení Top of the World. Dechberoucí není výhled jen obrazně – hustota vzduchu je zde mnohem nižší než v údolích a vystoupat po schodech na rozhlednu může být v takových podmínkách pro leckoho horolezecký výkon. Odměnou mu však bude panorama Alp, za jasného počasí doplněné o kontury 150 kilometrů vzdáleného německého Černého lesa a nejdelšího evropského ledovce Aletsch. V okolí stanice je v ledovci vykutaná jeskyně přístupná veřejnosti, která se coby stometrový tunel rozvětvuje do několika místností s ledovými sochami.

Celý region Jungfrau byl v roce 2001 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO s odůvodněním, že jde o jednu z nejpozoruhod­nějších alpských oblastí, která hostí mnoho dílčích ekosystémů a slouží jako přírodní indikátor klimatických změn. Kromě toho podle komise byla zdejší příroda inspirací mnoha dílům evropského umění a literatury a hrála důležitou roli při rozvoji horolezectví a alpské turistiky.

Lyžařské eldorado

I přes nezpochybnitelnou krásu vysokohorské krajiny sem však většina turistů dojíždí za zimními sporty, především lyžováním. A Jungfrau jim rozhodně má co nabídnout. V okolí se rozkládají tři velké lyžařské areály – Grindenwald-First, Kleine Scheidegg-Männlichen a Mürren-Schilthorn – jejichž sjezdovky dávají v součtu úctyhodných 213 kilometrů a činí tak z oblasti jedno z hlavních center švýcarského turismu.

Kleine Scheidegg - Männlichen

Největší krajíc si z celkového počtu ukrajuje Kleine Scheidegg–Männlichen, který před lyžaři rozprostírá síť 110 kilometrů červených, černých i modrých tratí přímo na úpatí tří velikánů. Nachází se zde mimo jiné i nejdelší trať Světového poháru v alpském lyžování, Lauberhorn, o délce 4,48 kilometrů, s kilometrovým převýšením a maximální jezdci dosahovanou rychlostí okolo 160 km/h. Sjezd z Lauberhornu končí ve Wengenu, kde na lyžaře čeká odpolední a večerní après-ski. Wengen má i vlastní kino, kde se nezřídka promítají filmy v angličtině.

Nadmořská výška přes 2 000 metrů zaručuje dobré sněhové podmínky po většinu sezóny a výhled na zlověstnou severní stěnu Eigeru dodává lyžování jedinečný nádech.

Grindenwald - First

Malebná vesnička Grindenwald a k ní přilehlý areál nastavují svou tvář slunci a pro lyžaře mají připraveno množství jižně orientovaných, prosluněných sjezdovek. Ty se vinou různorodým terénem, a ačkoli některé končí v nížinách okolo 950 m n. m., ani zde se po většinu zimy o sníh bát nemusíte. Z Grindenwaldu je nejlepší přístup do přilehlého Firstu, který stojí trochu stranou hlavního turistického náporu. Pokud jsou sněhové podmínky příznivé, je sjezd ze stejnojmenného vrcholu oblasti v nadmořské výšce 2 170 metrů kouzelný: jede se skrze zasněžené lesy podél rozlehlých luk až k rustikálním domkům. Za zmínku stojí i dva strmé sjezdy s výmluvnými názvy Black Rock („Černá skála“) a Kanonenrohr („Kanón“), které jsou co do sklonu ještě náročnější než proslulý Lauberhorn. Areál First je také centrem freestylu. Snowpark a především u-rampa sem stahují jezdce z dalekého okolí. A nakonec areálu již několikrát přiřkli pořadatelství závodů SP ve skikrosu.

Mürren - Schilthorn

Ač menší rozsahem, má Mürren nejvýše položené sjezdovky z celé lyžařské oblasti Jungfrau. Turistickým vrcholem i v přeneseném smyslu slova je pak slavná otočná restaurace (kolem své osy se otočí za hodinu, nemusíte se tedy bát, že by se vám po vydatném obědě udělalo zle jako na centrifuze), která si „zahrála“ v bondovce Ve službách jejího veličenstva. Právě od ní spadá legendární černý krpál do Engentalu. Na Schilthornu se také jezdí největší amatérský lyžařský závod světa zvaný Inferno, během něhož se na 15,8 kilometrů dlouhém sjezdu každoročně utká 1 800 závodníků z celého světa (na dalších 1 000–1 500 se nedostane, limit je limit). Pekelnou přezdívku dali závodu jeho první účastníci – když se prý ráno postavili na start, přišla jim trať tak zrádná, že ji okamžitě překřtili názvem, jenž se používá dodnes. Dnešní lyžař v dobré kondici zvládne sjezd v průměru za tři čtvrtě hodiny, vítězové se většinou vtěsnají pod 15 minut. V předvečer závodu se za doprovodu pochodové kapely koná průvod Mürrenem a mnoho závodníků si nezapomene nasadit čertovské nebo ďábelské masky. Do města nesmí až na pár výjimek v podobě zásobování žádná auta, díky čemuž akci obklopuje bezstarostná atmosféra. I v Mürrenu najdete snowpark, mnoho turistických tras po okolních kopcích, horách a lesích a také bobové dráhy. Zdejší après-ski pak staví hlavně na hotelových barech a restauracích, a je tedy spíše poklidnějšího ražení.

Lauterbrunnen

Součástí lyžařské oblasti Mürren–Schilthorn jei Lautebrunnen, vstupní brána, hluboké údolí s kulisou mocného vodopádu Staubbach, jednoho z největších v Evropě. Je v něm cíl i počátek lyžařských cest, sjíždí se tam všechny železnice i závodníci slavného závodu Inferno Rennen.

Střecha Evropy

V dávných dobách držel střechu světa na svých bedrech bájný Atlas, dnes jsou jako „střecha Evropy“ označovány právě Alpy v čele s Jungfrau. Žijeme zkrátka v takové době – vše je dostupnější, dříve nehostinná alpská zákoutí a hrozivé vrcholy byly pokořeny činorodostí švýcarských inženýrů a svahy horských velikánů dnes inspirují spíše kriminální romány či detektivní filmy ze života společenské smetánky než historky o bájných stvořeních. Vše je jako na dlani a triumvirát velehor poslušně vítá další a další návštěvníky. Přidáte se na stranu zlého obra Eigera, moudrého mnicha Möncha, nebo si mladou slečnu Jungfrau ukořistíte sami pro sebe? Jestli nevíte, odpověď hledejete právě v oblasti Jungfrau.


Komplexní informace o lyžování v Jungfrau najdete zde.

lyžování - sníh v oblasti - počasí - reporty - mapy - diskuze

Tipy a zajímavosti

  • 74th International Inferno-Races – nejslavnější veřejný sjezd světa se jede z pod otočné restaurace na vrcholu Schilthorn a každoročně přiláká přes tisícovku lyžařů. Letos se pojede 18.-21. ledna a více o něm a jeho peprné historii si můžete přečíst zde.

  • Sjezd proslulého Lauberhornu s profesionální časomírou se nabízí zdarma amatérům všech úrovní. Po legendárních závodech Lauberhornrennen (letos se jedou 13.–15. ledna 2017) patří nejdelší sjezd Světového poháru všem návštěvníkům. Vyzkoušejte si 4,5kilometrový sjezd z hory Lauberhorn ve výšce 2 472 metrů do bezautomobilové vesničky Wengen a změřte si vaši rychlost.

  • Speciální snowpark Skyline se loni otevřel na Schilthornu – v části „007 Bond Section“ jsou připraveny adrenalinové zážitky ve stylu Jamese Bonda, kde se budete cítit jako ve službách Jejího Veličenstva.

  • Top of Europe ICE MAGIC – velká ledová plocha v centru Interlakenu na proslulé Höhematte – nabízí několik separátních ledových ploch propojených ledovými koridory určených různým sportům i zábavě. Otevírá se obvykle v prosinci. (www.icemagic.ch)

  • Adrenalin na Firstu – Na Firstu, kam se dostanete kabinkovou lanovkou z horské vesničky Gindelwaldu za 25 min., vznikly loni hned dvě atrakce: Freestylový park White Elements Park byl obohacen o 130 m dlouhou a 5,7 m vysokou u-rampu.

A First Cliff Walk je horský okruh s jedinečnými výhledy. Přímo u horní stanice lanovky na Firstu začíná spektakulární okružní stezka, která zahrnuje skalní stezku, jedinečný visutý most a stezku na vyhlídku s výjimečným výhledem na Eiger. Atrakce je přístupná zdarma a zvládne ji každý, i když s adrenalinem v krvi. Více na www.jungfrau.ch/winter

Tip na ubytování:

Elegantní bydlení za rozumnou cenu

V Grindelwaldu lze využít ubytování v mládežnické ubytovně sítě Swiss Youth Hostel, které tradičně nabízejí ubytování i polopenzi za neobvykle přijatelnou cenu. Youthhostel Grindelwald čítá dvě budovy – starobylý chalet, který nese typické prvky zdejší tradiční architektury, včetně jídelny a společenské místnosti s krbem, a přilehlou moderní novostavbu. Můžete si tak vybrat ze dvou odlišných atmosfér tu, která je vám bližší. Z obou ale sledujete jedno z neslavnějších alpských panoramat kolem severní stěny Eigeru. V zimě se tento výhled nabízí i při koupání v koupací kádi s horkou vodou umístěné na předzahrádce.

www.mojesvycarsko.com