Děti na lyžích očima praxe (1) - první krůčky

Tento článek vyšel v časopise SNOW 58 (prosinec 2010).

První krůčky doma

Už mnoho slov padlo na téma, kdy dítě poprvé postavit na lyže. Ještě ale nikdo neprozradil, že první lyžařské pokusy by neměly proběhnout na horách, ale – doma! První obutí lyžáků a zapnutí do lyží v pokoji na koberci je pro dítě mnohem příjemnější. Triko, tepláky a lyže. Dítě není omezeno zimním oblečení a nerozptylují jej okolní neznámé jevy – může si tak v klidu vyzkoušet první krůčky, ale i padání, zvedání se či lezení s lyžemi na nohou, prostě zažít pocit, jaké to je mít připevněny lyže. Stejně tak – formou hry – vyzkoušíme i helmu s brýlemi. Děcko si na lyžařkou výbavu zvykne a bude se těšit, až jí vyzkouší naostro venku.

Ne hory, louka!

Kvůli prvním pokusům na sněhu nemusíme jet na hory. Naopak. Lepší je zahrada, dětské hřiště, trávník před domem – hlavně spíš rovina než kopec. První zkouška lyží na sněhu může trvat i pouhé dvě minuty. Nazout, popojít, spadnout, zvednout, popojít, sundat. Proč ne? Doba se bude postupně prodlužovat. Nechte lyže venku, vezměte s sebou medvídka, mašinku nebo panenku, a těm ukažte, že Pepík má lyže a jak se obouvají. Klidně na lyžích povozte i medvídka. Bez násilí a nejlépe s legrací. Když nebude Pepík proti, můžete udělat i pár společných krůčků, dítě veďte za ruce zepředu – nikdy nechoďte za dítětem, jinak bude mít tendenci se o vás opřít a tím půjde do záklonu.

Pokud mu to už jde a nepadá, můžete ze sebe udělat mašinku a houkat (kouřit raději ne , vagónek Pepík pojede za vámi. Také je možné dítěti dát jen jednu lyži, na které pak jezdí jako na koloběžce. A tak podobně. Postupně si na rovinu můžete dát další a další hračky, jezdit od medvídka ke krtkovi, od krtka k autu a nakonec k tátovi. Zahrajte si na honěnou, že dítě vyhraje, nemusím připomínat. Bude-li pro vítěze čekat sladká odměna, tím lépe. Prostřednictví her se dítě učí udržovat stabilitu a chápat, že lyže na sněhu klouže.

Na sjezdovce

Vezmete-li dítě na hory, klidně s ním v náručí vyjeďte vlekem na cvičné louce. Modrá sjezdovka už může být moc! Také dolů vezte dítě v náručí (nikoliv za krkem). Pozor na rychlost, raději jeďte pluhem, nebo se jen sesouvejte. Jednu jízdu po modré můžete dát také s dítětem v sedačce na zádech – ne když je sjezdovka přeplněná. Pro dítě je to velký zážitek. Nejezděte zbytečně rychle! Pomalá jízda minimalizuje nepříjemné dojmy: nefouká mu studený vítr do obličeje, nelekne se neočekávaného lyžaře vedle a v pohodě si užívá nový pohled na svět. Vlek, sjezdovka, rolba, sněžný skútr, sníh – je toho hodně, co malý človíček objevuje. Nenechávejte dítě v sedačce na zádech déle než 30 minut, bez vlastního pohybu rychle prochladne. Už nejednou se stalo, že z nedostatku jiné činnosti prcek usnul tátovi na zádech. A táta, pyšnící se svou promrzlou ratolestí v krosničce, je pak schopen zdolat třeba i desetkrát černou…

Hrajte si na horní stanici!

Samostatnou kapitolou je pak bezpečnost volně se pohybujícího (nebo plazícího) mrňouska u dojezdů sjezdovek, kam by se bez doprovodu vůbec neměl dostat! Najděte vždy bezpečné místo, kde človíčka nikdo z lyžařů v pohybu nemůže ohrozit. Z těchto důvodů bývá horní stanice vleků pro hraní dětí lepší (pochopitelně ne u výjezdu z vleku!). Reflexní vestou nic nezkazíte, i když má děťátko barevné oblečení. Baťoh s náhradním oblečením a rukavicemi pro dítě, teplým čajem a malou svačinkou je také nutností, na to ale většina rodičů nezapomíná.

Poprvé ve škole

A je tady nová sezona a dítě míří poprvé do lyžařské školičky. Navštěvuje-li dítě mateřskou školku, nebývá problém jej předat instruktorovi a odejít, horší je to s dětmi, které nejsou na kolektiv zvyklé. Některé mají strach z nového prostředí a nových lidí kolem sebe. Většina lyžařských škol má pro nejmenší děti již vestičky s kapsičkou na jmenovku. Sdělte při přihlášení jméno dítěte tak, jak je zvyklé, že jej oslovujete. Udělají-li učitelé z Jendy Honzíka, nebo z Nanynky Aničku, i to může být pro dítě problém.

Neoblékejte body

Těsně před předáním dítěte učitelům nezapomeňte s dítětem dojít na WC a dát mu napít. Do kapsy mu dejte balíček papírových kapesníků a řekněte mu, že má tetu či strejdu ve školce poprosit o utření nudle, nebo mu říci, bude-li potřebovat vyčůrat. Z důvodu čůrání by maminky neměly dávat dětem „bodýčka", je to sice dobrá věc pro dítě, ale často velmi zapeklitý oříšek pro instruktora. Než ho rozlouskne, může být pozdě.

Nenechte se koupit pláčem

Sdělte dítěti, kam jdete a kdy pro něj přijdete zpět. Hlavně mu neslibujte, že pokud se mu ve škole nebude líbit, ať řekne tetě, aby vám zatelefonovala, a vy hned přijdete. Nejedno dítě to okamžitě zneužije, jakmile se mu něco nebude dařit. Chytá-li dítě velký pláč, že tam bez vás nebude, zkuste mu navrhnout, že se chvilku budete dívat, a pak odejdete. Jen u malé části dětí pomáhá přítomnost rodiče. Naopak máme zkušenost, že je nejlepší, aby dítě rodiče nevidělo vůbec. Učitelé umí většinu plačících dětí uklidnit. Pokud přes všechny snahy dítě stále pláče, domluvte se s učitelem, že se po cca 30 minutách přijdete zdálky podívat, bude-li problém přetrvávat, dítě si vyzvednete.

Nenuťte děti ani učitele

Nejčastěji bývá problém s výukou dětí 3–4letých. Jsou mezi nimi velké rozdíly ve fyzické zdatnosti a obratnosti. Některé čerstvě 3leté děti nejsou ještě schopny plně koordinovat pohyby, a třeba za pouhé dva měsíce jim to už potíže nedělá. Takové děti si ve školičce hrají, chodí na jedné lyži, učí se udržovat rovnováhu, staví sněhuláky, vozí na lyžích medvídky, koulují se s instruktorem apod. Důležité je, aby je to bavilo, a lyže jsme jim neznechutili.

Lyžování před a po škole? Raději ne

Dítě, které se ve školičce naučilo zastavovat nebo jezdit pluhem, se samozřejmě dožaduje pochlubit se rodičům a jezdit s nimi společně. Zde buďte velmi opatrní! Možná se budete divit, ale pokud je dítě ve školičce více než dva dny a instruktor jej trochu poznal, snadno pozná, zda jste už s dítětem lyžovali. Dítěti tato „šichta“ navíc ubere energii, rozptýlí ho, ve školičce pak nedává pozor, je unavené, tím i otravné a v důsledku špatně naladěné. Rodiče pak mylně hledají chybu v učiteli.

I společné lyžování po skončení LŠ může způsobit problém. Děti mohou být přetažené, a tedy náchylnější k úrazům nebo trpět teplotami z únavy. Stejně tak kvůli únavě mohou snadno ztratit čerstvě nabytou radost z lyžování.

Lyžařská škola začíná ve většině středisek mezi 9.30–10 hod. a trvá dopoledne 1,5–2 hodiny a odpoledne 1–1,5 hodiny. Všichni odborníci vědí, že právě to je vhodná délka pro lyžování dítěte. Proto doporučuji rodičům nechat dítě volně jezdit maximálně 15 minut před a po skončení LŠ. Dítě tak dostane možnost předvést, co se naučilo. Pokud by dětský organismus zvládl vyšší zátěž, věřte, že LŠ by byly první, kdo by vám nabízel o to delší výuku.

Hanka Engelová

Od roku 1991 pořádá pod hlavičkou CK Hanka pobyty pro děti od 7 let bez rodičů. Od roku 2005 pořádá i pobyty pro rodiče s dětmi od 3 do 8 let s výukou lyžování a dalším programem (plavání, hry...). Kurzy probíhají v Čechách a v Rakousku a do tajů lyžování každý rok zasvětí zhruba 220 dětí.
Více na www.hanka.cz.