Zde je překlad Frederikova zápisníku z posledního dne:
Byli jsme na našem druhém aklimatizačním výstupu a já i Michele jsme se cítili mnohem lépe než během prvního výstupu. Žádné bolesti hlavy. Po dvou nocích strávených v táboře č. 2 v 6 350 m jsme sjížděli do základního tábora.
Museli jsme překonat strmou skalnatou část, po které jsem si myslel, že máme tu nejobtížnější část za sebou a před sebou jsme měli velký a otevřený svah. Svah byl stále ještě velmi strmý, tak jsme rychlost kontrolovali pomalými skoky ze strany na stranu, když Michele náhle během otočky ztratil rovnováhu a spadl. Padal několik set metrů a vzhledem k tomu, že se sklon svahu zmenšoval, tak jsem si byl jist, že se někde pokusí pád zastavit. Ale bohužel ne. Všechno, co jsem mohl udělat, bylo stát a sledovat ten pád. Na konci přepadl přes okraj skály a zmizel do dalšího žlabu.
Bylo hrozné se na to dívat!
Myslel jsem si, že pokud ten pád přežil, tak bude vážně zraněn a musel jsem se k němu dostat co nejrychleji. Sjížděl jsem dolů a vzhledem k tomu, že nás oddělovala skalní stěna, tak jsem nemohl jet přímo k němu, ale musel jsem skálu objet a dostat se pod místo, kde spadl, a vystoupat k němu. Trvalo mi půl hodiny se k Michelovi dostat a zatímco jsem stoupal nahoru, viděl jsem vrány kroužící nad jeho tělem. Když jsem viděl výšku skály, ze které Michele spadl, tak jsem věděl, že šance najít ho živého je malá, ale ještě jsem se nevzdával naděje. Bohužel, když jsem se tam dostal, bylo to jasné – nevykazoval žádné známky života, nedýchal a neměl žádný puls. Byl mrtvý!
Vzhledem k tomu, že bylo tělo na velmi nebezpečném místě a byl slunný a teplý den, díky čemuž bylo nebezpečí lavin vysoké, musel jsem dostat Michelovo tělo níž do bezpečí. Michelův pád viděli i členové jiné expedice, Fabrizio Zangrilli, Gerlinde Kaltenbrunner a David Göttler, a spěchali mi na pomoc. Ale protože již bylo pozdě odpoledne a dostat Michelovo tělo z nebezpečného svahu by nám trvalo velmi dlouho, tak jsme se rozhodli se pro tělo vrátit druhý den.
Po cestě do základního tábora jsem si teprve uvědomoval, co se vlastně stalo. Sjížděli jsme horu snů, smáli se a naplno si užívali nejlepších momentů našeho života. A stačilo pár vteřin a všemu byl konec. Byl to můj nejhorší den v životě.
Druhý den mi David, Fabrizio a jejich kamarádi pomohli dostat Michelovo tělo dolů. Další den ráno přiletěl vrtulník, který ho odvezl do Skardu, a odtamtud bylo transportováno domů do Itálie.
Po této nehodě jsem ztratil veškerou motivaci na zdolání a sjetí K2 a rozhodl jsem se vrátit domů. Všechny mé myšlenky jsou teď s Michelovou rodinou. Nedokážu si představit, jaké to je, ztratit syna.
Michele byl dobrý člověk. Bude mi chybět!
Frederik
 |
